Dohoda Tito–Šubašić

Technology

12 hours ago

Author

Dohoda Tito-Šubašić je dohoda podepsaná 1. června 1944 mezi Josipem Brozem Titem, vůdcem partyzánů v Jugoslávii, a Vladkem Šubašićem, představitelem jugoslávské exilové vlády. Dohoda měla za cíl sjednotit jugoslávské politické síly v boji proti okupaci nacistického Německa a vytvořit koaliční exilovou vládu po skončení války. Dohoda byla založena na myšlence bratrství a jednoty mezi jugoslávskými politickými subjekty a na přesvědčení o nutnosti spolupráce při obnově Jugoslávie po válce. Jedním z hlavních bodů dohody byla podpora Titovi jako vrchnímu velitelovi partyzánů a Šubašićovi, který byl jmenován ministerským předsedou exilové vlády. Dohoda také obsahovala ustanovení o zřízení dočasné jednotné exilové vlády, která měla reprezentovat všechny politické síly v exilu. Vláda měla spravovat zahraniční záležitosti a měla také právo vyjednávat s mocnostmi spojenými v boji proti Německu. Dohoda Tito-Šubašić sehrála klíčovou roli při formování koaliční jugoslávské exilové vlády, která byla uznána spojeneckými mocnostmi a měla silnou oporu doma. Tímto způsobem byla dohoda důležitým mezníkem v politickém vývoji Jugoslávie během druhé světové války.

Dohoda Tito-Šubašić (srbochorvatsky v latince sporazum Tito-Šubašić, v cyrilici споразум Тито-Шубашић) byla uzavřena mezi oběma státníky (Josipem Brozem Titem za komunistické partyzány a Ivanem Šubašićem za Jugoslávskou exilovou vládu) na ostrově Vis dne 16. června 1944. Byl to jeden z pokusů západních spojenců, jak oslabit rostoucí moc jugoslávských komunistů v odboji v závěrečné části druhé světové války.

Dohoda je taká známa pod názvem Višská dohoda (srbochorvatsky v latince Viški sporazum, v cyrilici Вишки споразум), podle místa, kde byla uzavřena.

Cílem rozhovorů bylo urychlit vytvoření jednotné vlády ze zástupců NKOJe a Jugoslávské exilové vlády. Rozhovory měl za exilovou vládu vést právě Šubašić, neboť se jako politik z meziválečného období nezapletl mezi vzájemné rozmíšky Srbů a Chorvatů.

Setkání se konalo na ostrově Vis, kde se tou dobou (v polovině roku 1944) nacházel Vrchní štáb jugoslávského partyzánského vojska. Šubašić spolu s britským vyslancem Stevensonem cestoval z italského přístavu Bari a na Vis dorazil dne +more_červen'>14. června. Následující tři dny poté trvaly rozpravy.

Průběh jednání

Komunisté očekávali, že se představitelé exilové vlády budou pokoušet zachránit monarchii za každou cenu a připravit si takové postavení, které by jim umožnilo snadný návrat k moci po úspěšném skončení války. Nicméně, mezinárodní podpora však nebyla omezena jen na příslušníky královské vlády; vzhledem k tomu, že západní spojenci dali najevo svoje sympatie k Titovi, mohli si komunisté klást určité požadavky. +more Základními body, kterých se musely obě strany držet (jak Tito, tak Šubašić) byly proto závěry z druhého zasedání AVNOJe z konce listopadu 1943 (neboť antifašistický sjezd, pořádaný komunisty získal legitimitu na Teheránské konferenci). Šubašić rovněž přiznal roli NKOJe, výkonného výboru antifašistického setkání, který de facto plnil roli již fungující vlády. AVNOJ přitom označil exilovou vládu za nelegitimní; vzato do důsledků by tak Šubašić ani nemohl být před komunisty jejím právoplatným zástupcem.

Významný ústupek, který komunisté učinili pro západní mocnosti byl příslib, že otázka jugoslávské monarchie nebude otevřena až do skončení války. Tím získala exilová vláda i král +more_Karađorđević'>Petr II. čas. Zcela stranou bylo ponecháno Jugoslávské vojsko ve vlasti, neboť Mihajlovićovi četnici byli již mimo hru - nedlouho před tím se totiž, po dlouhé rozvaze, přihlásila exilová vláda ke komunistům k jako hlavní síle odporu ve vlasti.

Vláda Ivana Šubašiće se na oplátku zavázala, že bude podporovat jugoslávský komunistický odboj a že bude fungovat jako zástupce NKOJ v zahraničí (resp. ve Velké Británii). +more Ve finálním textu smlouvy vyzývá královská vláda všechen lid Jugoslávie, aby se zapojil do Národněosvobozeneckých vojsk (partyzánských) a že tato vojska jsou jediným zástupcem exilové vlády v zemi. Rovněž exilová vláda ještě jednou potvrdila závěry 2. zasedání AVNOJe, tedy že země bude uspořádána na federativním principu.

Šubašićova vláda pak měla být doplněna o tři ministry, kteří byli z řad komunistů; Sreten Vukosavljević, Drago Marušić a Vlado Zečević. Třetí uvedený, pravoslavný kněz spolupracující s partyzány, však tuto nabídku nakonec odmítl. +more Dohoda rovněž stanovila, že zástupcem Jugoslávie v záležitostech vztahů s Itálií bude Josip Smodlaka.

Výsledky jednání

Uzavřená dohoda měla celkem šest krátkých bodů (finální text zformulovali Vladislav Ribnikar, Josip Smodlaka a Edvard Kardelj) a nepřesahovala 2 strany A4.

Tato dohoda ve svém výsledku neukončila dvě paralelně fungující jugoslávské vlády (partyzánský NKOJ vs. exilová vláda), nicméně definovala jejich rámec spolupráce a zavázala je sestavit v budoucnu vládu jednotnou, ve které bude mít každá své zástupce. +more Velká Británie nepřivítala závěry jednání, neboť tamní politici očekávali, že na Visu bude zformována jednotná vláda, ve které budou mít převahu demokratické předválečné síly a politici, nezkompromitovaní s okupačními vojsky.

Závěry dohody přestaly být platné v říjnu 1945, kdy v prvních jugoslávských volbách drtivě vyhráli komunisté a obsadili všechny posty ve státě. Nedlouho poté král abdikoval a dne +more_listopad'>29. listopadu 1945 byla vyhlášena republika.