Emil Kolben

Emil Kolben (1. listopadu 1862, Strančice u Prahy - 3. července 1943, Terezín) byl jeden z nejvýznamnějších českých elektrotechniků a podnikatelů, zakladatel továrny Kolben a spol. a generální ředitel a hlavní akcionář Českomoravské-Kolben-Daněk (ČKD). Zemřel v koncentračním táboře Terezín.

Život a dílo

Strančice č.p. 9 - Kolbenův rodný dům

Původ

Nejstarší zmínka o židovské rodině Kolbenů ve Strančicích pochází z roku 1787, kdy podle zápisu ve familiantské knize dostal sklenář David Kolben povolení k sňatku. Jeho vnuk Joachim (1828-1912), domkář a obchodník, se roku 1862 oženil s Františkou Freundovou z Radějovic, v jejichž rodině se mluvilo německy. +more Z jejich manželství vzešlo devět dětí, z nichž nejstarší byl Emil. Jeho bratr Alfréd (1874-1942) se stal také inženýrem a zpočátku s Emilem spolupracoval na vývoji elektrických strojů, později se stal ředitelem průmyslové školy v Brně.

Vzdělání a počáteční praxe

Emil Kolben absolvoval vyšší reálné gymnázium na Malé Straně v Praze, poté vystudoval elektrotechniku a strojnictví na německé vysoké škole technické v Praze. Studium dokončil roku 1887 s vyznamenáním a po jednoroční elektrotechnické praxi obdržel od Zemského výboru na dva roky Gerstnerovo cestovní stipendium ve výši 1 200 zlatých, které mu umožnilo studijní pobyt v zahraničí. +more Nejdříve se seznámil s některými průmyslovými podniky v Evropě (Curych, Paříž, Londýn) a ještě v roce 1888 odplul i se svojí ženou Malvínou (1863-1940) na pět let do Spojených států.

Nejdříve podnikal studijní cesty po USA, ale brzy získal zaměstnání ve firmě Thomase Alva Edisona Edison Machine Company v Schenectady, NY, předchůdce dnešní General Electric. Později se stal Edisonovým přímým spolupracovníkem ve vývojových laboratořích firmy ve městě Orange v New Jersey. +more Jelikož se zde osvědčil, byl jmenován do funkce vedoucího inženýra. Roku 1889 jej Nikola Tesla přizval ke zkouškám vícefázových elektromotorů do laboratoří své firmy Tesla Electric Company v New Yorku. Tato zkušenost velmi přispěla ke Kolbenově orientaci na využití střídavého proudu a tím i k jeho celoživotnímu úspěchu. Kolbena s Teslou sbližoval i podobný styl práce - oba pracovali systematicky na základě tehdejších vědeckých poznatků a teorií, zatímco samouk Edison vynalézal spíše intuitivně. Na rozdíl od Tesly se ovšem Kolben nakonec rozešel s Edisonem v dobrém a jejich přátelství později Kolbenovi pomohlo budovat obchodní kontakty. Jeho návrat do Evropy způsobila jeho žena, která v Americe nikdy nezdomácněla.

Po návratu do Evropy pracoval v letech 1892-1896 jako hlavní inženýr švýcarské firmy Maschinenfabrik Oerlikon (Strojírna Oerlikon), která vyvíjela generátory a motory na střídavý elektrický proud. Jeho oborem byl přenos energie soustavou s vysokým napětím. +more Na 125 km dlouhém vedení z Laufenu do Frankfurtu se prokázala správnost Teslových myšlenek. V Oerlikonu se také setkal s Behn-Eschenburgem, pozdějším vynálezcem jednofázového komutátorového motoru, a dalšími vynikajícími elektrotechniky (Dobrowolski, Arnold, Fischer-Hinnen) a společně zde vytvořili základy teorie i konstrukce asynchronních i synchronních strojů, transformátorů a přenosové soustavy, tedy dílo světového významu. Ve Švýcarsku se Kolbenovým také narodil roku 1895 jejich první syn - Hanuš.

Návrat do Čech

Vila v Hradešínské č. +more 1 na pražských Vinohradech, tento objekt (v únoru 2014 žlutý) je původní „Červená vila“ Emila Kolbena Roku 1896 se Kolben s rodinou vrátil do Čech a zabydleli se ve vile Fleissnerka ve Vysočanech. 29. října téhož roku založil s několika tichými společníky, z nichž nejvýznamnější byl Karel Bondy, ve Vysočanech u Prahy továrnu s názvem Kolben a spol. , elektrotechnická továrna v Praze-Vysočanech. Dispozici továrny navrhoval sám Kolben na základě svých zkušeností z Evropy i Ameriky, vzniknul tak racionálně uspořádaný závod s moderním vybavením umožňujícím hospodárnou výrobu. Byl sice umístěn na periferii, ale to na druhou stranu umožňovalo jeho budoucí rozšiřování. V době Kolbenova návratu do Čech se chystala v Praze velká investice - stavby městské elektrárny. Stejně jako v Americe i zde vzplály velké diskuze mezi zastánci stejnosměrného a střídavého proudu. František Křižík, "český Edison", prosazoval stejnosměrnou soustavu, zatímco profesoři Domalíp a Puluj doporučovali třífázovou soustavu. I Kolben se do této diskuze zapojil a k všeobecnému překvapení v soutěži vyhlášené roku 1898 se svoji firmou vyhrál. Počátkem téhož roku 1898 se Kolbenům narodila dcera Gerta a o čtyři roky později dcera Lilly. Brzy poté se stěhovali do tzv. Červené vily v Hradešínské ulici na Vinohradech.

Mezitím Kolbenova firma rychle rostla. Během tří let stoupl počet zaměstnanců z původních 25 na 400. +more Z počátku dodávala především motory, generátory a jeřábové pohony. Roku 1898 se firma s podporou Živnostenské banky mění na akciovou společnost a od roku 1899 nese název Elektrotechnická akciová společnost, dříve Kolben a spol. Přibyla modelárna, slévárna, kovárna, a elektrárna. Roku 1900 vyrobila firma první lokomotivu, zhotovila kompletní zařízení elektrárny v Holešovicích a na Světové výstavě v Paříži získala zlatou medaili za tisící alternátor. V dalším roce byla zahájena produkce parních válců a turbín a rok poté byly vyrobeny dva alternátory o průměru 7 metrů pro londýnskou elektrárnu. V roce 1907 uzavřela EAS smlouvu s Ringhofferovou strojírnou o vybudování automobilky Praga. Do roku 1910 dodala EAS kolem 10 000 elektrických strojů a zařízení pro 70 velkých elektráren včetně rozvoden, a to nejen v Evropě, ale dokonce až v Tasmánii. V roce 1912 vybavila EAS vodní elektrárnu na pražské Štvanici. Na základě licenčních ujednání i osobních vztahů s firmou Oerlikon nabídl v roce 1910 Rakousko-Uherským státním drahám elektrifikaci pražského uzlu systémem 10 kV 16 Hz (1/3 tehdy užívaného kmitočtu 48 Hz). Tato nabídka zůstala bez odezvy.

V roce 1919 zakládá firma Schwechater Kabelwerke GmbH pobočku ve Vysočanech. Jejím podílníkem je i Kolben. +more V roce 1921 je firma přemístěna do Hostivaře a Kolben přebírá většinový podíl. Tak vzniká Pražská kabelovna, s. r. o. , s ochrannou známkou PRAKAB, pozdější Kablo Hostivař.

Kolben nebyl jen úspěšným podnikatelem. Byl také majitelem velkého duševního vlastnictví - licence od něj kupovaly významné elektrotechnické firmy. +more Kromě toho sepsal mnoho prací věnovaných silnoproudé elektrotechnice a jejímu zavádění do praxe. V roce 1896 vyšel jeho článek Obrat ve strojním průmyslu vývojem elektrotechniky. Jeho pojednání Vliv křemíku na elektrické a magnetické vlastnosti železa z roku 1909 je dodnes aktuální.

Kolbenovi se dostalo i společenského ocenění. V roce 1908 mu německá technika v Praze udělila čestný doktorát. +more Dvakrát (v letech 1908 a 1910) jej přijal císař František Josef I. a udělil mu Řád železné koruny. V roce 1911 navštívil Prahu na pozvání Emila Kolbena jeho dřívější šéf T. A. Edison. V roce 1912 se stal předsedou Zemského svazu strojírenského průmyslu v Českém království a roku 1919 členem Československé státní obchodní rady.

Vznik ČKD

Hala na výrobu elektrických strojů z roku 1923 (vpravo) a expediční sklad z roku 1929 jsou dnes ruinami 1921 došlo ke spojení firmy s První Českomoravskou továrnou na stroje v Praze a společnost se přejmenovala na Českomoravská-Kolben a Emil Kolben (poté, co byl roku 1919 odstraněn z vedení EAS) byl jmenován do funkce ředitele elektrotechniky. +more V roce 1922 uzavřela firma smlouvu o technické spolupráci s americkou firmou Westinghouse. V roce 1923 vypracovává firma projekt tepelné elektrárny v Ervěnicích a v dalším roce začíná pracovat na projektu elektrizace železnic. O dva roky později dodává první elektrické lokomotivy.

V roce 1927 dochází k další fúzi. Přičleněním Akciové společností Strojírny, dříve Breitfeld, Daněk a spol. +more, pak roku vznikla Českomoravská-Kolben-Daněk (ČKD); Emil Kolben se stal jejím generálním ředitelem. V době největšího rozmachu měla 12 tisíc zaměstnanců a měla velmi široký sortiment v souladu s dobovým heslem Vyrábíme vše, od špendlíku po lokomotivu. V roce 1930 zahájila firma dokonce výrobu letadel a od roku 1932 měla významný podíl na elektrifikaci Slovenska. Od roku 1935 dodávala firma tanky a v roce 1936 vyjel první trolejbus pro Prahu.

Významnými událostmi v Kolbenově životě byly oslavy jeho 70. a 75. narozenin. Při druhé jmenované příležitosti mimo jiné pronesl:

::Vyzbrojen rozsáhlými vědomostmi a zkušenostmi ve všech odvětvích silnoproudé elektrotechniky a drže krok s tehdejším nejmodernějším pokrokem ve výrobě elektrických strojů a zařízení, pomyslel jsem v srpnu 1896 na to, že dám své bohaté znalosti a zkušenosti do služeb své české domoviny. V tehdejším Rakousku bylo jen málo menších elektrotechnických výroben, a to pouze v počátečním stadiu vývoje. +more Zdálo se mi nejlepším, abych sám zřídil moderní elektrotechnickou továrnu ve středu velké průmyslové oblasti, v tradičním sídle vysoce rozvinutého strojírenství: v Praze. Tak vznikla . továrna, která se stala základem dnešního největšího elektrotechnického podniku československého.

Transport a smrt

+morejpg|náhled'>Hrob Emila Kolbena na Vinohradském hřbitově Od podzimu 1938 mnoho lidí doporučovalo Kolbenovi emigraci, on však odmítal. Jeho syn Hanuš a mladší dcera Lilly s rodinami nechtěli otce opustit, jen starší Greta s rodinou emigrovala v květnu 1939 do Anglie.

Po vzniku protektorátu Čechy a Morava musel Kolben pro svůj židovský původ nejprve odejít z ČKD a prodat své podíly v Káblovce a v Elektroizolační společnosti. V srpnu 1940 zemřela jeho žena Malvína. +more V roce 1942 byl zatčen a deportován jeho zeť Vilém Lieder-Kolben a dva vnuci. Dne 6. června 1943 byl ve věku 80 let deportován také Emil Kolben spolu se synem Hanušem a vnukem Jindřichem do koncentračního tábora Terezín. Ačkoliv pro něj protektorátní vláda žádala o výjimku, ta mu nebyla udělena. Emil Kolben zemřel 3. července 1943 ve věku 80 let v Podmokelských kasárnách. Podle svědectví vnuka Jindřicha měl u sebe kromě pár osobních věcí kufřík se 180 akciemi ČKD.

Pomník Emila Kolbena na Náměstí OSN v Praze - Vysočanech +moreJPG|náhled'>Busta v zákoutí vstupního vestibulu stanice Kolbenova.

Památka

Ve Strančicích stojí dodnes Kolbenův rodný dům, taktéž se tam nachází Náměstí Emila Kolbena a Základní škola Emila Kolbena.

Podle Emila Kolbena se dnes nazývá stanice pražského metra (linky B) Kolbenova ve Vysočanech, kde byla umístěna i jeho busta, kterou však neznámí pachatelé odcizili koncem července 2013. Ulice ve Vysočanech, která vede podél plochy, na níž stávala Kolbenova továrna, byla po roce 1989 přejmenována na Kolbenovu. +more Na náměstí OSN v Praze 9 byl na podzim roku 2014 vybudován pomník k uctění památky Emila Kolbena.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=http://www. libri. +morecz/databaze/kdo18/search. php. zp=11&name=Kolben+Emil]Emil Kolben[/url] v Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 * [url=http://www. rozhlas. cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/333438]Emil Kolben zahynul kvůli svému židovskému původu v Terezíně[/url], Český rozhlas * [url=http://vikend. ihned. cz/c4-10011430-22787930-v00000_d-emil-kolben-vic-nez-cesky-tesla]Emil Kolben: Víc než český Tesla[/url], HN Víkend.

Kategorie:Inženýři 19. +more století Kategorie:Inženýři 20. století Kategorie:Čeští podnikatelé Kategorie:Čeští konstruktéři Kategorie:Čeští inženýři Kategorie:Čeští průmyslníci Kategorie:Čeští Židé Kategorie:Židovští podnikatelé Kategorie:Vězni nacistických koncentračních táborů Kategorie:Lidé z Prahy 10 Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Narození 1862 Kategorie:Narození 1. listopadu Kategorie:Narození ve Strančicích Kategorie:Úmrtí 1943 Kategorie:Úmrtí 3. července Kategorie:Úmrtí v koncentračním táboře Terezín Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení na Vinohradském hřbitově.