Cesko.wiki Formule 1 v roce 1957
Author
Albert FloresVIII. Mistrovství světa jezdců zahájila 13. ledna Grand Prix Argentiny a po 8 závodech 8. září při Grand Prix Itálie byl znám nový mistr světa. Mistrem světa pro rok 1957 se stal Juan Manuel Fangio. Byl to jeho pátý a také poslední titul mistra světa.
.jpg)
Pohled na sezónu
Fangio se rozhodl znovu vyměnit týmy a připojil se k znovu k Maserati. Rozhodnutí přejít se ukázalo být mistrovským tahem, protože Ferrariho sestava Peter Collins, Eugenio Castellotti a vracející se Mike Hawthorn nedokázali vyhrát jediný závod. +more Castellotti a Alfonso de Portago během sezóny zemřeli (ne z důvodu havárie ve Formuli 1), což pro Ferrari znamenalo opravdu katastrofální rok.
Muž, kterého Fangio nahradil v Maserati, Stirling Moss, se přestěhoval do Vanwallu, týmu, který začínal naplňovat svůj potenciál. Dvojice Fangio a Moss vyhrála všechny mistrovské závody v sezóně s výjimkou Indianapolis 500. +more Fangiova jízda na Nürburgringu, kde předjel Collinse a Hawthorna v předposledním kole poté, co ho zastávka v boxech posunula téměř minutu zpět, je považován za jeden z nejlepších výkonů v dějinách motorsportu.
Byl to poslední rok, kdy se udělovaly body za sdílené vozy.
Pravidla
Boduje prvních pět jezdců podle klíče: ** 1. místo - 8 bodů ** 2. +more místo - 6 bodů ** 3. místo - 4 body ** 4. místo - 3 body ** 5. místo - 2 body ** 1 bod získá pilot za nejrychlejší kolo ** Do konečné klasifikace se započítává pouze 5 nejlepších výsledků z 8 závodů, které jsou v rámci mistrovství světa.
Týmy a jezdci
| Vůz | Motor | Typ | Motor | Pneumatiky | Pilot | Závody |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Officine Alfieri Maserati | Maserati | 250F | Maserati 250F1 2. 5 L6 Maserati 250F1 2. +more5 V12 | Pirelli | Juan Manuel Fangio | 1-2, 4-8 |
| Stirling Moss | 1 | |||||
| Jean Behra | 1, 4-8 | |||||
| Carlos Menditeguy | 1-2, 4-5 | |||||
| Giorgio Scarlatti | 2, 6-8 | |||||
| Harry Schell | 2, 4-8 | |||||
| Hans Herrmann | 2 | |||||
| Scuderia Ferrari | Ferrari | 801 | Ferrari DS50 2. 5 V8 | Pirelli | Peter Collins | 1-2, 4-6, 8 |
| Luigi Musso | 1, 4-8 | |||||
| Eugenio Castellotti | 1 | |||||
| Mike Hawthorn | 1-2, 4-6, 8 | |||||
| Wolfgang von Trips | 1-2, 8 | |||||
| Cesare Perdisa | 1 | |||||
| Alfonso de Portago | 1 | |||||
| José Froilán González | 1 | |||||
| Maurice Trintignant | 2, 4-5 | |||||
| Scuderia Centro Sud | Maserati | 250F | Maserati 250F1 2. 5 L6 | Pirelli | Harry Schell | 1 |
| Jo Bonnier | 1, 7-8 | |||||
| Masten Gregory | 2, 6-8 | |||||
| André Simon | 2 | |||||
| Hans Herrmann | 6 | |||||
| Ferrari | 500 | Ferrari 625 2. 5 L4 | Alejandro de Tomaso | 1 | ||
| Luigi Piotti | Maserati | 250F | Maserati 250F1 2. 5 L6 | Luigi Piotti | 1-2, 7-8 | |
| Owen Racing Organisation | BRM | P25 | BRM P25 2. 5 L4 | Dunlop | Ron Flockhart | 2, 4 |
| Roy Salvadori | 2 | |||||
| Herbert MacKay-Fraser | 4 | |||||
| Jack Fairman | 5 | |||||
| Les Leston | 5 | |||||
| Connaught Engineering | Connaught-Alta | B | Alta GP 2. 5 L4 | Dunlop | Stuart Lewis-Evans | 2 |
| Ivor Bueb | 2 | |||||
| Cooper Car Company | Cooper-Climax | T43 | Climax FPF 1. 5 L4 | Avon Dunlop | Jack Brabham | 2, 4, 7 |
| Les Leston | 2 | |||||
| Mike MacDowel | 4 | |||||
| Roy Salvadori | 5, 7 | |||||
| T43 | Climax FPF 1. 5 L4 | Dunlop | Roy Salvadori | 6 | ||
| Vandervell Products | Vanwall | VW 5 | Vanwall 254 2. 5 L4 | Pirelli | Stirling Moss | 2, 5-8 |
| Tony Brooks | 2, 5-8 | |||||
| Stuart Lewis-Evans | 4-8 | |||||
| Roy Salvadori | 4 | |||||
| H. H. Gould | Maserati | 250F | Maserati 250F1 2. 5 L6 | Dunlop | Horace Gould | 2, 4-8 |
| Jo Bonnier | Maserati | 250F | Maserati 250F1 2. 5 L6 | Pirelli | Jo Bonnier | 5 |
| Gilby Engineering | Maserati | 250F | Maserati 250F1 2. 5 L6 | Dunlop | Ivor Bueb | 5 |
| R. R. C. Walker Racing Team | Cooper-Climax | T43 | Climax FPF 1. 5 L4 | Dunlop | Jack Brabham | 5 |
| T43 | Climax FPF 1. 5 L4 | Dunlop | Jack Brabham | 6 | ||
| Bob Gerard | Cooper-Bristol | T44 | Bristol BS2 2. 2 L6 | Dunlop | Bob Gerard | 5 |
| Bruce Halford | Maserati | 250F | Maserati 250F1 2. 5 L6 | Dunlop | Bruce Halford | 6-8 |
| Dr Ing F. Porsche KG | Porsche | RS550 | Porsche 547/3 1. 5 F4 | . | Umberto Maglioli | 6 |
| Edgar Barth | 6 | |||||
| Ridgeway Management | Cooper-Climax | T43 T41 | Climax FPF 1. 5 L4 | Dunlop | Tony Marsh | 6 |
| Paul England | 6 | |||||
| Ecurie Maarsbergen | Porsche | RS550 | Porsche 547/3 1. 5 F4 | Dunlop | Carel Godin de Beaufort | 6 |
| J. B. Naylor | Cooper-Climax | T43 | Climax FPF 1. 5 L4 | Dunlop | Brian Naylor | 6 |
| Dick Gibson | Cooper-Climax | T43 | Climax FPF 1. 5 L4 | Dunlop | Dick Gibson | 6 |
| Francesco Godia Sales | Maserati | 250F | Maserati 250F1 2. 5 L6 | Pirelli | Paco Godia | 6-8 |
| Ottorino Volonterio | Maserati | 250F | Maserati 250F1 2. 5 L6 | Pirelli | Ottorino Volonterio | 8 |
| André Simon | 8 |
Závody započítávané do MS
Argentina
Striling Moss v argentinském hlavním městě získal pole positon, ale hned z kraje startu si poškodil plynový mechanismus a musel do boxů. Ve vedení závodu se vystřídalo mnoho jezdců, ale nakonec to byl domácí hrdina Fangio, kdo projel cílem jako první a vyhrál svou 4. +more Velkou cenu Argentiny.
Argentina '57 by byla poslední Velkou cenou Castellottiho. Byl zabit při testování Ferrari na letišti v Modeně.
Monako
Čtyři měsíce po argentinské Grand Prix a řadě nemistrovských závodů se týmy shromáždily v Monaku pro druhé mistrovské kolo sezóny. Moss se přidal k Vanwallu z Maserati a řídil auto navržené Colinem Chapmanem a financované Tonym Vandervellem, bohatým britským průmyslníkem, takže Fangio zůstal nesporným vedoucím týmu Maserati. +more Fangio získal pole position, ale Moss se ujal vedení v první zatáčce s Fangiem za zády a ve druhém kole se před argentinského jezdce dostal dostal i Collins. Moss vyjel z trati a havaroval v šikaně ve 4. kole a Collins ve snaze vyhnout se nehodě, narazil do kamenné zdi. Fangio se dokázal bez problémů dostat skrz, ale Tony Brooks musel prudce zabrzdil, což vedlo k tomu že do něj zezadu vrazil Hawthorn. Pouze Brooks byl schopen dále pokračovat. Von Trips byl třetí s Menditeguyem čtvrtým a Schell pátým. Menditeguy musel po nárazu do krajnice brzy zastavit kvůli novým pneumatikám, takže se Schell posunul na čtvrté místo, dokud se nerozbilo zavěšení jeho kol. Po řadě odstoupení se na pódiové příčky dostal Australan Jack Brabham, ale kvůli poruše palivového čerpadla nakonec musel auto na cíl dotlačit. Byl klasifikován na šestém místě a Fangio opět vyhrál před Brooksem a Mastenem Gregorym v Maserati.
Indianapolis 500
Americký závod v Indianapolisu vyhrál Sam Hanks, který v průběhu závodu vedl 130 kol z celkových 200.
Francie
Velká cena Belgie a Nizozemska, která byla naplánována na 2. a 16. +more června, byla zrušena kvůli sporům o peníze zasažené suezskou krizí v Egyptě. Výsledkem byla šestitýdenní přestávka mezi Monakem a francouzskou GP, která se měla konat na veřejném silničním okruhu Rouen-Les-Essarts v severní Francii.
V kvalifikaci byl Fangio nejrychlejší s Behrou a Mussem po boku v první řadě. Na začátku šel Behra do vedení, ale Musso ho brzy předjel. +more Fangio je následoval na třetím místě s blížícím se Collinsem a Schellem. Ve druhém kole se Fangio propracoval kolem Behry a ve čtvrtém se dostal do vedení před Mussa. Collins se dostal kolem Behry a pořadí zůstalo vpředu beze změny až do cíle. Pro Fangia to byla 3. výhra v sezoně.
Velká Británie
Velká cena Velké Británie se jela na okruhu Aintree v Liverpoolu a znova nahradila Silverstone. Okruh Aintree se nacházel uprostřed dostihové tratě, kde se konal slavný Grand National. +more Oba jezdci Vanwallu zmeškali Velkou cenu Francie a byli zpět v akci pro svůj domácí závod. Měl to být přelomový závod britského motoristického sportu. Na začátku závodu Behra vyrazil do vedení s Mossem za zády a byl to Angličan, který na konci kola převzal vedení, k radosti domácích fanoušků. Moss si dokázal vybudovat náskok, ale pak auto začalo zadrhávat a musel zajet do boxů. Behra se ujal vedení s Brooksem na druhém místě, ale druhý řidič Vanwallu byl brzy povolán do boxů, aby dal své auto Mossovi, který se znovu připojil do závodu na deváté pozici. Pole bylo ztenčeno řadou mechanických poruch včetně Fangia a Collinse. Vše se změnilo v 69. kole, když Behrova spojka explodovala. Hawthorn přejel část trosek, ale utrpěl defekt. Lewis-Evans se ujal vedení, ale téměř okamžitě ho předjel Moss. Sen o Vanwallu na 1. a 2. místě se rozplynul, poté, co která ho posunula na sedmé místo. Moss závod vyhrál a zapsal tak první vítězství britského auta ve Formuli 1. Musso byl druhý a Hawthorn třetí.
Německo
Pole position získal Fangio před Hawthornem, Behrou a Collinsem. Na začátku se Hawthorn a Collins pustili do boje o vedení s Fangiem a Behrou. +more Pomalá zastávka v boxech Fangia v polovině závodu trvající 1 minutu a 18 sekund (původně to mělo být 30 sekund) posunula Fangia o celou minutu zpět za 2 Lancie, ale rychle se hnal kupředu, 10krát překonal nejrychlejší kolo a nakonec předjel prvně Collinse a pak Hawthorna v předposledním kole. Fangio tím vyhrál závod a svůj pátý titul mistra světa.
Pescara
Nejrychlejší čas v kvalifikaci zajel Fangio v Maserati a ve Vanwallu skončil druhý Stirling Moss. Musso byl třetí. +more Ve druhém kole se Moss ujal vedení před Mussem. Závodní pole se rychle ztenčilo, protože horké teploty si vybraly svou daň. Závod dokončilo pouze 7 jezdců. Vítězem se stal Stirling Moss. Bylo to naposledy kdy Formule 1 jela v Pescaře.
Itálie
Velká cena Itálie v Monze se letos jela pouze na silničním okruhu bez špatně postaveného betonového klopeného oválu, protože předloni to italským konstruktérům způsobilo problémy. Použitá trať byla velmi podobná dnešní Monze, i když bez šikan. +more Ferrari se po bojkotu Pescary vrátilo do akce pro nejdůležitější italský závod, a tak šlo o trojitý boj mezi Lancií-Ferrari, Maserati a Vanwallem. Britská auta byla silná, přičemž pole position měla Stuart Lewis-Evans, vedle něj Stirling Moss a Tony Brooks.
V závodě zvítězil Stirling Moss, druhý Juan Manuel Fangio a třetí Wolfgang von Trips, pro kterého to bylo první kariérní pódium.
Konečné hodnocení Mistrovství Světa
Prvních pět závodníkům bylo v každém závodě uděleny mistrovské body v rozmezí 8-6-4-3-2, přičemž další bod byl přidělen jezdci, který zajel nejrychlejší kolo závodu. Body za sdílené vozy byly rozděleny rovnoměrně mezi řidiče, bez ohledu na to, kdo odjel více kol. +more Byly započítány pouze výsledky nejlepších pěti závodů.
| valign="top" |
|}. { v v |Pilot ARG MON 500 FRA GBR GER PES ITA v |body 1 Juan Manuel Fangio 1 1 1 Ret 1 2 (2) 40 (46) 2 Stirling Moss 8 Ret 1† / Ret† 5 1 1 25 3 Luigi Musso Ret 2 2 4 Ret 8 16 4 Mike Hawthorn Ret Ret† / Ret 4 3 2 6 13 5 Tony Brooks 2 1† / Ret† 9 Ret 7 11 6 Masten Gregory 3 8 4 4 10 7 Harry Schell 4 Ret† / Ret 5 Ret 7 3 5† / Ret 10 8 Sam Hanks 1 8 9 Peter Collins 6† / Ret Ret 3 Ret / 4†‡ 3 Ret 8 10 Jim Rathmann 2 7 11 Jean Behra 2 6 Ret 6 Ret Ret 6 12 Stuart Lewis-Evans 4 Ret 7 Ret 5 Ret 5 13 Maurice Trintignant 5 Ret 4† 5 14 Wolfgang von Trips 6† Ret† 3 4 15 Carlos Menditeguy 3 Ret Ret Ret 4 16 Jimmy Bryan 3 4 17 Paul Russo 4 3 18 Roy Salvadori DNQ Ret 5 Ret1 Ret 2 19 Andy Linden 5 2 20 Giorgio Scarlatti Ret† 10 6 5† 1 21 Alfonso de Portago 5† 1 22 José Froilán González 5† 1 - Jack Brabham 6 7† / Ret Ret Ret1 7 0 - Johnny Boyd 6 0 - Bob Gerard 6 0 - Cesare Perdisa 6† 0 - Jo Bonnier 7 Ret Ret Ret 0 - Marshall Teague 7 0 - Mike MacDowel 7† 0 - Ivor Bueb Ret 8 0 - Pat O'Connor 8 0 - Paco Godia Ret Ret 9 0 - Alejandro de Tomaso 9 0 - Bob Veith 9 0 - Luigi Piotti 10 DNQ Ret Ret 0 - Horace Gould Ret Ret DNS Ret Ret 10 0 - Gene Hartley 10 0 - Bruce Halford 11 Ret Ret 0 - Jack Turner 11 0 - Ottorino Volonterio 11† 0 - André Simon DNQ 11† 0 - Johnny Thomson 12 0 - Bob Christie 13 0 - Chuck Weyant 14 0 - Tony Bettenhausen 15 0 - Johnnie Parsons 16 0 - Don Freeland 17 0 - Ron Flockhart Ret Ret 0 - Hans Herrmann DNQ Ret 0 - Les Leston DNQ Ret 0 - Eugenio Castellotti Ret 0 - Jimmy Reece Ret 0 - Don Edmunds Ret 0 - Johnnie Tolan Ret 0 - Al Herman Ret 0 - Fred Agabashian Ret 0 - Eddie Sachs Ret 0 - Mike Magill Ret 0 - Eddie Johnson Ret 0 - Bill Cheesbourg Ret 0 - Al Keller Ret 0 - Jimmy Daywalt Ret 0 - Ed Elisian Ret 0 - Rodger Ward Ret 0 - Troy Ruttman Ret 0 - Eddie Russo Ret 0 - Elmer George Ret 0 - Herbert MacKay-Fraser Ret 0 - Jack Fairman Ret 0 Jezdci nezpůsobilí bodů šampionátu Formule 1, protože závodili ve Formuli 2 Jezdci nezpůsobilí bodů šampionátu Formule 1, protože závodili ve Formuli 2 Jezdci nezpůsobilí bodů šampionátu Formule 1, protože závodili ve Formuli 2 Jezdci nezpůsobilí bodů šampionátu Formule 1, protože závodili ve Formuli 2 Jezdci nezpůsobilí bodů šampionátu Formule 1, protože závodili ve Formuli 2 Jezdci nezpůsobilí bodů šampionátu Formule 1, protože závodili ve Formuli 2 Jezdci nezpůsobilí bodů šampionátu Formule 1, protože závodili ve Formuli 2 Jezdci nezpůsobilí bodů šampionátu Formule 1, protože závodili ve Formuli 2 Jezdci nezpůsobilí bodů šampionátu Formule 1, protože závodili ve Formuli 2 Jezdci nezpůsobilí bodů šampionátu Formule 1, protože závodili ve Formuli 2 Jezdci nezpůsobilí bodů šampionátu Formule 1, protože závodili ve Formuli 2 - Edgar Barth 12 - Brian Naylor 13 - Carel Godin de Beaufort 14 - Tony Marsh 15 - Umberto Maglioli Ret - Paul England Ret - Dick Gibson Ret v v |Pilot ARG MON 500 FRA GBR GER PES ITA v |body