Floydova–Steinbergova metoda
Author
Albert Floressochy Davida po aplikování Floydovy-Steinbergovy metody Floydova-Steinbergova metoda distribuce chyby je algoritmus sloužící ke změně barevné charakteristiky obrazu při zachování původní vizuální informace v co největší míře a byl poprvé představen v roce 1976 Robertem W. Floydem a Louisem Steinbergem. Tento algoritmus je běžně používán k úpravě obrázků. Například při převádění do formátu GIF dojde tímto převodem k omezení maximálního počtu barev na 256.
Algoritmus zpracovává vstupní pixely zleva doprava, shora dolů. Při zaokrouhlení vstupní intenzity vzniká chyba, tuto chybu si algoritmus zapamatuje a použije ji k modifikaci hodnot dalších pixelů. +more Chyba se distribuuje pouze mezi sousedními pixely, které ještě nebyly upravovány, tzn. že se upravuje vždy následující pixel na řádku a pixely na dalším řádku. matice rozdělení chyby : \begin{bmatrix} & & * & \frac{\displaystyle 7}{\displaystyle 16} & \ldots \\ \ldots & \frac{\displaystyle 3}{\displaystyle 16} & \frac{\displaystyle 5}{\displaystyle 16} & \frac{\displaystyle 1}{\displaystyle 16} & \ldots \\ \end{bmatrix}.
V některých případech se směr distribuce chyby mění po každém řádku „cik-cak“ (zig-zag) nebo má speciální trajektorii, např. Hilbertova křivka. +more Dalšími způsoby distribuce chyby jsou například matice od Stuckiho, Burkese, Jarvise.