František Bláha (politik)

Technology

12 hours ago

Author

František Bláha (9. června 1896 Písek - 26. března 1979 Praha) byl český a československý lékař, specializací především v sociálním lékařství, a politik Československé sociální demokracie; poválečný poslanec Ústavodárného Národního shromáždění. Po roce 1948 byl členem KSČ a poslancem Národního shromáždění ČSR, České národní rady a Sněmovny národů Federálního shromáždění. V období 1953-1955 zastával funkci děkana Lékařské fakulty hygienické Univerzity Karlovy. Za normalizace odstaven z politických funkcí, v prosinci 1976 se pak stal jedním z první trojice lékařů, kteří podepsali Chartu 77, spolu s Františkem Kriegelem a Jiřinou Zelenkovou.

Biografie

Působil jako lékař. V letech 1925-1938 byl primářem gynekologického oddělení nemocnice Jihlava. +more Na jaře 1939 byl organizátorem sokolského odboje. V letech 1939-1945 byl vězněn v Dachau. Po osvobození zastával v letech 1945-1948 post šéfa ústředí Nemocenské pojišťovny soukromých zaměstnanců. Byl členem předsednictva sociální demokracie.

V letech 1948-1952 působil jako ředitel Všeobecné nemocnice v Praze. V roce 1949 se habilitoval v oboru sociální lékařství a o tři roky později byl na Univerzitě Karlově jmenován profesorem organizace zdravotnictví. +more Od roku 1952 působil jako vyučující na Lékařské fakultě hygienické Univerzity Karlovy, kde vedl katedru organizace zdravotnictví později přejmenovanou na katedru sociálního lékařství. Zaměřoval se na hygienu, válečné lékařství a gerontologii. V letech 1953-1955 zastával funkci děkana LFH UK.

V parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za ČSSD. V parlamentu zasedal do voleb do Národního shromáždění roku 1948.

Během únorovém převratu v roce 1948 patřil Bláha ke skupině politiků sociální demokracie, kteří souhlasili s vývojem a setrvali ve straně i poté, co se stala loajálním spojencem KSČ. Ve volbách do Národního shromáždění roku 1948 se stal poslancem Národního shromáždění za sociální demokraty zvoleným ve volebním kraji Jihlava. +more V červnu 1948 po splynutí ČSSD a KSČ přešel do poslaneckého klubu komunistů. V Národním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1954. Při sloučení sociální demokracie s KSČ byl v červnu 1948 kooptován do Ústředního výboru Komunistické strany Československa. IX. sjezd KSČ ho zvolil náhradníkem ÚV KSČ.

Znovu se v nejvyšších zákonodárných sborech objevil po federalizaci Československa. V lednu 1969 usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění. +more Zde ale setrval jen do října 1969, kdy na mandát rezignoval. Ve stejném období zasedal i v České národní radě. I zde na podzim 1969 rezignoval. Za normalizace se stal signatářem Charty 77.

Do manželství s Františkou Chmelovou se narodili dcera, pozdější prozaička a literární historička Milena Honzíková (manželka Jiřího Honzíka), a syn Vladimír Bláha, jenž se stal lékařem.