Cesko.wiki Fáze vývoje skupiny
Author
Albert Flores330x330px Fáze vývoje skupiny je označení pro jednotlivá dílčí období, kterými během své existence prochází každá sociální skupina (pracovní tým nebo kolektiv), a která se vyznačují určitými specifiky v chování členů skupiny a ve vztazích mezi nimi. Tyto fáze se liší kvalitou výstupu produkovaného skupinou, typem a frekvencí jejích aktivit, její soudržností nebo případnými skupinovými konflikty.
Byla vyvinuta řada teoretických modelů, které vysvětlují, jak se určité skupiny v průběhu času mění. Některé z těchto modelů pohlížejí na změny skupiny jako na pravidelnou a neměnnou řadu fází, zatímco jiné pohlížejí na tyto změny jako na fáze, kterými skupiny mohou nebo nemusí projít a které mohou nastat v různých bodech historie skupiny. +more Pozornost na vývoj skupin v průběhu času byla jedním z rozlišovacích faktorů mezi studiem skupin ad hoc a studiem týmů, které se běžně vyskytují na pracovišti, v armádě, ve sportu a v mnoha dalších kontextech.
Tuckmanův model
Podle amerického psychologa Bruce Wayne Tuckmana (1938-2016) musí každá skupina projít časovými úseky, během nichž se vyvíjí a není možné bez nich pracovat efektivně. Nehledě na délku trvání, která bývá různá, je podle Tuckmana pořadí jednotlivých fází neměnné. +more Nutnou podmínkou pro postup do vyššího stadia je absolvování stadia předchozího. Výjimečně může vývoj sklouznout „zpět“, avšak opět výhradně v uvedeném pořadí. Původní varianta modelu obsahovala čtyři stadia, která doplnil Tuckman s Jensenovou o páté (ukončení činnosti). Dnes bývá ještě doplňováno jako samostatné stadium samotný vznik (ustanovení) skupiny.
Původní koncepce také odlišovala sociálně-emocionální sféru, zahrnující vztahy a chování členů navzájem vůči sobě (s fázemi testování a závislost, vnitroskupinový konflikt, vývoj skupinové soudružnosti a funkční role vztahů) a úlohově orientovanou činnost, která popisovala typy interakcí z hlediska dosahování výkonu (s fázemi orientace a testování, emocionální reakce na požadavky úlohy, otevřená diskuze, objevy řešení). Protože vývoj v obou těchto fázích probíhá souběžně, bývají slučovány do samostatných čtyř vývojových stadií (doplněných později o zmíněné dvě další), které jsou využívány častěji. +more Tento model převzaly organizace zabývající se zážitkovou pedagogikou (jako Outward Bound nebo v Česku Prázdninová škola Lipnice).
Fáze vývoje skupiny
Vznik (starting) - vznik skupiny * Formování (forming) - testování skupiny, charakterizované určitou závislostí a silným zaměřením na cíle * Bouření (storming) - charakterizované silným vnitroskupinovým konfliktem a silnými emocionálními reakcemi jako odpověď na požadavky pro dosažení cílů. Občas bývá v češtině uváděno i jako krize * Normování (norming) - vyvíjí se skupinová koheze (soudružnost), otevírá se optimální výměna relevantních informací a fungování vztahů, formují se skupinové normy (v češtině občas označováno jako stabilizace) * Optimální výkon (performing) - funkční role jsou ustanoveny a vynořuje se schopnost řešit problémy * Ukončení činnosti (adjourning) - pomalý rozklad a rozvolnění vztahů v souvislosti se ztrátou významu skupiny. +more Tato fáze bývá občas pojímána jako varianta uzavření/oživení (closing/refreshing) - uzavření je totožné s ukončením činnosti, oživení skupiny je pojmenování pro opětovné posílení skupinové koheze v důsledku objevení nových cílů a problémů, které skupina může řešit.
Cogův žebřík
Alternativní model navrhl George O. +more Charrier. Je známý pod jménem Cogův žebřík (Cog's Ladder) a byl částečně inspirován vývojovými stadii Jean Piageta: * Stadium slušnosti (Polite Stage) * Stadium Proč-jsme-zde (Why We're Here Stage) * Stadium dělení moci (Power Stage) * Stadium spolupráce (Cooperation Stage) * Stadium jednota-ducha (Esprit Stage).
Uvedené dva modely popisují podobná stadia vývoje skupiny; zatímco Tuckmanův model zdůrazňuje víc probíhající skupinové procesy (sociálně psychologický model), Cogův se zaměřuje víc na vnímání a motivy aktérů (psychologický model).
Wheelenův model
Thomas Wheelen rozdělil vývoj skupin (Group Processes) na pět stádií, nazvaných následovně: 1. závislost a inkluze, 2. +more protizávislost, 3. důvěra a struktura, 4. práce, 5. konečné stádium. Lze je popsat a analyzovat pomocí několika dimenzí: komunikace ve skupině, statusy a role, cíle skupiny a vůdce skupiny. Ve vývoji skupin probíhají také dva procesy - konformita a koheze.
1. Závislost a inkluze
* role a statusy jsou členů generalizovány. Každý člen si přináší status „zvenčí“ „dovnitř“ skupiny a tím nastává problém, že statusy jsou nespravedlivě rozděleny uvnitř skupiny. +more Vyšší status dostávají ti, kteří jsou otevřenější, zábavnější - extroverti, protože jsou viditelnější * nikdo se nesnaží být deviantní, neprotestují a „přetvařují se“, či spíše velmi se konformují vůči ostatním, protože situace, které se objevují jsou ambivalentní a členové skupiny hledají informace z druhých * probíhá vysoká koheze, čím atraktivnější tým je, tím je vyšší koheze * v komunikaci se objevují pouze příjemná a pozitivní témata * v týmu se nemohou nastavit reálné cíle, kvůli nedostatečné znalosti členů skupiny a tím pádem neodhadnutí role členů * první a jasně definovanou rolí je vůdce, který zaujímá nejlepší pozici, jeho úkolem je snižovat úzkost ve skupině a postupně dodávat strukturu.
2. Protizávislost
* konformita klesá, lidé chtějí a začnou být autentičtí a komunikace tím začíná být více otevřená a nastává otevření nepříjemných otázek * v dimenzi cílů nastávají dva druhy problémů: interpersonální a pracovní. Pracovní konflikty jsou konstruktivní a je třeba, aby proběhly, protože tím se určují cíle skupiny. +more Interpersonální konflikty blokují členy skupiny, aby řešili substantivní (pracovní), proto by pracovní konflikty neměli přejít do interpersonálních * kvůli těmto konfliktům se mění koheze ve skupině, pracovní konflikty ji zvyšují a interpersonální kohezi snižují * ti, co se starají o skupinu a mají sociálně-emocionální roli mají v týmu vysoký status * vůdce může rozdělit tým na dva tábory: pro a proti vůdci, nezáleží na tom, zda je vůdce dobrý či zlý, ale motivem je boj o moc. Ve skupině tím vznikají koalice. A vůdci tím klesá status, autorita a moc * vůdce má možnost použít tři typy moci (podle Hollandera a Offermana, 1990): „moc nad“ (power over) se vyznačuje dominancí a autoritou, tato moc může ostatní a hlavně podřízené k něčemu přimět, ale podemílá vztahy s ostatními, a proto se tato moc neosvědčila;.
„moc k“ (power to) umožňuje lidem uskutečňovat věci a to tím, že vůdce ostatní zplnomocňuje a tak se o svou moc dělí. Tato moc rozvíjí identifikaci s týmovými cíli a udržuje soudržnost týmu;
„moc od“ (power from) dává vůdci možnost odsunout nechtěné požadavky a odolat zásahům ostatních. Strategií pro vůdce je používat typ moci „power to“ pro rozdělení úkolů a nezavrhnout ani jednu skupinu a pracovat s oběma skupinami stejně.
3. Důvěra a struktura
* skupina je strukturálně rozdělena podle rolí a statusů * pomocí komunikace, která je více otevřená a probíhají v ní pracovní témata, se modeluje sdílená vize a cíl skupiny. Čím jsou vyšší cíle, tím je třeba vyšší konformity * v tomto stádiu se objevuje koheze, která se často zvyšuje až na skupinové myšlení (groupthink) a tím se členové týmu opět konformují * vůdce skupiny má moc koordinační, působí spíše konzultativně a zrovnoprávňuje se s ostatními členy * pokud v této fázi nenastanou žádné konflikty, tak se tým vrací zpět do prvního stádia - závislosti a inkluze(a nastal by cyklický model)
4. Práce
* skupina dostává k „opravdové“ práci, v komunikaci tedy převládají pracovní témata * podle výzkumů by ve skupině měla práce zabírat 76 %, ostatních 24 % by se mělo věnovat sociálně-emocionálním interakcím * mezi členy jsou rozděleny potřebné role, každý má svůj status v týmu, a proto skupina může pracovat samostatně, bez vůdce * v tomto stádiu vůdce může odejít, nebo může například dodávat informační zdroje apod * ve skupině je konformita i soudržnost vysoká, a proto mohou dosáhnout daného cíle
5. Terminační stádium
* toto stádium může mít mnoho forem a u každého týmu může probíhat odlišně. Členové skupiny se vyjadřují k pocitům. +more Dělá se hodnocení a evaluace (debriefing) všech činností * je to závěrečná fáze, která již není důležitá pro cíl a samotný výsledek práce skupiny. Tato fáze je důležitá pro rozvoj všech členů pro další práci v tomto nebo jiném týmu a pro jejich další motivaci.
Odkazy
Reference
Literatura
Tuckman, Bruce. (1965). +more Developmental sequence in small groups. Psychological bulletin, 63, 384-399. * Bedrnová, E. , Nový (2004). Psychologie a sociologie řízení. Management Press, Praha. * Hayes, N. (2005). Psychologie týmové práce. Portál, Praha.