Esperantské hnutí v Česku

Esperantské hnutí v českých zemích je tvořeno kluby esperantistů po celé České republice. Kluby vydávají časopisy, pořádají kongresy, letní tábory a mnohé další akce.

Nejstarší historie

První učebnici esperanta nazvanou Esperanto por Bohemoj vydal již v roce 1890 (tři roky po zveřejnění esperanta L. L. +more Zamenhofem) František Vladimír Lorenc. První esperantský klub byl založen v roce 1901 v Brně. Mezi zakladateli byl dělnický poslanec Josef Hybeš, učitel Heřman Alferi, jeden z největších znalců a propagátorů esperanta v Rakousku-Uhersku a redaktor Dělnických listů Karel Pelant. V Praze byl první klub založen v roce 1902, spoluzakladatelem byl Stanislav Kostka Neumann. V roce 1902 byly v Praze dva svazy, Bohema Unio Esperantista přijímal pouze kluby a spolky, a Bohema Asocio Esperantista byl svaz pro jednotlivce. Oba svazy měly svůj časopis.

Po první světové válce

Po první světové válce se oba konkurenční svazy spojily a byl založen svaz Ĉeĥoslovaka Asocio Esperantista. V roce 1936 změnil tento svaz své jméno na Esperanto-Asocio en ČSR. +more Tehdy vycházely časopisy jako La Progreso, později vycházel časopis Ligilo. V roce 1940 byl svaz likvidován gestapem a po druhé světové válce v roce 1945 opět obnoven. Oficiálním orgánem byl časopis Esperantista a na Slovensku Esperantisto Slovaka.

Pravidelné letní koleje byly pořádány po řadu roků v Doksech a semináře v Karlových Varech, Rožnově pod Radhoštěm, Herborticích, v Dudincích, Svitu, Opátce u Košic a Popradu. Před druhou světovou válkou, v letech 1931-1938, byly vedeny z Brna tři rozhlasové kurzy esperanta. +more Z Brna byly kromě přednášek vysílány také umělecky hodnotné pořady činoherní, operní, operetní, kabarety aj. , ve kterých účinkovali Karel Höger, František Kožík, Zdeňka Švabíková, Vladimír Leraus aj. , za nezapomenutelného tehdejšího ředitele rozhlasu Ing. Antonína Slavíka. Po válce vysílala esperantem Praha třikrát denně, a také Ostrava a Bratislava.

Za komunistické diktatury

Ve vyhlazovacích táborech zahynulo v době druhé světové války množství esperantistů, především židovského původu, mezi nimiž byl i Petr Ginz - syn česko-židovského páru esperantistů později proslavený knihou Deník mého bratra. Německy mluvící esperantisté byli zase odsunuti do Německa.

Následkem politických změn byl opětovný rozvoj esperantského hnutí přerušen v roce 1952, kdy esperantské časopisy přestaly vycházet, esperantské kluby mohly už dále existovat pouze u osvětových besed nebo při Parcích kultury a oddechu a jejich činnost řídil Celostátní poradní esperantský výbor, později Československý esperantský výbor u Osvětového ústavu v Praze. Do roku 1950 bylo uspořádáno osm Celostátních československých esperantských sjezdů, z toho tři v Brně.

V březnu 1969 byl v Brně uspořádán konstituční sjezd a byl založen Český esperantský svaz (ČES, Ĉeĥa Esperanto-Asocio) a o několik měsíců později Svaz slovenských esperantistů SSR. Orgánem ČES je Starto s literární ročenkou Panoramo, dále svaz vydával časopis Medicinistaj Informoj, nyní Sano. +more Prvním předsedou ČES byl Josef Vítek.

Současnost

V dnešní době jsou hlavními reprezentanty esperanta v Česku Český esperantský svaz, který čítá necelých 900 zaregistrovaných členů, a Česká esperantská mládež, která od svého znovuobnovení jako občanské sdružení v roce 2005 sdružuje mladé esperantisty do věku 30 let. Český esperantský svaz hostil roku 1996 v Praze 81. +more Světový kongres esperanta, Česká esperantská mládež pořádala v červenci 2009 ve spolupráci s organizacemi z Německa a Polska v Liberci 65. Mezinárodní kongres esperantské mládeže. Další činnost probíhá v klubech esperantistů ve větších městech po celé České republice. Kluby vydávají časopisy, pořádají kongresy, letní tábory a mnohé další akce. Kromě toho existují v Česku také další mluvčí esperanta, jejichž počet není možné určit, protože nejsou zapojeni do činnosti žádné organizace a vykonávají činnost „na vlastní pěst“ či sporadicky, a nebo jsou pouze pasivními uživateli tohoto jazyka. Mezi známé uživatele esperanta v Česku patří např. psychiatr Max Kašparů, Miloslav kardinál Vlk, ilustrátor Pavel Rak či nakladatel Ivo Železný.

Klubová a odborná činnost

Vysokou uměleckou úroveň mělo pět Kulturních esperantských festivalů v Opavě za vedení Vlastimila Kočvary. Evropskou pověst mají Letní esperantské tábory v Lančově, kde se ve třech etapách vystřídá až 400 účastníků, celé skupiny i jednotlivci z cizích zemí (zakladatelé tradice táborů jsou Pavel Sittauer a Jaroslav Habeš). +more Řada klubů je v plné činnosti a je známa velkými uměleckými pořady k různým kulturním výročím. Velmi významné jsou semináře o užití esperanta ve vědě a technice.

Reference

Externí odkazy

[url=http://www. radio. +morecz/en/section/panorama/a-look-at-the-czech-esperanto-movement]Český rozhlas: A look at the Czech Esperanto movement[/url] * [url=http://anno. onb. ac. at/cgi-content/anno-plus. aid=e0k]Časopis českých esperantistů[/url] z let 1907-1914, digitalizovaný rakouskou národní knihovnou.

Kategorie:Esperanto v Česku Kategorie:Sociální hnutí