Otakar Zich

Otakar Zich (25. března 1879 Městec Králové - 9. července 1934 Ouběnice u Benešova) byl český skladatel a estetik.

Život

V letech 1897-1901 poslouchal na pražské filozofické fakultě přednášky z matematiky, fyziky a estetiky. Byl žákem vynikajícího estetika Otakara Hostinského a chráněnec obrazoboreckého muzikologa a kritika Zdeňka Nejedlého.

V letech 1903-1906 vyučoval fyziku a matematiku na střední škole v Domažlicích. V letech před první světovou válkou Zich žil v Praze, kde se aktivně podílel na hudebním životě jako kritik. +more Z této funkce podporoval snahy Nejedlého pro-smetanovské kliky proti intelektuálním zastáncům Antonína Dvořáka, zejména během tzv. Dvořákovy aféry v letech 1911-1914, kdy zpochybňoval uměleckou integritu Dvořákovy kompozičního jazyka. Tyto aktivity pevně spojily Zicha s akademickým okruhem Nejedlého na Univerzitě Karlově, kde se roku 1911 habilitoval z estetiky. V letech 1919-1923 dojížděl z Prahy do Brna, kde na Masarykově univerzitě zřídil a vedl filozofický seminář. Přednášel zde nejen z dějin filozofie, ale také a především z psychologie a estetiky. Roku 1924 byl jmenován profesorem estetiky na Univerzitě Karlově, kde obnovil a až do své smrti roku 1934 vedl estetický seminář.

Zemřel v červenci 1934 a pohřben byl na Vinohradském hřbitově.

Styl

Jako skladatel byl Zich z velké části samoukem, ačkoli bychom ho mohli označit za pokračovatele post-smetanovské linie českých skladatelů (mezi něž patřili také Zdeněk Fibich, Josef Bohuslav Foerster a Otakar Ostrčil, kteří byli všichni nějakým způsobem spojeni s Nejedlým). Jeho hlavními příspěvky ke koncertnímu životu v Praze byly opery Malířský nápad (1908), Vina (1915) a Preciézky (na Zichův vlastní překlad Molièreových Les précieuses ridicules, 1924). +more Také vytvořil několik sólových vokálních a sborových skladeb. Jeho hudební styl je rozkročený mezi pozdním romantismem a raným neoklasicismem, spojujících hutnou orchestraci, Wagneriánské leitmotivy a mohutně lineárním kontrapunktem s hravou odezvou ve starších stylech. S výjimkou Preciézek a několika menších skladeb, většina Zichova díla nebyla publikována.

Kvůli jeho spojení s Nejedlým se představení Zichových skladeb část setkávala s chladným nepochopením meziválečné Prahy, kdy kritika oceňovala nové kompozice na základě faktické loajality. Zřejmě nejhoršího přijetí se dočkala premiéra Viny v roce 1922, kterou ultrakonzervativní kritik Antonín Šilhan napadl v urážlivém článku nazvaným Finis musicae (Konec hudby). +more Šilhanova argumentace se primárně zaměřovala na orchestrální partituru opery, kde kontrapunkt místy hraniční s atonalitou.

Zich je také autorem mnoho folklorních studií a knih o estetice: nejvýznamnější z nich jsou Estetické vnímaní hudby (1911) a Estetika dramatického umění (1931). V obou z nich zkoumá užití fenomenologie pramenící z díla Hegela a Husserla, na různé druhy dramatického umění, a jeho teorie jsou dodnes předmětem debat v současných českých akademických kruzích. +more Jako muzikolog se věnoval také studiu Smetanova života a díla, s četnými analytickými články v českojazyčných hudebních časopisech.

Hudební dílo (výběr)

Opery

Malířský nápad op. 7 (podle Svatopluka Čecha, 1908) * Vina op. +more 10 (podle hry Jaroslava Hilberta, 1911-1915, Státní cena za rok 1923) * Preciézky op. 12 (aktovka podle Molièra, 1922-1924, Státní cena za rok 1927).

Kantáty

Osudná svatba op. 1 (na lidové texty, 1905, orchestrální verze 1919) * Pátý hrobeček op. +more 2 (1906) * Zimní balada (text Jan Neruda, 1906) * Polka jede op. 5 (text Jan Neruda, 1907) * Romance o Černém jezeře op. 6 (melodram, Neruda, 1907).

Komorní skladby

Česká suita pro housle a violoncello op. 14 (1928) * Smyčcové trio e-moll op. 21 * Klavírní trio e-moll (1902) * Chodská suita op. 23 (oktet, rovněž úprava pro noneto)

Četné písně a sbory.

Literární dílo (výběr)

O typech básnických, 1918 * Sokolstvo z hlediska estetického, 1920 * Symfonické básně B. Smetany, 1924 * Estetika dramatického umění: Teoretická dramaturgie, 1931 * Estetika hudby, 1981 * Několik úvah z theorie hudby, Výroční zpráva c. +morek. vyššího gymnasia v Domažlicích za šk. r. 1903-04 a 1905-06. * Poznámka k tzv. subjektivním spodním tónům, Česká mysl 1908 * Z posledních let činnosti O. Hostinského, Česká mysl 1910 * Estetické vnímání hudby. Psychologický rozbor na podkladě experimentálním, Česká mysl 1910 * K psychologii uměleckého tvoření. Metodologická úvaha, Česká mysl 1911 * Estetika na školách středních, Estetická příprava mysli, Úkoly české esthetiky, Česká mysl 1919 * Umělecká etika, Česká mysl 1927 * Rozhledy po estetice, Česká mysl 1929.

Odkazy

Reference

Literatura

Lubomír Slavíček (ed. ), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. +more 2, s. 1717-1718, Academia Praha 2016, * Československý hudební slovník osob a institucí II. (M-Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha, s. 990 *Ingo Stöckmann (ed. ), Texte der formalistischen Ästhetik, De Gruyter 2019, . (německy).

Externí odkazy

[url=https://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/zich.html]Životopis[/url] * * [url=http://libri.cz/databaze/kdo20/search.php?zp=7&name=ZICH+OTAKAR]Kdo byl kdo v dějinách?[/url]

Kategorie:Čeští hudební skladatelé Kategorie:Čeští muzikologové Kategorie:Čeští estetikové Kategorie:Čeští operní skladatelé Kategorie:Narození 25. +more března Kategorie:Narození 1879 Kategorie:Narození v Městci Králové Kategorie:Úmrtí 9. července Kategorie:Úmrtí 1934 Kategorie:Úmrtí v Ouběnicích (Bystřice) Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení na Vinohradském hřbitově.