Otakar Ostrčil

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Otakar Ostrčil (25. září 1879 Zábřeh – 26. února 1935 Praha) byl český hudební skladatel, dirigent, pedagog a publicista. Ostrčil se narodil v rodině hudebního amatéra a brzy projevil nadání pro hudbu. Vystudoval hru na housle na konzervatoři v Brně a později studoval skladbu u Leoše Janáčka. Po ukončení studií se stal houslistou Symfonického orchestru Národního divadla v Praze. V roce 1907 se stal dirigentem Českého filharmonického sboru, který vedl až do své smrti. Ostrčil také získal pověst vynikajícího dirigenta a vedl mnoho koncertů jak v Česku, tak v zahraničí. Jako skladatel byl Ostrčil ovlivněn hudbou Leoše Janáčka a jeho tvorba zahrnuje jak orchestrální skladby, tak i komorní hudbu a písně. Jeho nejznámějším dílem je opera Arétino, která byla poprvé uvedena v roce 1927. Ostrčil také napsal několik hudebních kritik a eseje. Ostrčil byl také pedagogem a vyučoval skladbu na Pražské konzervatoři. Mezi jeho žáky patřili například Bohuslav Martinů a Jaroslav Ježek. Otakar Ostrčil zemřel v roce 1935 ve věku 55 let po krátké nemoci. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze. Jeho hudební odkaz přispěl k rozvoji české hudby a jeho díla jsou stále hrána a ceněna dodnes.

Otakar Ostrčil (25. února 1879 Praha-Smíchov - 20. srpna 1935 Praha) byl český hudební skladatel a dirigent.

Životopis

Narodil se v rodině smíchovského lékaře MUDr. Josefa Ostrčila (1843-1897) a matky Eleonory, rozené Kallabové (1848-. +more). Byl nejmladší ze čtyř dětí, dva bratři (Antonín a Josef) se stali lékaři jako jejich otec.

Studoval na Karlově universitě v Praze moderní filologii. Hru na klavír studoval v Praze soukromě u A. +more Mikše, od roku 1895 pokračoval u Zdeňka Fibicha, který jej také učil kompozici. Kompoziční začátky jsou v jeho čtrnácti letech, první skladbu pro velký orchestr napsal v osmnácti a během studentských let operu „Jan Zhořelecký“. Dirigovat začal v Akademickém pěveckém sboru, v období 1908 až 1922 dirigoval amatérské Orchestrální sdružení v Praze. Divadelní orchestr dirigoval poprvé pohostinky v Národním divadle v roce 1906 při repríze hry Jaroslava Kvapila Sirotek. V roce 1911 pak zde pohostinsky řídil i vlastní operu Poupě.

V letech 1903-1919 byl profesorem na Československé obchodní akademii v Praze. V letech 1926-1929 učil na pražské konzervatoři - k jeho žákům patřil např. +more ukrajinský skladatel Mykola Kolessa. V letech 1914-1918 vedl operu Městského divadla na Královských Vinohradech. V roce 1919 se stal dramaturgem Národního divadla, kam jej po zrušení zpěvohry na Vinohradech povolal tehdejší šéf opery Karel Kovařovic. Po jeho smrti se stal od 15. 12. 1920 novým šéfem opery ND. Současně vykonával i funkci dirigenta. Zde působil až do své smrti .

Ostrčil patřil v letech 1890 až 1930 k vedoucím skladatelským osobnostem a s šéfem činohry K. H. +more Hilarem v letech 1920 až 1935 tvořil dvojici, která určovala uměleckou úroveň Národního divadla v Praze. Za svého působení v ND pohostinsky rovněž dirigoval ve Varšavě, Göteborgu a v Bukurešti.

Otakar a Julie Ostrčilovi (první a třetí zleva, 1. +more řada), Bukurešť, 1929 Manželkou Otakara Ostrčila byla sestra spisovatele Jiřího Mařánka Julie (1892-1972). .

Věnoval se rovněž veřejné činnosti, od roku 1912 byl členem České akademie věd a umění, od roku 1919 byl předsedou Foerstrovy společnosti, kterou i spoluzakládal. V období 1924 až 1933 byl předsedou Spolku pro moderní hudbu . +more Pohřbem je v Praze na Vyšehradě.

Mistrova Soběslav

Pomníček z roku 1941 u Nového rybníka v Soběslavi Mnoho let trávil skladatel své letní odpočinky v Soběslavi v pronajatém domě (U Černovického potoka, čp. +more 269). Zde zkomponoval nejen symfonickou báseň „Léto“ a „Křížovou cestu“, ale především „Honzovo království“ (premiéra r. 1934 v Brně). Také zde vznikl melodram „Skřivan“ na slova místního rodáka, básníka Miroslava Valenty. O díle „Léto“ napsal v roce 1941 v tisku předseda Ostrčilovy společnosti dr. Josef Bílek: „… ono bylo v tomto městě nejen vytvořeno, nýbrž ono bylo zdejším krajem přímo inspirováno. Kus krásy jihočeského slunce, planoucího nad hlavami zdejšího lidu se v něm odráží a spolu s tím i všecka radost a šťastná pohoda…“.

Soběslavští na svého milého hosta nezapomněli - v sále „Národního domu“ se 28. +more června 1941 pod záštitou městské rady konal k uctění jeho památky slavnostní koncert a poblíž Nového rybníka je od června 1941 i Mistrův památník s nápisem: V KRÁSE NAŠEHO KRAJE VYTVOŘIL OTAKAR OSTRČIL - LÉTO - KŘÍŽOVOU CESTU - HONZOVO KRÁLOVSTVÍ - V LETECH 1926-34.

Important

Dílo

Ostrčilova hudba vznikala zpočátku pod vlivem romantismu, především Z. Fibicha. +more Počátkem 20. století na něj zapůsobil také Gustav Mahler, jehož hudbu Ostrčil propagoval i jako dirigent. V pozdější tvorbě, počínaje orchestrální skladbou Impromptu op. 13 (1911), si vyvinul svůj osobitý styl bohatý na disonance.

Opery

Rybáři (fragment) * Jan Zhořelecký (1898 - neprovedeno) * Cymbelín (1899 - nedokončeno) * Vlasty skon (1903) * Kunálovy oči (1908). Na námět povídky Julia Zeyera. +more * Poupě (1911) * Legenda z Erinu (1920) * Honzovo království (1934) Libreto Jiří Mařánek.

Melodramy

Krásné dědictví (Eliška Krásnohorská - zničeno) * Kamenný mnich (1893 neprovedeno) * Lilie (Karel Jaromír Erben) * Balada o mrtvém ševci a mladé tanečnici (Karel Leger - 1904) * Balada česká (Jan Neruda - 1905) * Skřivan (Mir. Valenta - 1934) +more_Ostrčil_pamětní_deska. jpg|náhled'>Pamětní deska na domě v Praze 5, Zborovské ulici Z dalšího díla jsou nejvýznamnější symfonické básně, Symfonie A-Dur op. 7 (1903-1905), Sinfonietta op. 20 (1921) a symfonické variace pro orchestr Křížová cesta op. 24 (1927-1928). Pozornost zasluhují i četné písně, sbory a kantáta Legenda o sv. Zitě (1899), komponovaná k uctění narozenin Františka Ladislava Čelakovského.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Archiv Blatského muzea v Soběslavi, kde se nachází Ostrčilova pozůstalost. * Zpravodajský týdeník Palcát - 17. +more 8. 2005 / Rudolf Kukačka: „Na Ostrčilově nábřeží v Soběslavi (nejen) o divadle - ( II. )“ * Československý hudební slovník osob a institucí II. (M-Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha * * * Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 348-350.

Externí odkazy

Rozpravy Aventina 1928/29, s.215-216, Jiří Mařánek: Rozhovor s Otakarem Ostrčilem [http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RozAvn/4.1928-1929/22/215.png]

Kategorie:Narození 1879 Kategorie:Úmrtí 1935 Kategorie:Skladatelé klasické hudby Kategorie:Skladatelé 20. +more století Kategorie:Čeští hudební skladatelé Kategorie:Čeští operní skladatelé Kategorie:Čeští dirigenti Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Úmrtí 20. srpna Kategorie:Pohřbení na Vyšehradě Kategorie:Osobnosti na československých poštovních známkách.