Cesko.wiki Francouzský protektorát Tunisko
Author
Albert FloresFrancouzský protektorát Tunisko (francouzsky Protectorat français de Tunisie, arabsky الحماية الفرنسية في تونس, al-Ḥimāya al-Fransīya fī Tūnis), běžně označovaný jednoduše jako Francouzské Tunisko, byl založen v roce 1881, během éry francouzské koloniální říše, a trval až do vyhlášení tuniské nezávislosti v roce 1956.
Historie
Během desetiletí předcházejících francouzskému vpádu bylo Tunisko provincií upadající Osmanské říše. Těšilo se velké míře autonomie pod bejem +more_as-Sadiq'>Muhammadem III. as-Sadiqem. V roce 1877 Rusko vyhlásilo Osmanské říši válku. Jeho výsledné vítězství v rusko-turecké válce (1877-1878) způsobilo odtržení velkých částí osmanského území, včetně vzniku několika nezávislých balkánských států. Podnítilo také mezinárodní diskuse o budoucnosti severoafrických provincií. Berlínský kongres z roku 1878 se rozhodl osmanskou otázku vyřešit. Británie, i když se stavěla proti úplné demontáži Osmanské říše, nabídla Francii kontrolu nad Tuniskem výměnou za Kypr. Německo nemělo v jižním Středomoří své zájmy a navíc vnímalo francouzské nároky jako způsob, jak odvrátit Francouze od touhy po odplatě za prusko-francouzskou válku. Proto souhlasilo s tím, že Francii umožní ovládnutí Tuniska. Tyto diskuse ohledně postavení Francie v Tunisku byly udržovány v tajnosti před Italským královstvím, které se silně stavělo proti francouzské intervenci.
Francouzská přítomnost v Tunisku přišla pět desetiletí po okupaci sousedního Alžírska, v době, kdy Francouzi stále postrádali zkušenosti a znalosti o tom, jak rozvíjet kolonii. Obě tyto země byly v držení Osmanské říše po tři století, ale každá již dávno získala politickou autonomii na sultánovi v Istanbulu. +more Před příchodem Francie zahájilo Tunisko proces modernizačních reforem, ale finanční potíže narůstaly, až byla nastolena komise evropských věřitelů. Po okupaci převzala francouzská vláda mezinárodní závazky Tuniska. Francouzi provedli rozsáhlé rozvojové a modernizační programy v několika oblastech, včetně dopravy a infrastruktury, průmyslu, finančního systému, veřejného zdravotnictví a správy. K nelibosti Tunisanů však byli upřednostňováni francouzští obyvatelé a podnikatelé. Vyjádření jejich existující národní identity začalo projevy a tiskovinami; následovalo vytvoření politické organizace. Hnutí za nezávislost bylo aktivní již před první světovou válkou a nadále získávalo na síle proti smíšené francouzské opozici. Jeho konečného cíle bylo dosaženo v roce 1956.