Magnus VI. Norský

Socha Magnuse VI. v katedrále ve Stavangeru. Magnus zveřejňuje svůj zákoník (Landslov). Magnus Håkonsson, známý jako Zákonodárce (ve staré severštině, Magnús Hákonarson, Magnús lagabœtir; v norštině, Magnus Lagabøte) (1. května 1238 - 9. května 1280, Bergen) byl v letech 1263-1280 norský král.

Biografie

Původ, mládí

Narodil se jako mladší syn norského krále Haakona IV. +more a jeho manželky Markéty Skúladóttir. Po smrti svého staršího bratra Haakona Mladšího se stal následníkem norského trůnu a byl svým otcem Haakonem IV. v roce 1257 jmenován králem; od tohoto okamžiku až do otcovy smrti vládli společně.

Manželství, potomci

Dne 11. +more září roku 1261 se oženil s dánskou princeznou Ingeborg, dcerou zesnulého dánského krále Erika Plovpenninga. Spor o Ingeboržino dědictví zavlekl Norsko do desetiletí se táhnoucí série konfliktů s Dánskem. Magnus s manželkou byli korunováni v roce 1261; Magnus byl pověřen vládou, když Haakon IV. vytáhl na válečnou výpravu proti Skotsku kvůli vlastnictví Britských ostrovů, v níž roku 1263 nalezl svou smrt.

Z manželství vzešli čtyři potomci, dva první však zemřeli v útlém věku: * Olaf (1262-1267); * Magnus († 1264); * Erik (1268-1299), norský král v letech 1280-1299; * +more_Magnusson'>Haakon (1270-1319), norský král v letech 1299-1319;.

Panování

Zahraniční politika

Magnus nepokračoval v politice svého otce, co se týče norských panství na Britských ostrovech. Nastolil mírová jednání se skotský králem +more_Skotský'>Alexandrem III. Uzavřením Smlouvy v Perthu v roce 1266 Magnus ustoupil od norských požadavků v Irském moři (Ostrov Man a Hebridy) za 4 000 marek a roční platbu 100 marek ze strany skotského krále, výměnou za tyto územní ústupky Skotsko uznalo norskou svrchovanost nad Orknejemi a Shetlandy. Mírová jednání se Skotskem se uskutečnila částečně na nátlak Anglie, země, s níž Norsko mělo od roku 1223 obchodní smlouvu, jež vyústila v roce 1269 v souvislosti se smlouvou z Winchesteru ve formu volného obchodu.

Politické vztahy s Anglií byly dobré, ale se Skotskem měly spíše chladný charakter, neboť skotská vláda se neměla k realizaci závazků z Perthu. Magnus však nečinil na Skotsko nátlak, ale usiloval o zlepšení vztahů mezi oběma zeměmi. +more Prvním krokem v tomto směru byl manželský svazek mezi jeho synem Erikem a Markétou, dcerou skotského krále Alexandra III.

Zatímco se mu dařila dobrá politika ve své zemi a ve vztazích na západ, situace s jeho dalšími sousedy, severskými státy, byla problematičtější. Magnus bojoval o dědictví své manželky, jejíž otec byl zavražděn v roce 1250, a inicioval tak sérii konfliktů s Dánskem, jež trvaly několik desetiletí. +more V roce 1269 uzavřel se švédským králem Valdemarem Birgerssonem smlouvu, na jejímž základě byly poprvé vytyčeny hranice mezi Norskem a Švédskem. V 70. letech 13. století se pokusil zapojit do sporů o trůn Švédska mezi králem Valdemarem Birgerssonem a jeho bratry Magnusem Ladulåsem a Erikem Allsintetem. Když byl Valdemar svými bratry sesazen z trůnu, Magnus sebral flotilu a sešel se s novým švédským králem Magnusem Ladulåsem, aby napomohl najít dohodu mezi bratry; jednání však nepřinesla kýžený výsledek.

Nový zákoník

Kopie zákoníku Magnuse VI. +more Exemplář z období kolem roku 1590 uložený v norském královském archivu. Přídomek Lagabøte znamená ten, kdo zlepšil zákony. Magnus realizoval zásadní změny zákonů království. Na prvním místě provedl revizi starého místního práva a později vypracoval právo nové. Toto nové právo bylo schváleno thingem roku 1274 (státní právo), v roce 1276 byl učiněn dodatek, právo městské; bylo aplikováno rovněž na Islandu a na Faerských ostrovech. Existencí právního kodexu platného pro celou zemi se Norsko stalo v tomto směru nejpokročilejší zemí v Evropě, vyjma Kastilského království.

Zákoník krále Magnuse považoval zločin za újmu státu, nikoli jedince, a proto bylo právem státu zločince trestat, čímž byly současně vyloučeny osobní msty. Vzrostla moc krále, jenž se stal garantem spravedlnosti. +more Městské právo zaručovalo svobody měst. Specifická část národního práva ustavila legitimitu následníka krále jako nezbytnou podmínku a primogenituru jako prioritu v následnictví trůnu, v souladu se shodou, ke které dospěl král Haakon IV. s katolickou církví v době, kdy v Norsku panovalo nejednoznačné nástupnické právo. V roce 1273 Magnus udělil Erikovi, svému staršímu synovi (v té době pětiletému), titul princ a svému mladšímu synovi Haakonovi titul vévoda.

Třebaže je Magnus považován podle různých biografických pramenů za krále zbožného, jeho zákoník ho přivedl do konfliktu s církví. Arcibiskup z Nidarosu, Jon Raude, protestoval proti vměšování monarchy do církevních záležitostí. +more Konkordátem z Tønsbergu v roce 1277 se obě strany smířily: klér získal větší právní privilegia, ale zřekl se svých snah učinit z Norska panství pod konečnou autoritou katolické církve.

Obchodní města na severu Německa vyjádřila svou nespokojenost a nesouhlas s norským městským právem, které stavělo německé obchodníky do podřízenosti norských, pročež král rozhodl poskytnout jim jistou formu imunity počínaje rokem 1278.

Kultura

Magnus VI. pokračoval v politice svého otce zavádět v Norsku kulturu evropských panovnických dvorů. +more V roce 1277 nahradil staré severské tituly lendmann a skutilsvein evropskými tituly baron a rytíř (riddar) a současně udělil šlechtě další privilegia. Magnus je také první norský král, který ke svému jménu připojil pořadové číslo a nazýval se tak Magnus VI.

Bezprostředně po smrti svého otce dal pokyn islandskému historikovi Sturla Þórðarsonovi napsat jeho biografii, Ságu o Haakonu Håkonssonovi. V roce 1278 nechal vydat svou vlastní ságu, čímž pověřil rovněž Sturlu. +more Sága o Magnusovi Zákonodárci je poslední z norských královských ság; bohužel se však dochoval jen nepatrný fragment.

Se zahraniční politikou, kterou Magnus zavedl, vznikl poprvé norský diplomatický aparát, s misemi do zahraničí a výměnou dopisů. Diplomacie vedla ke vzniku skupiny prominentních osobností (např. +more Lodin Lepp), které vysoce převyšovaly své okolí svým širokým vzděláním.

Reformoval tradiční leidang (tradiční způsob formování vojenských jednotek) tak, že vzniklo profesionální vojsko; to umožnilo vznik nové sociální třídy.

Smrt a odkaz

Na jaře roku 1280 Magnus v Bergenu onemocněl a 9. +more května zde ve věku 42 let zemřel. Pohřben byl v kostele místního františkánského kláštera, který se počátkem 16. století stal bergenskou katedrálou.

Někteří moderní historikové ho považují za krále slabého, který se vzdal Hebrid a odstoupil od svých nároků v Anglii, jiní však zase ho vyzdvihují jako moudrého politika, který držel Norsko stranou zbytečných válek a tím záhy dosáhl stability své země.

Externí odkazy

[url=http://www. snl. +moreno/. nbl_biografi/Magnus_6_H%C3%A5konsson_Lagab%C3%B8te/utdypning]Magnus 6 Håkonsson Lagabøte[/url] (norsky) * [url=http://www. thepeerage. com/p11290. htm#i112893]Thepeerage. com[/url].

Kategorie:Ynglingové Kategorie:Norští králové Kategorie:Narození 1. +more května Kategorie:Narození 1238 Kategorie:Narození v Tønsbergu Kategorie:Úmrtí 9. května Kategorie:Úmrtí 1280 Kategorie:Úmrtí v Bergenu Kategorie:Pohřbení v katedrále v Bergenu Kategorie:Muži.