Edikt

Edikt (z lat. edicere - vyřknout, zvěstovat) označuje původně v římském právu veřejné prohlášení úředníka (magistratus), jehož účinnost byla omezena dobou jeho úřadu. Později se tak v římské říši označovaly i výnosy císařů. V raném novověku užívali ediktů francouzští králové a římští císařové. V moderní době edikty nahradily veřejné vyhlášky.

Významné edikty

Edikt milánský (313) - prohlášení Constantina I. +more a Licinia o toleranci říše vůči dosud nepovoleným náboženstvím, zvláště křesťanství. * Edikt wormský (1521) - výnos Karla V. na říšském sněmu, kterým bylo mimo zákon postaveno počínání Martina Luthera a jímž se zakazovalo číst a šířit jeho spisy. * Edikt nantský (1598) - výnos Jindřicha IV. , kterým uděloval základní práva francouzským hugenotům. * Restituční edikt (1629) - výnos Ferdinanda II. , který navracel protestantský majetek katolíkům. * Edikt z Fontainebleau (1685) - výnos Ludvíka XIV. odvolával privilegia stanovená ediktem nantským. * Edikt z Versailles (tzv. Toleranční edikt, 1787) - výnos Ludvíka XVI. , který zrušil platnost ediktu z Fontainebleau. * Edikt postupimský (1685) - toleranční edikt, vyhlášený braniborským kurfiřtem Fridrichem Vilémem, který poskytoval záruky hugenotům prchajícím z Francie v důsledku zrušení nantského ediktu.

Externí odkazy

Kategorie:Římské právo Kategorie:Novověk Kategorie:Diplomatika