Enver Čolaković

Technology
12 hours ago
8
4
2
Avatar
Author
Albert Flores

Enver Čolaković (27. května 1913 Budapešť, Rakousko-Uhersko - 18. srpna 1976 Záhřeb, SFRJ) byl bosenskohercegovský prozaik, básník a překladatel bosňáckého původu.

Život

Rodinné příjmení Čolaković má původ v tureckém slově çolak neboli jednoruký. Lze předpokládat, že zakladatel rodu byl chromý a zažitá přezdívka se později stala i jeho příjmením.

Narodil se do rodiny muslimského průmyslníka Vejsil-bega z Bosny, mj. vlastníka sarajevské cihelny, a uherské baronky slovenského původu Illony Mednyánszky. +more Illona studovala orientalistiku na Sorbonně a před svatbou s mužem skromných intelektuálních možností přešla na islám a přijala jméno Fatima. Dětství jedináček Enver strávil na cestách mezi Budapeští a Bosnou. Po první světové válce rodina přišla o majetky v Maďarsku, načež se roku 1923 trvale usadila v Sarajevu.

Na univerzitách v Bělehradě a Budapešti navštěvoval přednášky z matematiky a fyziky, ale studia nedokončil. Teprve až roku 1962 odpromoval na Univerzitě v Záhřebu, a to z historie.

Po vzniku fašistického Nezávislého státu Chorvatsko udržoval styky s ustašovci, ale i levicovou opozicí (jeho blízkým přítelem byl komunistický aktivista a spisovatel Hamid Dizdar). Jeho román Legenda o Ali-pašovi roku 1943 získal cenu za nejlepší román Matice chorvatské, byť do tisku šel až následujícího roku. +more Oba jeho rodiče zemřeli během spojeneckého bombardování Sarajeva roku 1944. Krátce nato se přestěhoval do Záhřebu. Mezi lety 1944 a 1945 pracoval jako kulturní atašé na velvyslanectví Nezávislého státu Chorvatsko v Maďarsku. Po zavedení komunistického režimu byl opakovaně krátce vězněn. Následně pracoval jako korektor v nakladatelství Nakladni zavod Hrvatske, pak v letech 1952-1954 získal pozici redaktora v záhřebském Ústavu lexikografie. Poté se živil jako spisovatel na volné noze. V poválečné době na výjimky nesměl publikovat své díla, ve stejný čas rovněž intenzivně překládal z maďarštiny a němčiny, ale jeho překlady byly povětšinou odmítány. Většina jeho prací z této doby zůstala v rukopisu. V době chorvatského jara na počátku 70. let je mu dovoleno znovu vystoupit z anonymity, znovu vyšel jeho román Legenda o Ali-paši (1970) a nově i rozsáhlý rozhovor v sarajevském časopisu Svijet, po roce 1972 byl ale znovu v nemilosti.

Roku 1947 se v Záhřebu oženil s pianistkou Stellou Podvinec, s níž přivedl na svět syny Esada, manažera a vysokého funkcionáře stavovské organizace Hum-Croma v Chorvatsku, a Zlatana (1955-2008), filologa a popularizátora díla svého otce. V chorvatské metropoli zemřel na srdeční zástavu.

Vyznamenání

60x60pixelů Čestný kříž Za vědu a umění I. třídy (1970)

Dílo

Legenda o Ali-paši (Legenda o Ali-pašovi, Zagreb 1944, 1970, 1989, Sarajevo 1991, 1997, 1998, 2009, 2010, Podgorica 2008), román * Izabrani govori i članci (Vybrané proslovy a články, Sarajevo 1960), výbor * Izabrane pjesme (Vybrané básně, Zagreb 1990), výbor básní * Lokljani/Iz Bosne o Bosni (Lokljané/Z Bosny o Bosně, Zagreb 1991, Sarajevo 2010), výbor kratších próz * Mali svijet (Malý svět, Zagreb 1991), román * Bosni (Bosně, ed. Esad Čolaković, Zagreb 1998), výbor básní * Jedinac (Jedináček, Zagreb 2005), román ve verších * Knjiga o majci (Kniha o mamince, Hadžići 2012)

překlady z maďarštiny

Ervin Šinko: Aronova ljubav (Zagreb 1951) * Gyula Illyés: Poezija (Zagreb 1971) * Zoltán Csuka: Moje dvije domovine (Sarajevo 1972) * Zoltán Csuka: Poezija (Zagreb 1975) * Zlatna knjiga mađarske poezije (Zlatá kniha maďarské poezie, Zagreb 1978)

5 min read
Share this post:
Like it 8

Leave a Comment

Please, enter your name.
Please, provide a valid email address.
Please, enter your comment.
Enjoy this post? Join Cesko.wiki
Don’t forget to share it
Top