Důl Thinnfeld

Technology

12 hours ago

Author

Důl Thinnfeld, také Nr. I, byl černouhelný hlubinný důl v katastrálním území Kladno v kladensko-rakovnické uhelné pánvi. Důl byl vybudován c. k. Kutební komisí a od roku 1855 byl v majetku Společnosti státní dráhy (dále StEG) ve Vídni. Důl byl provozován v letech 1854-1913.

Historie

Hloubení jámy bylo zahájeno na jaře 1849 Státní kutební komisí se sídlem v Brandýsku. V roce 1853 byla zastižena hlavní kladenská sloj v hloubce 279 m. +more Dne 22. října 1854 byla jáma dohloubena na hloubku 286,415 m a byla pojmenována po významném geologovi a ministru orby a hornictví Ferdinandu z Thinnfeldu. V roce 1896 byla zahájena elektrifikace společně s dolem Kübeck, se kterým tvořil jediný provozní celek s provozní správou StEG na dole Kübeck. Těžba byla ukončena v roce 1913. Jáma byla zasypána a pozemky prodány firmě Kablo. V roce 1999 bylo v budově truhlárny, která byla později postavena nad jámou, provedeno ověření zásypu. Havarijní stav a konečné zabezpečení provedla akciová společnost ČMD Kladno v témže roce.

Hloubení a těžení

Jáma byla hloubena v obdélníkovém profilu 6,0 × 1,9 m, kompletně vystrojena ve dřevě. Profil jámy byl rozdělen na tři oddíly. +more V severní části byl oddíl větrání o ploše 3,6 m², který byl od střední části - těžní oddělen zapaženými dřevěnými 60 mm silnými fošnami. V těžní části byly používány dvě dvouetážové klece s jedním vozíkem v etáži. Jižní část byla určena pro čerpání vody a pro lezní oddělení.

V roce 1894 byla uvedena do provozu první důlní elektrická lokomotiva na Kladně.

Těžní budova a těžní stroj

Uspořádání dolu odpovídalo centrálnímu typu těžní budovy s dominantní zděnou těžní věží na půdorysu písmene T. Po stranách byly nižší postranní křídla a zadní trakt byl určen pro strojovnu, kotelnu a komín. +more Nad jámou byla vestavěna konstrukce těžní věže z hraněného dříví vysoká 13,2 m (do úrovně os lanovnic). Lanovnice měly průměr 3,8 m a byly uzpůsobeny k vedení plochých lan. K těžbě byl používán parní stroj s kulisovým Stephensonovým rozvodem francouzské strojírny Schneider v Creusot. Parní válce měly průměr (vývrt) 0,50 m, zdvih pístu byl 2,0 m a jejich klika byla napojena přímo na hřídel lanových bobin. V kotelně bylo sedm válcových parních kotlů. V období 1895-1896 byla kotelna přestavěna a vybavena šesti trubkovými kotli systému Mac-Nicol s topeništěm systému Bolzano.

V roce 1901 byl v nové strojovně, postavené před strojovnou parního stroje, instalován elektrický těžní stroj Siemens-Halske a byl uveden do provozu 22. března 1902. +more Byl to první elektrický těžní stroj na Kladensku. Třífázový asynchronní motor o výkonu 80 HP a napětí 250 V přes ozubený převod poháněl dva cylindrické bubny o průměru dva metry a šířce jeden metr. Lana byla kulatá, rychlost na laně byla 3,1 m/s. Dvouetážová klec zavěšená na laně měla hmotnost jednu tunu, později se její hmotnost zvýšila. Vozíky měly hmotnost 260 kg (před rokem 1896) a mohly vyvést náklad 550 kg uhlí a později až 700 kg uhlí. Elektrický těžní stroj byl v roce 1913 přemístěn na důl Kübeck, kde byl v provozu až do uzavření dolu v roce 1997.

Třídírna

Byla dobývána hlavní kladenská sloj radnických vrstev kladenského souvrství o mocnosti 11,7 m v hloubce 279 m.

Na třídírnu dolu Thinnfeld byla přiváděna hlavně těžba u dolu Kübeck dopravní dvojkolejnou štolou dlouhou 289 m. Původní jednoduchá suchá třídírna měla rošty, třídící buben a vybírací pásy. +more V roce 1890 byla uvedena nová třídírna s vyšší kapacitou. Uhlí z výklopníků směřovalo na třídící rošt typu Briart s roztečí 90 mm, propadlé uhlí putovalo po podélně nakloněných sítech, kde se vytřídilo na kostku, ořech a krupici. Na dalších sítech byla oddělena krupice II a mour (zrnitost pod 6,6 mm). Síta v třídírně byla poháněna stojatým parním strojem přes klikové hřídele. Parní stroj měl výkon 30 HP a byl dodán firmou Breitfeld & Daněk v Praze. Vytříděné uhlí bylo nakládáno pomocí sklopných vozíků z rampy. Později byly postaveny nakládací zásobníky, do kterých bylo uhlí z třídírny dopravováno kloubovými dopravními pásy.

Čerpání vody a větrání

K odvodnění dolu bylo použito složení čtyř důlních pump, které pomocí dřevěných táhel byla poháněna parním strojem Cornwall s vahadlem a kondenzačním zařízením dodaným Strojírnou Štěpánov na Moravě.

Větrání zabezpečoval ventilátor systému Lemielle, který byl umístěn ve zvláštní budově. Ventilátor s větrným oddělením jámy byl propojen 13,6 m dlouhým zděným kanálem o profilu 1,5 × 1,5 m. +more V záloze byl připravený exhaustor systému Korting. V roce 1900 byly uvedeny do provozu nové větrníky systému Schielle.

Další

Na jižní straně areálu dolu Thinnfeld byly vybudovány rozsáhlé mechanické dílny, které zabezpečovaly opravy pro všechny doly StEG. Byly zde budovy hlavního skladiště a dělnického konzumu. +more Dále se zde nacházela továrna na výrobu drátěných lan, později společnost Kablo. V blízkosti dolu byla postavena kolonie, která byla zbourána a místo ní postaveny objekty Kladenské kabelovny.