Cesko.wiki Douglas DC-8
Author
Albert FloresDouglas DC-8 (známý i jako McDonnell Douglas DC-8) je americký čtyřmotorový proudový úzkotrupý dopravní letoun pro střední a dlouhé tratě. Šlo o první proudové letadlo od společnosti Douglas Aircraft. Výroba probíhala v letech 1958 až 1972, přičemž se vyrobilo 556 kusů letadel tohoto typu. DC-8 byl uveden po konkurenčním typu Boeing 707, udržel firmu Douglas v silném postavení na trhu s letadly a zůstal ve výrobě až do roku 1972, kdy jej začaly nahrazovat větší širokotrupé letouny jako Boeing 747, McDonnell Douglas DC-10 a Lockheed L-1011 TriStar. Konstrukce DC-8 dovolovala mírně větší kapacitu nákladu než Boeing 707 a některé DC-8 s novějšími motory jsou v provozu jako nákladní letouny.
Vývoj
Jeden z prvních DC-8-10 v barvách společnosti Douglas, 1959. +more Po druhé světové válce měl Douglas na trhu komerčních letadel vedoucí postavení. Boeing představil moderní celokovové dopravní letadlo v roce 1933 svým modelem 247, ale Douglas učinil komerční leteckou dopravu realitou. Ve třicátých, čtyřicátých a padesátých letech zde vznikla řada pístových letadel (DC-2, DC-3, DC-4, DC-5, DC-6 a DC-7). V roce 1949, kdy vzlétl první proudový dopravní letoun de Havilland Comet, Douglas necítil potřebu spěchat do něčeho nového.
Průlomový letoun de Havilland Comet vstoupil do služby v roce 1952. Zpočátku to byl úspěch, ale v roce 1954 byl, po dvou smrtelných nehodách, které byly následně přičteny únavě materiálu a poruše přetlakové kabiny, uzemněn. +more Celý letecký průmysl z tohoto poučení získal značný užitek a vyústil ve značnou pozornost na konstrukci detailů v přetlakové kabině DC-8. V roce 1952 Douglas zůstával nejúspěšnějším výrobcem komerčních letadel. Měli téměř 300 objednávek na pístový letoun DC-6 a jeho nástupce, DC-7, který ještě musel prodělat první let. Katastrofy a následný nedostatek zájmu leteckých společností o proudové letouny ukazovaly na dobré rozhodnutí držet se vrtulových letadel.
Boeing podnikl odvážný krok, když začal plánovat čistě proudové letadlo již v roce 1949. Vojenská divize společnosti Boeing získala zkušenosti s velkými proudovými letouny s dlouhým doletem prostřednictvím strojů B-47 Stratojet (první let 1947) a B-52 Stratofortress (1952). +more S tisíci kusy objednaných nebo již do služby zařazených proudových bombardérů si Boeing vytvořil úzký vztah se strategickým leteckým velením (Strategic Air Command, SAC) amerického letectva. Boeing také dodával tankovací letoun KC-97 Stratofreighter s pístovými motory, ale ty byly příliš pomalé a s nízkým dostupem, než aby mohly snadno pracovat s novými proudovými bombardéry. Zejména B-52 musel sestoupit ze své cestovní výšky a poté letět pomalu, až téměř „zastavit“, aby mohl dotankovat z KC-97.
Douglas tajně v polovině roku 1952 zahájil studie projektu tryskového letounu. V polovině roku 1953 se z nich vyvinula podoba finální DC-8 - 80místné dolnoplošné letadlo se čtyřmi proudovými motory Pratt & Whitney JT3C, šípové křídlo s úhlem 30° a vnitřní průměr kabiny 11 stop (3,35 m), aby bylo možné mít vedle sebe 5 míst. +more Maximální hmotnost měla být 190 000 lb (86 metrických tun) a dolet byl odhadován na asi 3 000-4 000 mil (4 800-6 400 km).
Varianty
Rané modely
+more4|náhled'>Siluety Douglasu DC-8 letišti Londýn Gatwick v roce 1966 Air Canada DC-8-61 * DC-8 Series 10 - maximální hmotnost stoupla ze 120 tun na 123 tun. Původně se jmenovalo DC-8A ale po nástupu DC-8 series 30 se přejmenovalo. * DC-8 series 20 - vysokovýkonné motory Pratt & Whitney JT4A-3 o tahu 15,916 lbf (70,8 kN) zvýšily max. hmotnost na 125 tun. Původně se jmenovalo DC-8B, po nástupu DC-8 series 30 se přejmenovalo. * DC-8 Series 31 - Určený pro mezikontinentální lety, s motory JT4A-9 o tahu 16,906 lbf (75,2 kN) stoupla max. hmotnost na 136 tun. * DC-8 series 32 - byl podobný ale max. hmotnost stoupla na 140 tun. * DC-8 series 33 - má proudové motory JT4A-11 17,625 lbf (78,4 kN. Vztlakové klapky povolily úhel 1,5 stupně čímž se zvýšila efektivita letu. Dále mělo zesílený podvozek a max. Hmotnost 143 tun. * DC-8 series 40 - byly velmi podobné jako series 30, ale měly výkonnější dvouproudové motory Rolls-Royce Conway po tahu 17,625 lbf (78,4 kN). Pro vyšší efektivitu letu - méně hluku a méně kouře. Sice byly 40 série dobré, prodalo se jejich málo. * DC-8 series 41 a 42 - max. hmotnost byla 140 nebo 143 tun * DC-8 series 43 - nový design křídel zvýšil dolet o 8 procent, max. hmotnost o 3 tuny a průměrnou rychlost o 10 uzlů (19 km/h). * DC-8 series 50 - Mnoho starších strojů bylo přestavěno na tento standard. * DC-8 series 51, 52, 53 - všechny měly motory JT3D-1 17,108 lbf (76. 1 kN) nebo JT3D-3B 18,120 lbf (80. 6 kN) s různými max. hmotnostmi: 126, 138 a 142 tun . * DC-8 series 55 - opět motor JT3D-3B s max. vzletovou hmotnosti 147 tun * DC-8 Jet Trader - Douglas vyrobil novou nákladní verzi DC-8 založenou na 50 series.
Super šedesátky
DC-8 series 61 - bylo navrženo s vysokou kapacitou a středním doletem. Mělo stejná křídla a konstrukci jako series 53 a zmenšen dolet pro zvýšení kapacity. +more Celkem bylo prodáno 88 kusů. ** První let - 14. březen 1966. ** FAA certifikace - 2. září 1966. ** První dodávka - 26. leden 1967 (United Airlines) ** Uvedení do provozu - 25. únor 1967 (United Airlines) * DC-8 series 62 - motor JT3D-7 s dalšími změnami zvýšil i dolet. Max. hmotnost je 151 tun, kapacita 159 pasažérů a dolet 9 600 km. ** První let - 29. srpen 1966. ** FAA certifikace - 27. duben 1967 ** První dodávka - 5. květen 1967 (Skandinavian Airlines) ** Uvedení do provozu - 22. květen 1967 (Skandinavian Airlines) * DC-8 series 63 - poslední varianta této série, která se začala používat v červnu 1968. Šlo o kombinaci dlouhého trupu z verze -61 a řadou aerodynamických vylepšení, zvýšením zásoby paliva, a motoru JT3D-7 z -62. Max. vzletová hmotnost je 159 tun a dolet je 7 600 km. Bylo vyrobeno 107 kusů a zhruba polovina byla určena k převážení nákladu. ** První let: 10. duben 1967 ** FAA certifikace: 30. červen 1967 ** První dodávka: 15. červenec 1967 KLM ** Uvedení do provozu: 27. červenec 1967 KLM ** Poslední dodávka: květen 1972 Skandinavian Airlines.
Super sedmdesátky
DC-8 series 72, 73 - byly přímočarými nástupci -62, -63, motory JT3D byly nahrazeny dvouproudovými motory CFM56-2 o tahu 22,144 lbf (98. 5 kN). +more * DC-8 series 71 - dosáhlo totéž, ale vyžadovalo podstatně více modifikací protože -61 nemělo upravená křídla a přemístěné motory jako -62, -63. Max. vzletová hmotnost byla stejná, ale bylo zde zmenšeno užitečného zatížení, protože motory byly trochu těžší. * Všechny 3 modely byly certifikovány v roce 1982.
Specifikace
| Cestující | 177 | -40/43: 177, -50/55: 189 | 259 | 189 | |
|---|---|---|---|---|---|
| Max. cargo | 1,390 ft3 | 1,390 ft3 | 2,500 ft3 | 2,500 ft3 | 1,615 ft3 |
| Rozpětí | 142 ft | 142 ft | 142 ft | 148 ft | 148 ft |
| Délka | 151 ft | 151 ft | 187 ft | 187 ft | 158 ft |
| Trup | vnější šířka: 147 in (373,4 cm), vnitřní šířka: 138,25 in (351,2 cm) | vnější šířka: 147 in (373,4 cm), vnitřní šířka: 138,25 in (351,2 cm) | vnější šířka: 147 in (373,4 cm), vnitřní šířka: 138,25 in (351,2 cm) | vnější šířka: 147 in (373,4 cm), vnitřní šířka: 138,25 in (351,2 cm) | vnější šířka: 147 in (373,4 cm), vnitřní šířka: 138,25 in (351,2 cm) |
| Max. +more vzletová hmotnost (MTOW) | -10: 273,000 lb -20: 276,000 lb 30: 315,000 lb | 315,000 lb -55: 325,000 lb | 325,000 lb -F: 328,000 lb | 355,000 lb | 350,000 lb -72F: 335,000 lb |
| Max. užitečné zatížení | -10: 46,103 lb -20: 43,624 lb -30: 51,870 lb | 52,000 lb -43: 41,691 lb | -61: 71,899 lb -71: 60,300 lb | -63: 71,262 lb -73: 64,800 lb | -62: 51,745 lb -72: 41,800 lb |
| Operační prázdná hmotnost (OEW) | -10: 119,797 lb -20: 123,876 lb -30: 126,330 lb | -40/50: 124,800 lb -43: 136,509 lb -55: 138,266 lb | -61: 152,101 lb -71: 163,700 lb | -63: 158,738 lb -73: 166,200 lb | -62: 143,255 lb -72: 153,200 lb |
| Max. paliva | 23,393 USgal, -10/20: 17,550 USgal | 23,393 USgal, -10/20: 17,550 USgal | 23,393 USgal, -10/20: 17,550 USgal | 24,275 USgal | 24,275 USgal |
| Motory (dvouproudové mimo proudových JT3C a JT4A) | -10: P&W JT3C -20/30: P&W JT4A | -40/43: RCo. 12 -50/55: P&W JT3D-3B | Super 61/62: P&W JT3D-3B Super 70: CFM56-2 | Super 61/62: P&W JT3D-3B Super 70: CFM56-2 | Super 63: P&W JT3D-7 Super 70: CFM56-2 |
| Cestovní rychlost | 1 Mach | 1 Mach | 1 Mach | 1 Mach | 1 Mach |
| Dolet (-10/20/30/40/50: max PL, -43/55/Super 60/Super70: max pax) | -10: 3,760 nmi -20: 4,050 nmi -30: 4,005 nmi | -40: 5,310 nmi -43: 4,200 nmi -50: 5,855 nmi -55: 4,700 nmi | -61: 3,200 nmi -71: 3,500 nmi | -63: 4,000 nmi -73: 4,500 nmi | -62: 5,200 nmi -72: 5,300 nmi |
| Nákladní verze | -50/-55 | -61/71 | 63/73 | -62/72 | |
| Objem | -50: 9,310 ft3 -55: 9,020 ft3 | 12,171 ft3 | 12,830 ft3 | 9,737 ft3 | |
| Užitečné zatížení | -50: 88,022 lb -55: 92,770 lb | -61: 88,494 lb -71: 81,300 lb | -63: 119,670 lb -73: 111,800 lb | -62: 91,440 lb -72: 90,800 lb | |
| Operační prázdná hmotnost | -50: 130,207 lb -55: 131,230 lb | -61: 145,506 lb -71: 152,700 lb | -63: 141,330 lb -73: 149,200 lb | -62: 138,560 lb -72: 140,200 lb | |
| Max PL Range | -55: 3,000 nmi | -61/63: 2,300 nmi -71/73: 2,900 nmi | -61/63: 2,300 nmi -71/73: 2,900 nmi | -62: 3,200 nmi -72: 3,900 nmi |
Odkazy
Reference
Externí odkazy
[url=http://www.airliners.net/info/stats.main?id=192]DC-8 na Airliners.net[/url] * [url=http://www.aerospaceweb.org/aircraft/jetliner/dc8/]DC-8 na aerospaceweb.org[/url]