Erik II. Norský

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Erik II. Norský je norským králem, který vládl v letech 1280 až 1299. Byl synem norského krále Magnuse VI. a jeho manželky Ingeborg Eriksdatter Dánské. Erik II. se stal králem v mladém věku po smrti svého otce a vládl pod regentstvím své matky. Během svého panování se Erik II. zaměřil na stabilizaci a upevnění norského království. Snažil se o mírové vztahy s ostatními zeměmi, zejména se sousedním Švédskem. V roce 1288 podepsal smlouvu se švédským králem Magnusonem Lindkvistem, která měla za cíl urovnat spory mezi oběma zeměmi a upevnit vzájemné vztahy. Erik II. měl také vliv na norskou církev. Snažil se o zlepšení a reformu církevního systému a povolal několik zahraničních duchovních do Norska, kteří měli přinést nové náboženské myšlenky a praktiky. Jednou z významných událostí v době jeho panování byla norská obchodní expedice do Grónska v roce 1293. Tato expedice měla za cíl zvýšit norskou nadvládu nad Grónskem a rozšířit norský obchodní vliv v této oblasti. Po více než dvaceti letech vlády zemřel Erik II. Norský v roce 1299. Jeho nástupcem se stal jeho syn Haakon V. Norský. Erik II. je považován za jednoho z významných norských králů, který se snažil o stabilizaci a rozvoj svého království.

Erik II. Magnusson, zvaný Nepřítel kněží (norsky Eirik prestehater) (1268 - 15. července 1299, Bergen) byl v letech 1280-1299 norský král.

Biografie

Původ, mládí

Erik byl starší ze dvou synů norského krále Magnuse VI. +more a jeho manželky, dánské princezny Ingeborg, dcery dánského krále Erika Plogpenninga a jeho manželjy Juty Saské. Narodil se ovšem až jako třetí ze čtyř synů královského páru, jeho starší dva bratři však již v útlém věku zemřeli. Jeho matka byla pravnučkou Albrechta I. Medvěda, jenž byl přímým prapravnukem Olafa II. Svatého (995-1030). V mateřské linii byl tedy Erik potomkem tohoto legendárního krále a v jeho osobě se Olafovi potomci navrátili na norský trůn.

Po smrti svého otce (9. +more května 1280) byl 2. července roku 1280, ve svých dvanácti letech, v Bergenu korunován norským králem. Pro jeho nízký věk ovšem za něj vládli jeho rádcové, mezi něž patřila i jeho matka, královna-vdova Ingeborg.

Manželství a potomci

O rok později, v roce 1281, se oženil se skotskou princeznou Markétou, dcerou skotského krále Alexandra III. +more Sňatek plánoval jeho otec Magnus VI. již řadu let předtím se záměrem zlepšit vztahy se Skotskem. Markéta však zemřela dva roky po svatbě, v roce 1283, patrně při nebo záhy po porodu jejich jediné dcery: * Markéta, zvaná Norská panna (1283-1290), titulární skotská královna. (Po smrti Alexandra III. v roce 1286 byla tříletá Markéta skotskými barony uznána za skotskou královnu a měla nastoupit na skotský trůn, zemřela však jako šestiletá při plavbě kolem Orknejských ostrovů).

V roce 1283 měl Erik dvě nehody při jízdě na koni. Zůstal po nich chromý a pravděpodobně i s určitým poškozením mozku.

Až o deset let později, 25. +more září roku 1293 se oženil s další skotskou princeznou Isabelou Bruce, dcerou Roberta Bruce, lorda Annandale († 1304) a sestrou prvního skotského krále z dynastie Bruce Roberta I. Z manželství se narodila další dcera: * Ingeborg (1297-1357), švédská princezna a finská vévodkyně, manželka finského vévody Valdemara Magnussona;.

Vláda

Králem se Erik stal ve svých dvanácti letech, po smrti svého otce (9. +more května 1280). Pro jeho nízký věk ovšem za něj i po korunovaci 2. července roku 1280 vládla skupina jeho rádců (Královská rada), mezi něž patřila i jeho matka, královna-vdova Ingeborg; jeho rozhodnutí byla i poté, co dosáhl v 15 letech plnoletosti, vždy ovlivněna jeho rádci, kteří značně rozšířili privilegia církve v Norsku.

Po převzetí samostatné vlády nicméně Erik značně práva norské katolické církve omezil a získal kvůli značně napjatým vztahům s ní přídomek Nepřítel kněží (prestehater) kvůli nevelmi přátelským vztahům s norskou církví; to však ve skutečnosti bylo odrazem rivality kléru a šlechty, jež soupeřily o moc a vládu.

Za Erikovy vlády Island, který se do té doby jako norská provincie těšil jisté autonomii, ztratil svou samostatnost. Králov bratr Haakon (budoucí král +more'>Haakon V. ) vládl z jeho pověření jižní části země. Společně pak vedli válku s Dánskem a s Hanzou. Král - pravděpodobně v souvislosti se sporem ve věci nároků jeho matky na dědictví v Dánsku - podporoval bandity, kteří (jako např. Stig Andersen Hvide) pustošili dánské pobřeží po smrti dánského krále Erika Klippinga.

Smrt a odkaz

Erik II. Norský zemřel v Bergenu mezi +more_červenec'>13. a 15. červencem roku 1299 a byl pohřben ve starém bergenském kostele, který byl roku 1531 zbořen.

Protože nezůstavil mužských potomků, nastoupil po něm na norský trůn jeho mladší bratr Haakon jako král Haakon V. +more Norský Protože však syny neměl ani on, znamenala jeho smrt konec norských Ynglingů a Norsko ztratilo svou nezávislost až do roku 1905.