Dudy

Dudy Dudy, na Moravě gajdy, na Chodsku též pukl jsou prastarý lidový hudební nástroj, užívaný již v antickém Řecku. V českých zemích se pro ně kromě uvedených užívaly názvy bukl, bzikalky, hrkavky, kejdy, kor, kořec, kozice, kozlik, moldánky aj.

Dudy byly původně jednoduchým dechovým nástrojem, který pravděpodobně vznikl již před 4000 lety v Egyptě a v přední Asii. Odtud se postupně šířily s pastýři a především s četnými arabsko-tureckými nájezdy do Evropy, kde se rozšířily a kde vznikaly různé druhy dud - různé národy si dudy různě upravovaly a mají pro ně vlastní pojmenování. +more První zmínka o dudách v českých zemích pochází ze Zbraslavské kroniky (1335-1339). Moderní Hümmelchen.

Dudy jsou aerofon. Funkce nástroje je založena na pumpování vzduchu, a to buď dofukovaném ústy, nebo koženým měchem umístěným v podpaží hudebníka do zásobního koženého měchu pod rukou na opačné straně těla. +more Na dofukování ústy jsou založeny například galicijské gaity nebo skotské Great Highland bagpipe, v Česku známé jako „skotské dudy“ - pravděpodobně proto, že jsou ze skotských dud nejznámější. Na dofukování měchem jsou založeny dudy z českých zemí a například irské loketní dudy a skotské Border pipes a Smallpipes.

V českých zemích je zásobní měch dud umístěn pod pravou dudákovou rukou (opačně než na ostrovech). Z měchu proudí vzduch do píšťaly s otvory. +more Proudí přes strojek nazývaný piskor, s jedním nebo více plátky. Rozechvíváním plátků vzniká zvuk. Tón je tvořen odkrýváním jednoho nebo více otvorů píšťaly prsty.

Při hře na dudy se v českých zemích užívá tzv. uzavřený prstoklad, odkrývá se vždy jen jeden otvor píšťaly (na rozdíl od většiny dud odjinud a dechových nástrojů). +more Dudy jsou nejčastěji laděny v tónině Es dur, často v tónině C dur, a to více na Moravě než v Čechách.

Zvuk dud je mečivý a na přední píšťale, tzv. předničce (chanter, melodická píšťala) hrají dudy českých zemí pouze na osm tónů, což dodává jejich hře jednotvárnosti. +more Malý rozsah osmi devíti tónů je poměrně běžný, ale jsou i výjimky, např. rozsah irských dud je dvě a půl oktávy včetně všech půltónů.

Zvláštním rysem je přítomnost jedné nebo více zadních píšťal (tzv. borduny, huky, příp. +more drony), které nepřetržitě hrají stále jeden o dvě oktávy hlubší tón, který se kombinuje s proměnlivými tóny na přední píšťale.

Irské dudy mají na rozdíl od ostatních ještě další tzv. regulátory - tři píšťaly s dvouplátkovým strojkem k hraní doprovodu. Ovládají se klapkami, převážně pravým zápěstím.

Dudy většinou nemají rovnoměrně temperované ladění, nejčastěji je použito přirozené ladění. Tím zadní píšťaly ladí k přední píšťale bez ohledu na hraný tón, ale může to působit potíže při hře společně s nástrojem laděným v temperovaném ladění. +more Nebývá častý ani komorní tón A = 440 Hz, např. skotské Great Highland Bagpipes mají komorní tón nejčastěji mezi 470 Hz a 480 Hz. Dudáci hrající s orchestrem obvykle podladí na A = 466,16 Hz (čemuž odpovídá tón B při A = 440 Hz), čímž se v moderním pojetí dá o těchto skotských dudách uvažovat jako o transponujícím nástroji, pro ostatní hrající tóny z Es dur, přestože se ve skutečnosti jedná o mixolydické A.

Dudy mají stále své ctitele. Nejvíce je v českých zemích proslavili dudáci ze Strakonicka a Chodska. +more V Česku existuje několik kvalitních lidových souborů a ve Strakonicích se pořádá jednou za dva roky významný Mezinárodní dudácký festival.

Dudy v Srbsku

Vědecká pracovnice a ředitelka Etnografického ústavu Srbské akademie věd a umění (SANU) prof. dr. +more Dragana Radojičić, Ph. D. , a tamní vědecká pracovnice Dr. Miroslava Lukić Krstanović, Ph. D. , uvádějí, že skutečnost, že se na Balkáně i dnes vyrábějí primitivní typy dud, na jaké v dávných dobách hráli naši předkové, je pravou cenností. Hra na dudy se udržela nejvíce v Zaječaru, Pančevu, Kikindě, Svrljigu a Lebani, takže zvuky tradičního nástroje lze dosud slyšet při vesnických slavnostech, „čímž se zachovává bohatství srbského nehmotného kulturního dědictví mnoha generací. “.

Etnografky dále uvádějí: „Existuje několik typů dud, které se v těchto oblastech vyrábějí. Nejznámější je bezesporu jihomoravsko-makedonský typ, charakteristický pro oblast od okolí Niše až na jih Makedonie. +more Vedle tohoto typu se můžeme setkat i se svrljižskými, erskými, banátskými nebo mokrinskými a vojvodinskými dudami. Liší se v metodě výroby, v částech, z kterých se skládají, ale i ve způsobu, jak se na ně hraje. Dudy se skládají z několika prvků: melodické neboli přední píšťaly (gajdenica), tj. části, která vytváří zvuk a která se nejčastěji vyrábí ze zimostrázu, šeříku, dřínu nebo švestky, dále ze strojku neboli piskoru (pisak), na němž z větší části záleží naladění dud, potom měchu (mešina), který se vyrábí z vysušené kůzlečí nebo jehněčí kůže, dále z plátků (glavčina nebo prsteni) a z bordunové píšťaly (prdalo), tedy dlouhé zadní píšťaly, která vytváří hluboký tón. Celý nástroj se maže lojem nebo voskem, jen měch vepřovým sádlem, aby se zachoval v co nejlepším stavu. “.

Odkazy

Reference

Literatura

ČÍP, Pavel a KLAPKA, Rudolf F. Dudy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: nástin historie, rozšíření, návod na výrobu a malá škola hry na tento tradiční nástroj = Dudelsäcke in Böhmen, Mähren und Schlesien: Einführung in die Geschichte, Verbreitung und Anleitung zur Selbstbau sowie eine kurze Schule des Spielens. +more Brno: Salve Regina, 2006. 223 s. , 1 CD. ISBN 80-902332-5-2. [url=://revue. nulk. cz/wp-content/uploads/2021/04/r3-2015. pdf * [[Josef Režný|REŽNÝ, Josef]url=://kramerius. lib. cas. cz/uuid/uuid:d67cff93-4611-11e1-1586-001143e3f55c * REŽNÝ, Josef. Po stopách dudáků na Chebsku. 1. vyd. Cheb: Chebské muzeum, 1992. 156 s. ISBN 80-85018-04-7. * REŽNÝ, Josef. Škola hry na české dudy. 1. 1. vyd. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost, 1981. 75 s. * [[Josef Režný|REŽNÝ, Josef]url=://www. dudy. eu/dudy-eu/dudy-eu-historie-rout. php * SKALICKÝ, Petr. Irské loketní dudy. In: Dudy. eu [online]url=://www. dudy. eu/dudy-eu/dudy-eu-uilleann-pipes. php * SKALICKÝ, Petr; KOLÁŘ, Arnošt a VAVÁČEK, Míla. Pojmenování dud ve světě. In: Dudy. eu [online]url=://www. dudy. eu/dudy-eu/dudy-eu-pojmenovani-dud-ve-svete. php * SKALICKÝ, Petr. Popis dud. In: Dudy. eu [online]url=://www. dudy. eu/dudy-eu/dudy-eu-popis-dud. php * ZÍBRT, Čeněk. Hrály dudy…: dějiny starodávné selské muziky české. Praha: Českoslovanská akciová tiskárna, 1917. 96 s. [Texty českého folkloristy k dějinám české hudby a etnomuzikologii jsou věnovány lidové hudbě, tanci a zejména dudám v pramenech přibližně od vrcholného středověku do 19. stol. S výběrovou ikonografií a texty k písním. ]Kniha nadšenců milujících a propagujících dudy obsahuje četné ikonografické materiály a bohatou textovou část s nástinem historie, návod na výrobu dud, malou školu hry a báchorky i skutečné příběhy vztahující se k dudám. Autoři se snaží poskytnout zájemcům o výrobu vlastního nástroje vodítko ke získání vědomostí a dovedností jak v technickém, tak historicko-muzikologickém směru a oslovit i náhodné zájemce o tento nástroj, v nichž mohou dřímat schopnosti užitečné pro záchranu dud a dudáctví obecně. Český text doprovází německý překlad. CD s vybranými dudáckými skupinami a sólisty z Čech, Moravy i Slezska + technická dokumentace v Adobe Acrobat (PDF). ] * ČÍP, Pavel a REŽNÝ, Josef. České dudy: výroba, zdobení, ladění. Rožnov pod Radhoštěm: Blok, 1991. 46 s. * ETNOLOGICKÝ ÚSTAV. Dudy a dudácká muzika 1909. Praha: Tyllner, Lubomír, 2001. Textová a obr. část 138 s. , 1 CD. Nejstarší zvukové záznamy lidové hudby v Čechách, sv. 1. ISBN 80-85010-40-2. * FIBICH, Ondřej. Obří dudy: stará legenda ze Strakonic. Strakonice: Antikvariát, Hrad, 2000. [4] s. [Vlastní: Městská knihovna Strakonice a Knihovna města Hradce Králové. ] * KOLÁŘ, Arnošt. Dudy: stručné pojednání o dudách, dudácích a dudácké muzice. [Česko], 1958. 26 listů strojopisu. [] * LUGHOFER, Rudolf et al. Grenzenlos - die Wiederkehr des Dudelsacks: Gedanken und Fakten über ein europäisches Instrument = Bez hranic - aneb návrat dud: úvahy a fakta o jednom evropském hudebním nástroji. Weitra: Bibliothek der Provinz, [2014]. 275 s. Literatur, Kunst und Musikalien. ISBN 978-3-99028-407-0. * MARKL, Jaroslav. Dudy a dudáci: o jihočeských písních a lidové hudbě. 1. vyd. České Budějovice: Krajské nakladatelství, 1962. 98 s. , 1 mikrodeska. [Práce pojednává o jihočeských lidových písních a zdůrazňuje jejich dudácký sloh, dále o dudácké hudbě a o blatském dudáku Františku KOPŠÍKOVI, jednom z mála, o jejichž životě a umění se dochovalo dostatek pramenů. Výklady jsou blíže objasněny četnými notovými doklady a ke kapitole o Kopšíkovi připojuje zápis písní, které u něho zachytil sběratel Č. Holas, a přepisy fonografických zápisů Kopšíkových dudáckých variací, jež r. 1909 natočil Otakar Zich. ] * MARKL, Jaroslav. Dudy v české národní tradici. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost, 1974. 53 s. * MATTHEW, Donald.

Související články

Skotské dudy

Externí odkazy

[url=https://www.gajdoszvalasska.cz/gajdoszvalasska/Gajdy.html]gajdy na stránkách Petra Sovjáka z Neobuze[/url] * *