Edmund Kalmár

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Edmund Kalmár (24. září 1906, Budapešť - 29. dubna 1938, Praha) byl důstojníkem generálního štábu prvorepublikové československé armády, který poskytl Němcům v roce 1937 klíčové strategické vojenské informace. Byly to podrobnosti týkající se popisu budovaného československého pohraničního opevnění, plány na obranu Šluknovského výběžku a podrobné údaje o mobilizačních opatřeních platných v československé armádě. V době hrozícího konfliktu měli Němci nejen přehled o rozložení minových polí, ale znali například i takové detaily, že na jeden kulomet instalovaný v pohraničních pevnostech připadá 1070 nábojů. Ačkoliv se jednalo pouze o údaje týkající se východních Čech, řadu takto získaných informací mohli Němci jednoduše zobecnit na celou československou hranici.

Život

Rodinný původ a studia

Edmund Kalmár se narodil 24. +more září 1906 v maďarském Budapešti do smíšené rodiny, jeho matka byla Češka (Moravanka), ale jeho výchovu určoval převážně otec, jenž byl původem Maďar pocházející z dnešního Sedmihradska. Otec byl původně rakousko-uherský důstojník a po skončení první světové války se rodina usadila na Slovensku. Edmund Kalmár byl jejich jediným synem, byl vychováván již od útlého dětství ve vojenském duchu, otec jej brával dokonce s sebou do kasáren, malý Edmund měl ušitou honvédskou uniformu a doma dodržoval přísný vojenský kasárenský řád. Po skončení středoškolských studií na evangelickém gymnáziu v Prešově (maturoval v roce 1924) se Edmund Kalmár zapsal na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Po úspěšném absolvování dvouletého studia na vojenské akademii se stal důstojníkem z povolání.

V prvorepublikové čs. armádě (1926-1932)

Následujících osm let po absolvatoriu vojenské akademie působil jako subalterní důstojník v zapadlých posádkách na severní Moravě. Celou dobu byl zařazen na vcelku podřízených funkcích u pěšího pluku číslo 13, což nebyla žádná elitní jednotka. +more V roce 1933 dokonce Edmund Kalmár dostal negativní osobní ohodnocení, jenž považoval za diskriminační, neboť se domníval, že bylo způsobeno tím, že se v prvorepublikové československé armádě hlásil k maďarské národnosti. Proti tomuto nespravedlivému osobnímu hodnocení se jej zastal i jeho nadřízený velitel 13. brigády generál Bohuslav Fiala.

Vysoká škola válečná

Evidentně vzdělaný a inteligentní důstojník Edmund Kalmár musel odsloužit celých osm let u pěšího pluku, kde zastával jen podřadná velitelská místa, než mu bylo umožněno studium na Válečné škole v Praze. Teprve po jejím absolvování se mu částečně otevřela vojenská kariéra na generálním štábu.

První zrádcovská depeše

Během jedné únorové neděle v roce 1937 se Kalmár převlékl do lyžařského a vyrazil vlakem z Hradce, aby se po několika přestupech dostal do Olešnice, kde na lyžích tajně překročil hranici do Německa. V nejbližší německé obci Reinerz vhodil do poštovní schránky svoji první zrádcovskou depeši. +more Adresoval ji nedalekému velitelství 38. pěšího pluku wehrmachtu v Kladsku. Mimo jiných informací tato anonymní zpráva obsahovala strategické informace o obraně v úseku 4. královéhradecké divize (úplný plán zajištění hranic ve východních Čechách) a o linii lehkého československého pohraničního opevnění. Poté opět na lyžích přešel hranici a v půl šesté večer byl zpět v Hradci.

Druhá zrádcovská depeše

O Velikonocích roku 1937 se Edmund Kalmár vracel od rodičů z dovolené v Solivaru na východním Slovensku. Využil skutečnosti, že vlak na trati mezi Bohumínem a Hanušovicemi v jednom místě přejížděl hranice přes německé území a stavěl v německé stanici Ziegenhals. +more Když vlak zastavil, odevzdal druhý dopis místnímu železničáři. V této druhé rovněž anonymní zrádcovské depeši vyzradil Kalmár plány obrany Šluknovského výběžku. Depeši adresoval velitelství 28. divize wehrmachtu v Breslau.

Třetí zrádcovská depeše

Tato rovněž anonymní depeše byla doručena poněkud jiným způsobem, než předchozí dvě. Byla vhozena 23. +more září 1937 na nádraží v západočeském Chebu do otevřeného poštovního vagonu říšskoněmeckého vlaku a obsahovala řadu přísně tajných vojenských informací, například podrobné údaje o mobilizačních opatřeních a o průběhu opevňovacích prací v československém pohraničí. Muž, který depeši do vlaku vhodil, byl ale na nádraží přistižen.

Před druhou světovou válkou bylo vlakové nádraží v Chebu rozděleno na československou a říšskoněmeckou část. Cestující, kteří odjížděli do Německa museli projít před nástupem do vlaku celní a pasovou kontrolou. +more Toho zářijového dne zadržel celník na říšskoněmecké straně nádraží u vlaku do Německa muže bez dokladů a bez cestovního lístku a osobu obratem předal svým československým kolegům. Těm se Edmund Kalmár prokázal vojenským průkazem a poté, co doprovodil vše tvrzením, že je zpravodajským důstojníkem, byl propuštěn a to aniž si celníci zaznamenali jeho totožnost. Později při výslechu tvrdil, že se k návštěvě Chebu rozhodl na poslední chvíli (a neměl proto Cheb uveden na formuláři své žádosti o dovolenou) a na nádraží se byl podívat jen ze zvědavosti na to, jak vypadají říšskoněmecké lokomotivy.

František Moravec

V roce 1937 zastával plukovník František Moravec vysokou funkci v pátrací sekci druhého oddělení Hlavního štábu. Mezi největší úspěchy této pátrací sekce pod Moravcovým vedením patřilo získání Paula Thümmela (krycím označením A-54), pracovníka Abwehru, pro spolupráci s druhým oddělením (a to již v roce 1936). +more A byl to právě agent A-54, působící v Bavorsku, z jehož zpravodajského hlášení se československá vojenská rozvědka dozvěděla, že Němcům kdosi poskytl velmi podrobné informace o obraně hranic v působnosti 4. divize.

Německá vojenská rozvědka zachytila všechny tři Kalmárovy depeše, ale nevěděla nic ani o jejich odesilateli a ani o důvodech, proč anonym tyto vojenské informace vyzrazoval. Na rozdíl od agenta A-54, který informace draze prodával, Kalmár jim nebyl znám a nikdy za své informace nedostal z německé strany žádný finanční obnos. +more Při jeho výsleších bylo zjištěno, že jej nikdo k této vlastizrádné činnosti ani nenaváděl a ani neměl žádného pomocníka a rovněž nebyl v kontaktu s žádným agentem nebo zaměstnancem cizí zpravodajské služby.

Německé zpravodajské orgány se dozvěděly o tom, kdo byl odesilatelem všech třech depeší z roku 1937 teprve až po 15. březnu 1939, kdy na obsazeném území protektorátu získaly část archivu československých zpravodajských služeb, které s sebou nevzali Moravcovi lidé při odletu do Anglie.

Vyšetřování

Moravcovi lidé zúžili množinu podezřelých osob na několik málo jedinců na základě skutečnosti, že zrádcovské zprávy obsahovaly detailní informace z okruhu působnosti 4. divize. +more Kalmárovo tvrzení při zadržení na chebském nádraží, že je zpravodajským důstojníkem, se nakonec coby podezřelý incident postupně dostalo až k zalarmované kontrarozvědce. Ověřit, kdo z důstojníků měl 23. září 1937 dovolenou nebylo obtížné a vedlo k jednoznačné osobě. Pátrání zahájené důstojníky 2. oddělení Hlavního štábu (zpravodajskou vyšetřující službou) nakonec specifikovalo jako možného autora depeší jedenatřicetiletého kapitána generálního štábu (působícího v Hradci Králové) Edmunda Kalmára. Do Hradce Králové se vypravil plukovník zpravodajské služby František Moravec, první výslech zatčeného Kalmára se konal 2. února 1938, další výslechy se pak konaly v Praze, kam byl Kalmár z Hradce následně převezen. Zatčený nejdříve vše zapíral, postupně se ale zamotával do svých vlastních lží. Po sérii několika zdlouhavých výslechů se Edmund Kalmár konečně v noci z 5. na 6. února 1938 krátce po půlnoci před plukovníkem Františkem Moravcem přiznal a podrobně popsal, co všechno Němcům zradil. Svoje konání odůvodnil tím, že byl kvůli svému maďarskému původu v československé armádě šikanován. Ve vazbě napsal Edmund Kalmár několik dopisů: jeden z nich byl adresován generálu Karlu Kutlvašrovi, další byl určen pro náčelníka Hlavního štábu armádního generála Ludvíka krejčího, další pro plukovníka Františka Moravce. Vyšetřujícími orgány byla také zpracována podrobná zpráva určená k rukám prezidenta Dr. Edvarda Beneše.

File:Genera. Karel. +moreKutlvasr. (1895-1961). 1945. gif|Karel Kutlvašr File:Ludvík Krejčí. gif|Ludvík Krejčí File:Frantisek Moravec2. jpg|František Moravec.

Soud

Dne 25. února 1938 se před divizním soudem v Praze konalo tajné a neveřejné hlavní líčení (žádné sdělovací prostředky ani tisk o něm neinformovaly), kde byl Edmund Kalmár uznán vinným ze zločinu vojenské zrady. +more Obžalobu sepsal vojenský prokurátor Bohumil Boháček. Před soudem coby znalec vystoupil plukovník generálního štábu Josef Jirka, jenž označil škody Kalmárem způsobené jako nezměrné, prakticky nenapravitelné a odhadl, že jen finanční ztráta se pohybuje v řádu miliard.

Na počátku výslechu Edmund Kalmár nepopřel svoji vinu, spáchané zrady litoval a tvrdil, že jej k činům přimělo dočasné „rozrušení mysli“. To dával za vinu svému nadřízenému plukovníku Josefu Chlebounovi, jenž jej prý neustále šikanoval a ponižoval. +more Kalmár se domníval, že důvodem Chlebounova jednání bylo to, že se Kalmár hlásil k maďarské národnosti. Prozrazované vojenské strategické informace neměly pro Maďarsko (se zřetelem na jeho polohu) žádný význam a tak je poskytl Německu. Ke zradě jej prý přimělo „jen a jen jeho národnostní přesvědčení, vyburcované chováním představeného“. Předvolaný svědek - plukovník Josef Chleboun - před soudem, jemuž předsedal Petr Hruška, odmítl jakoukoliv formu šikany a vzájemné spory zdůvodnil tím, že: „Obžalovaný byl těžko ovladatelným živlem a měl stále s druhými nějaké srážky. “.

Kalmár ve svém závěrečném slovu prohlásil, že všeho lituje, škodu označil za napravitelnou, ale požádal jen o to, aby trest smrti oběšením byl změněn na trest smrti zastřelením, který je prý vhodnější se zřetelem k jeho postavení (myšleno důstojníka čs. armády).

Rozsudek

Předseda soudu Petr Hruška líčení přerušil a ještě týž den večer byl vynesen rozsudek. Edmund Kalmár byl odsouzen za vojenskou zradu k trestu smrti provazem (oběšením), rozsudek byl potvrzen při odvolacím řízení u nejvyššího vojenského soudu 23. +more března 1938.

Žádost o milost

Kalmár měl možnost požádat o milost prezidenta republiky, ale neučinil tak. O milost pro něj zažádal ale jeho advokát, Kalmárovi rodiče, obyvatelé rodného východoslovenského Solivaru, velkostatkář János Esterházy a pražský kardinál Karel Kašpar. +more Na návrh soudců a ministra obrany tuto žádost o milost prezident Dr. Edvard Beneš dne 27. dubna 1938 zamítl.

Poprava

V 5 hodin ráno dne 29. dubna 1938 byl Kalmár odveden na popraviště. +more Popravy se účastnil také plukovník František Moravec. Podle zápisu o popravě byla poslední Kalmárova slova: „Éljen a Magyarország. Éljen a haza. “ („Ať žije Maďarsko. Ať žije vlast. “).

Dovětek

Tělo jedenatřicetiletého Edmunda Kalmára bylo pohřbeno na pražských Olšanských hřbitovech. O čtyři měsíce později Československo přijalo Mnichovskou dohodu, bez boje vyklidilo svá nákladně budovaná pohraniční opevnění a předalo Německu Sudety.