Cesko.wiki Evangelický kostel (Mokřiny)
Author
Albert FloresEvangelický kostel v Mokřinách je neogotický kostel nacházející se v obci Mokřiny v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji. Byl postaven v letech 1895 až 1896 na místě původní dřevěné modlitebny, která zde stála od roku 1866. Kostel je součástí evangelického sboru, který v Mokřinách působí od roku 1785. Je chráněn jako kulturní památka. V roce 1939 byla do kostela instalována varhanní soustava. V roce 1948 bylo kvůli nedostatku věřících a finančních prostředků ukončeno pravidelné bohoslužebné dění. Kostel se ale v průběhu let postupně obnovoval a od roku 1993 se zde opět konají bohoslužby. V roce 1997 byla původní dřevěná věž nahrazena novou zděnou věží.
Evangelický kostel v Aši-Mokřinách je původně luteránský německý kostel (Kaiser-Franz-Josef-Jubiläumskirche, Jubilejní kostel císaře Františka Josefa), který přechodně užívala česká pravoslavná církev. V současné době slouží Českobratrské církvi evangelické. Vystavěn byl v letech 1912-1914.
Historie
Pomník před vstupem do kostela Obec Mokřiny (Nassengrub) náležely k evangelickému sboru v Aši. +more Roku 1907 byl založen spolek pro stavbu nového evangelického kostela v Mokřinách (Kirchenbau-Verein in Nassengrub). Projekt kostela vypracoval na přelomu let 1911 a 1912 významný berlínský architekt Otto Bartning. Dne 14. července 1912 byl slavnostně položen základní kámen ke kostelu. Hrubá stavba byla dokončena na jaře 1913 a vysvěcení dokončené stavby se konalo 29. listopadu 1914.
Kostel byl původně pojmenován jako Jubilejní kostel císaře Františka Josefa (Kaiser-Franz-Josef-Jubiläumskirche). Roku 1929 prošel kostel pod vedením mokřinského stavitele Geipela renovací fasády a také elektrifikací. +more V červnu 1937 byly slavnostně spuštěny elektrické věžní hodiny od firmy Kohlert z Kraslic.
Poslední německé evangelické bohoslužby se v kostele konaly 30. září 1946. +more Po likvidaci Německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku byl kostel předán do užívání pravoslavné církvi, která jej vysvětila jako chrám sv. Cyrila a Metoděje. V období normalizace však kostel přestal sloužit bohoslužebným účelům a postupně chátral. V létě 1989 se dokonce zřítila část střechy. Během let 1992-1996 prošel opravami.
V roce 1994 byl kostel převeden Farnímu sboru Českobratrské církve evangelické v Aši, v jehož užívání je dodnes.
Popis
Mokřinský evangelický kostel je jednolodní neorientovaný kostel na obdélném půdorysu s pravoúhlým presbytářem na severozápadě a hranolovou věží nad vstupním průčelím. Barevnost celé stavby je provedena ve žlutém okru (plochy) a lomené bílé barvě (pilastry a římsy).
Před kostelem se nachází památník obětem první světové války, který byl postaven v roce 1924.
Architektonický ráz
Z architektonického hlediska představuje mokřinský kostel směsici historizujících a moderních proudů s výrazným užitím tradičního tvarosloví. Kostel tak svým zevnějškem, zejména věží, připomíná tzv. +more ašské evangelické baroko, které dnes představují kostel v Hranicích a Kostel Dobrého pastýře v Podhradí a rovněž již zaniklý evangelický kostel sv. Trojice v Aši, pod který mokřinská kazatelská stanice spadala. Ačkoliv se kostel nevyznačuje příliš invenčním řešením, jako je tomu u Bartningových pozdějších staveb, jedná se o kvalitně pojatou stavbu dochovanou ve své původní podobě a doklad tvůrčího hledání mladého architekta evropského formátu.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
[url=http://pamatkovykatalog. cz. +moreelement=13039969&action=element&presenter=ElementsResults]Stránka kostela v Památkovém katalogu[/url] (Národní památkový ústav) * MOHR, Jan: Otto Bartning v Čechách - Otto Bartning in Böhmen. Severočeské muzeum v Liberci, Liberec 2012, s. 38-42 ([url=http://www. muzeumlb. cz/files/vav/e_publikace_obvc_v2. pdf]online[/url] ). * [url=http://www. otto-bartning. de/anzeige_objekt. php. id=349]Stránka o kostele[/url] (Otto Bartning Arbeitsgemeischaft).
Mokřiny Mokřiny Kategorie:Pravoslavné chrámy v Česku Kategorie:Kostely v Aši Kategorie:Kostely z 20. +more století Kategorie:Postaveno v Česku 1914 Kategorie:Pojmenováno po Františku Josefovi I. .