Dušan Jeřábek

Technology

12 hours ago

Author

Dušan Jeřábek (14. března 1922 Brno - 18. června 2004 Brno) byl literární historik, editor, divadelní a literární kritik, pedagog. Byl synem spisovatele Čestmíra Jeřábka a vnukem spisovatele Viktora Kamila Jeřábka.

Život

Po maturitě na brněnském klasickém gymnáziu v roce 1941 navštěvoval hudební a dramatickou konzervatoř v Brně, kde absolvoval v roce 1946. V době protektorátu byl totálně nasazen ve Zbrojovce v Kuřimi (1942-1949) a v Královopolské strojírně v Brně (1945). +more V letech 1945-1949 studoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně češtinu a filozofii, titul PhDr. získal obhájením práce Karolina Světlá, básnířka kraje ještědského (1949). V letech 1949-1950 byl vědeckým pracovníkem v Archivu pro dějiny obchodu, průmyslu a technické práce v Brně. Od roku 1950 pracoval na filozofické fakultě (s výjimkou jednoho semestru v roce 1961, kdy přednášel na univerzitě Greifswaldu) nejprve jako odborný asistent, později jako vědecký aspirant. Kandidátskou práci Vítězslav Hálek jako literární kritik obhájil v roce 1957, v roce 1960 se habilitoval prací Vítězslav Hálek a jeho úloha ve vývoji české literární kritiky 19. století, která vyšla 1959 knižně jako studie. V roce 1966 byl jmenován profesorem pro dějiny novočeské literatury. V období 1966-1969 byl v Brně děkanem filozofické fakulty tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, 1971-1988 předsedou brněnské pobočky Literárněvědné společnosti při ČSAV, od 1988 místopředsedou celé Literárněvědné společnosti. V letech 1971-1990 byl členem redakční rady časopisu Česká literatura. Redigoval Spisy filozofické fakulty brněnské univerzity (1966-1968), literární a divadelní část periodického sborníku Brno v minulosti a dnes (1960-1970).

V roce 1987 získal titul DrSc. prací Tradice a osobnosti, téhož roku odešel do důchodu, ale dále na fakultě po určitá období působil jako profesor konzultant, externista (1990-1991) i řádný profesor (1991-1992). +more Zemřel v Brně 18. června 2004.

Dílo

Publikační činnost

V letech 1945-1948 publikoval v brněnském deníku Čin filmové i divadelní kritiky, v téže době přispíval do časopisu List Sdružení moravských spisovatelů, v 50. a 60. +more letech do časopisů Divadlo, Host do domu, v letech 1965-1969 do Divadelních a filmových novin, pozdějších Divadelních novin. Své články publikoval v Listech filologických, Literárních novinách, České literatuře, Slovenské literatúre či ve Vědě a životě. Z denních listů přispíval v letech 1948-1952 do kulturních rubrik Nové politiky, v 60. letech zvláště do Rovnosti, případně brněnského vydání Svobodného slova, v 70. letech divadelními referáty, v zahraničí publikoval v časopise Die Welt der Slaven (Kolín nad Rýnem - Vídeň, 1972). Největší část svých odborných studií zveřejňoval ve Sborníku prací filozofické fakulty brněnské univerzity, řada literárněvědná (D), v letech 1966-1970 byl jeho vedoucím redaktorem. V období 1966-1968 redigoval rovněž Spisy filozofické fakulty brněnské univerzity. Přispěl do množství sborníků, v řadě edic napsal úvodní studie nebo doslovy, hodně spolupracoval s Československým rozhlasem, zvláště s brněnským studiem (divadelní referáty, rozhovory, knižní referáty). V novinách užíval šifer jb, DJ, dj, jk, nk.

Badatelská a editorská činnost

Ve vědecké práci se soustředil na dějiny české literatury druhé poloviny 19. století. +more Východiskem jeho literárněhistorických zkoumání byla generace májovců. Dílo Karoliny Světlé, Jana Nerudy a hlavně Vítězslava Hálka zkoumal jak z hlediska hodnot ideově-estetických, tak z hlediska postavení těchto spisovatelů ve „sporu“ realismu a romantismu, jejich podílu na utváření koncepce národní literatury a z úhlu sociální funkce díla.

Trvale se zabýval dějinami české literární kritiky od obrození až po Josefa Durdíka, Herberta Gordona Schauera a Arna Nováka. Zaměřil se také na literární kritiku a uměleckou tvorbou spjatou s Moravou (František Matouš Klácel, Jan Evangelista Kosina, Josef Merhaut, Viktor Kamil Jeřábek, Rudolf Těsnohlídek, Stanislav Kostka Neumann).

V řadě statí, které byly později sebrány do knihy Tradice a osobnosti, se zabýval úsilím české literatury (od doby osvícenské) o svobodu myšlení a přesvědčení, o právo na národní sebeurčení a o dosažení sociální spravedlnosti. Všímal si také vztahů české literatury ke Slovensku v období májovců. +more Dlouhodobě se zajímal o osobnost a dílo Karla Havlíčka Borovského.

Velkou pozornost věnoval modernímu divadlu jako historik (meziválečné divadelní avantgarda, Josef Skřivan, studie o Bedřichu Václavkovi), teoretik (úvahy o současných tendencích, epické divadlo, dramaturgické problémy) i kritik (inscenace brněnských divadel).

Vztah k rodnému městu vyjádřil ve vzpomínkách Brněnská romance.

Editorská činnost se týká převážně literatury 19. století. +more Vydal šestisvazkové spisy Vítězslava Hálka, dále pořídil edice Františka Matouše Klácela, Beneše Metoda Kuldy, Ignáta Herrmanna, Zikmunda Wintra, Josefa Merhauta, Viktora Kamila Jeřábka, Karla Klostermanna, Rudolfa Těsnohlídka a Miloslava Hýska. Vydal soubor úvah a polemik z doby májovců a lumírovců O národní literaturu a soubor prací Arna Nováka (Česká literatura a národní tradice), Arnu Novákovi věnoval také monografii Arne Novák.