Cesko.wiki Etnofuturismus
Author
Albert FloresEtnofuturismus je kulturní směr či hnutí vzniklé v estonském Tartu před pádem Sovětského svazu na konci 80. let 20. století. Autorem termínu je estonský básník Karel Martin Sinijärv (nar. 4. 6. 1971 v Tallinnu). Hlavním principem estetiky etnofuturismu je spojování osobitých estonských, potažmo obecně ugrofinských lidových tradic s postupy vlastními moderní literatuře. Základní myšlenky etnofuturismu se postupně rozšířily mimo Estonsko. Ve své tvorbě je začali aplikovat spisovatelé píšící finsky a také autoři tvořící v některých minoritních ugrofinských jazycích a altajských jazycích Ruska.
Zrod etnofuturismu a jeho estetická východiska
Po tzv. zpívající revoluci se v Estonsku objevila nová generace básníků, kteří roku 1988 založili skupinu Hirohall, jejíž název odkazuje na lidovou taneční setuskou píseň. +more K jejím nejvýraznějším členům patřili básníci Kauksi Ülle, Sven Kivisildnik, Valeria Ränik a Karl Martin Sinijärv a také prozaik Jüri Ehlvest. V návaznosti na Hirohall vznikla také skupina Eesti Kostabi $elts (Estonská Kostabiho $polečnost), pojmenovaná po americkém výtvarníku estonského původu Kalevu Marku Kostabim, propagátorovi myšlenky, že umělecká tvorba a vydělávání peněz by se nemělo vylučovat, ale naopak jít ruku v ruce, a umělci by se měli zaměřit jak na psaní na objednávku, tak na sebepropagaci.
V roce 1990 vyšel pod názvem Etnofuturismi ideaalid manifest etnofuturismu, vytyčující výchozí umělecké body hnutí, jehož hlavním autorem byl Sven Kivisildnik (nar. 3. +more1. 1964 v Rakvere). K jeho základním principům se řadí důraz na etnicku identitu, ale také hru a hravost děl, kterou na sebe jednotliví autoři chtěli upoutat pozornost. V etnofuturistických dílech by se měla etnická jedinečnost spojovat s mezinárodními uměleckými směry; uvědomění si vlastních kořenů by mělo jít ruku v ruce s rozvojem moderní společnosti. Tato na první pohled paradoxní kombinace vycházela v obou případech ze sovětské minulosti země, kde nebylo místo ani pro první, ani pro druhé.
Jednou z dalších stánek etnofuturismu se později stala jeho snaha propojit staré lidové tradice s programovou snahou o nalezení budoucnosti pro nositele těchto tradic, tj. pro většinou minoritní ugrofinské národy, které jsou v současnosti vystavovány asimilačním snahám a hrozí jim ztráta tradiční kultury. +more Myšlenky etnofuturismu se během pár let prosadily i mezi umělci tvořícími právě v některých ugrofinských jazycích.
Někteří estonští etnofuturisté zmiňují jako svého předchůdce estonského básníka a teologa Uku Masinga, který v šedesátých a sedmdesátých letech publikoval i v časopise Communio viatorum Evangelické teologické fakulty UK.
Kulturní přesah etnofuturismu
V rámci etnofuturismus se postupně rozvinuly kromě čistě estetických principů také ty zaměřené na politické, ekologické, etické a obecně filozofické otázky.
Roku 1994 proběhla v Tartu první konference mladých ugrofinských autorů zaměřená na etnofuturismus a šíření jeho myšlenek. Zúčastnilo se jí na sto hostů z řad mladé udmurtské, komijské, marijské, finské, maďarské aj. +more spisovatelské generace. Závěrem konference byla formulace společného programu, jenž by se dal shrnout heslem „futu pro ethno“, čili snahou zajistit přežití vlastního národa v budoucnosti. Za hlavní hrozbu je zde považována jak kulturní asimilace ze strany euro-americké civilizace, tak (a to především) rusifikace ugrofinských národů žijících na území Ruska.
Požadavkem k přežití národa vidí etnofuturisté v identifikaci jeho příslušníků s národní kulturou jakožto základem vlastní identity. Pod pojmem národní kultury si pak představují „the ancient Finno-Ugric frame of mind“ („starodávný ugrofinský mentální rámec“), jenž ve spojení s možnostmi nabízenými postindustriální společností nabízí ugrofinským národům způsob myšlení, umožňující přežití v moderní době. +more Za základní komponenty kultury ugrofinských národů Ruska jsou považovány systém lidové víry, lidová píseň a vlastní jazyk, charakteristická je naopak neexistence zvláštní městské kultury.
Etnofuturisté si pokládají aktuální otázku, jak mohou malé ugrofinské národy a jejich kultura přežít v současném, globalizačními tendencemi zasaženém, světě. Některé „body pro přežití“ byly formulovány již po první etnofuturistické konferenci roku 1994 následovně:
1. Je nutno získat možnost rozvoje v kontextu více než jedné vysoké kultury.
2. Zmizení kánonů ze současné elitní kultury by umožnilo autorům vyjít z tradic a tvořivě je rozvíjet dále.
3. Jak masová, tak elitní kultura je v celosvětovém měřítku nakloněna etnickým zvláštnostem.
4. Šířící se ideologie šetrného přístupu k přírodě dobře zapadá do ugrofinského postoje k přírodě coby partnerovi v dialogu, coby čemusi posvátnému.
Etnofuturismus se tedy z uměleckého směru přeměnil na program, zahrnující v sobě také politické, národnostní, kulturní a etické požadavky a stanoviska. Kauksi Ülle a další autoři závěrečné zprávy z prvního etnofuturistického kongresu jej shrnují následovně:
„Ethno-futurism, putting in motion creative powers, is not an ideology but a way to survive as well as a modus vivendi.“
„Etnofuturismus, uváděje v chod tvořivé síly, není ideologie, nýbrž způsob, jak přežít, a také modus vivendi.“
Etnofuturismus se kromě literatury uplatnil také ve výtvarném umění a hudbě.
Představitelé
Karl Martin Sinijärv * Kauksi Ülle * Sven Kivisildnik * Kalju Lepik * Viktor Šibanov * Kristiina Ehin
Odkazy
Literatura
Cornelius Hasselblatt: Geschichte der estnischen Literatur, Walter de Gruyter, Berlin 2006, str. 744-746 * E. +more Annus, L. Epner, A. Järv, S. Olesk, E. Süvalep, M. Velsker: Eesti kirjanduslugu, Koolibri, Tallinn 2001, str. 610-612 * Johanna Domokosová: Na cestě k pestrosti. S minoritními uralskými literaturami k multikulturnější světové literatuře. Plav 2011, 10, s. 2-8. *Ville Ropponen: Uralské okno. Pavel Mervart, Červený Kostelec 2018. ISBN 978-80-7465-308-7.
Externí odkazy
http://www. suri. +moreee/etnofutu/ef. eng. html * Kořený-Pöllich, Dušan: Etnofuturismus - návrat mýtu. Nový směr v literaturách uralských národů, In: [url=://web. archive. org/web/20151013005807/http://www. aluze. cz/2008_03/11_glosa_koreny. php * Mihkelev, Anneli: Ethnofuturism. The Bridge Between National and International in Estonian Poetry, In: Estonian Literary Magazine Nr. 15/2002, str. 4-9; dostupné na:[/url]url=://web. archive. org/web/20120709002943/http://elm. estinst. ee/issue/15/ethnofuturism-bridge-between-national-and-internat/ * Ülle Kauksi; Heinapuu, Andres; Kivisildnik, Sven; Pärl-Lõhmus, Maarja: Ethno-futurism as a mode of thinking for an alternative future, citováno z:[/url]url=://www. suri. ee/etnofutu/ef. eng. html [2013-4-4][Aluze (časopis)|Aluze]] 3/2008, str. 113-116; dostupné na:[/url].