František Mišeje

Technology

12 hours ago

Author

František Mišeje (27. dubna 1887 - 4. června 1975) byl český politik a právník působící v meziválečném Československu. Narodil se v Žatci do rodiny židovského obchodníka a vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze. Po absolvování studia pracoval jako advokát a zároveň se angažoval v sociálně demokratické straně. V meziválečném období zastával několik významných politických funkcí. Byl například poslancem Národního shromáždění a členem předsednictva sociálně demokratické strany. V letech 1938-1939 byl ministrem školství včetně rezortu národního osvobození, ale z funkce byl odvolán po nástupu nacistické okupace. Po skončení druhé světové války Mišeje znovu vstoupil do politiky. Aktivně se podílel na vzniku nového Československého státu a byl jedním ze signatářů ústavy. V letech 1945-1946 zastával post ministra školství ve vládě Zdeňka Fierlingera. Po únorovém převratu v roce 1948, který položil základ k nastolení komunistického režimu v Československu, byl Mišeje zbaven všech politických funkcí. Zbytek svého života strávil v soukromí a věnoval se výuce práva. Zemřel v roce 1975 ve věku 88 let. František Mišeje byl významnou postavou československé politiky první poloviny 20. století. Jeho přínos spočíval zejména ve svém právním a politickém dědictví, které formovalo politický směr a vize Československa v době jeho největší prosperity.

František Mišeje (8. listopadu 1921 Diviacka Nová Ves - 16. března 2009) byl slovenský a československý politik Komunistické strany Slovenska, poslanec Slovenské národní rady a Sněmovny národů Federálního shromáždění a ministr financí vlád Slovenské socialistické republiky za normalizace.

Biografie

Za druhé světové války se zapojil do Slovenského národního povstání. Působil jako politický komisař partyzánské skupiny Vtáčnik. +more V letech 1959-1960 byl předsedou KNV v Nitře. V letech 1960-1970 zastával post oblastního ředitele Státní banky československé v Bratislavě.

V letech 1958-1989 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. Členem ÚV KSS byl od roku 1969. +more Zastával i posty v celostátní komunistické straně. XI. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústřední kontrolní a revizní komise Komunistické strany Československa, v této funkci ho pak potvrdil XII. sjezd KSČ.

Počátkem roku 1968 byl zvolen členem komise Slovenské národní rady, která se zabývala z ekonomického úhlu pohledu změnou postavení slovenských orgánů a státoprávním uspořádáním Československa. Během pražského jara v roce 1968 se zapojil do diskuzí ohledně federalizace Československa. +more V březnu 1968 na schůzi SNR jako jeden z prvních prosazoval symetrický model státoprávního uspořádání ČSSR (na rozdíl od podle něj škodlivého dosavadního asymetrického modelu).

Po provedení federalizace Československa usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Mandát nabyl až dodatečně v květnu 1970. +more Do federálního parlamentu ho nominovala Slovenská národní rada, v níž také zasedal. ve FS setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1971. Od roku 1970 až do prosince 1989 byl ministrem financí Slovenské socialistické republiky ve vládě Štefana Sádovského a Petera Colotky, první vládě Petera Colotky, druhé vládě Petera Colotky, třetí vládě Petera Colotky a vládě Petera Colotky, Ivana Knotka a Pavola Hrivnáka (v této od dubna 1988 oficiálně jako ministr financí, cen a mezd) . Od roku 1973 působil jako předseda federálního Ústředního výboru Svazu protifašistických bojovníků a člen předsednictva Ústředního výboru Národní fronty ČSSR. V roce 1971 mu byl udělen Řád práce a roku 1981 Řád Vítězného února.

Dlouhodobě zasedal v SNR. Uvádí se jako její poslanec v 80. +more letech. Krátce po sametové revoluci vystoupil se sebekritickým příspěvkem, ve kterém vyzval k otevřenější diskuzi v rámci SNR.