Cesko.wiki Eiko Išioka
Author
Albert Flores
Životopis
Narodila se v Tokiu. Její otec pracoval v jako komerční grafický designér, matka byla žena v domácnosti. +more Otec její umělecké ambice podporoval, ale přesto ji varoval před prací v tomto odvětví, které bylo ve své době mužskou doménou. Eiko vystudovala Tokijskou univerzitu múzických umění. Svoji kariéru začala v reklamním oddělení kosmetiské firmy Shiseido v roce 1961. Na začátku 70. let si otevřela vlastní studio. Jedním z hlavních klientů byl řetězec nákupních komplexů Parco, pro který více než dekádu vytvářela reklamní a propagační materiály. Právě její práce pro Parco, která vykazovala eklektické, avantgardní a mezinárodní tendence, tehdy vzácně viděné v japonské reklamě, jí pomohla prosadit svojí značku a reputaci. Například její reklamy občas zobrazovaly zcela nebo téměř nahé modelky což byla v Japonsku rarita. Také příliš nezobrazovala samotné komerční produkty. V jedné televizní reklamě pro Parco, herečka a oblíbenkyně Išioky Faye Dunawayová, loupe minutu a půl natvrdo uvařené vejce. Pro zimní olympijské hry v Salt Lake City v roce 2002 navrhla uniformy a oblečení pro členy švýcarského, kanadského, japonského a španělského týmu. Také byla uměleckou ředitelkou návrhů kostýmů zahajovací ceremonie letních Olympijských her v Pekingu v roce 2008.
Estetika Eiko Išioky je spojení východu a západu. Eklekticky si vybírá z různých kultur i časových období. +more Její tvorba má gotický nádech, ale působí i dojmem z jiného světa. Často je znepokojivá až provokativní a erotická.
Zemřela 21. ledna 2012 v Tokiu na rakovinu slinivky. +more Několik měsíců před smrtí si v nemocnici vzala svého partnera Nicholase Soultanakise. Kostým pro film Drákula (1992), který měl na sobě Gary Oldman.
Kostýmní tvorba
V roce 1985 si Išioku vybral Paul Schrader jako produkční designu k filmu Mishima: A Life in Four Chapters, což jí stejný rok vyneslo speciální cenu na filmovém festivalu v Cannes. Eiko pracovala s Fracisem Coppolou na japonské verzi plakátu k filmu Apokalypsa, což nakonec vedlo k jejich spolupráci na tvorbě filmu Drákula za který Eiko získala Oskara. +more Nejvýraznějšími kostýmy ve filmu jsou svatební šaty s výrazným krajkovým nákrčníkem inspirovaným límci ještěrů a rudé brnění hraběte Drákuly, které vypadá jako odhalená vlákna svalů. Kostýmy pro film jsou inspirované také obrazy Gustava Klimta.
Svou tvůrčí prací se podílela i na filmech Cela, Pád, Válka Bohů a Sněhurka.
Tvořila i kostýmy pro divadlo a cirkus. V roce 2002 navrhla kostýmy pro akrobatickou show Cirque du Soleil, Varekai. +more Také režírovala hudební videoclip Cocoon islandské zpěvačky Björk.
Tvorba Eiko Išioky se nachází ve stálých sbírkách světových muzeí. Jedním z nich je například Muzeum moderního umění v New Yorku. +more V roce 2020 zahajuje výstava Eiko Ishioka: Blood, Sweat, and Tears-A Life of Design v Tokijském muzeum současného umění.
Ocenění
Eiko Išioka vyhrála v roce 1987 cenu Grammy za nejlepší výtvarné zpracování alba Tutu Milese Davise a v roce vyhrála 1992 Oskara za nejlepší kostým za film Drákula, který režíroval Francis Ford Coppola. Také získala dvě nominace na cenu Tony za návrh kulis a kostýmů pro divadelní hru M. +more Butterfly v Broadway theatre. V roce 2012 byla nominována na Oskara za nejlepší kostýmy k filmu Sněhurka.
Knihy
V roce 1990 vydala kolekci svých grafických prací v knize Eiko by Eiko: Eiko Ishioka: Japan's Ultimate Designer. V roce 2000 vydala druhou knihu Eiko on Stage.