František Ryšánek

Technology

12 hours ago

Author

František Ryšánek (26. srpna 1877 Výšovice - 23. června 1969 Praha) byl český filolog, bohemista, žák Jana Gebauera, profesor Univerzity Karlovy, akademik Československé akademie věd. Zabýval se starou češtinou a staročeskou literaturou, zejména dílem Tomáše ze Štítného.

Život

Narodil se 26. +more srpna 1877 ve Výšovicích na Hané jako třetí z pěti dětí domkáře Františka Ryšánka. Gymnázium absolvoval v Kroměříži a poté studoval na filozofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity slovanskou a germánskou filologii (1897-1901). Vedle hlavních profesorů Gebauera a Mourka poslouchal také Pastrnka, Drtinu, Hostinského a jiné. Ještě před získáním aprobace začal učit na středních školách. Nejprve suploval na gymnáziu v Žitné ulici (1901/2), poté na reálce v Karlíně (1902/3). V roce 1903 získal aprobaci z němčiny a češtiny a stal se profesorem na soukromém reálném gymnáziu a státní reálce v Moravské Ostravě (1903-1908). V letech 1908-1926 byl profesorem na žižkovské reálce v Praze.

V roce 1909 se stal doktorem filozofie (PhDr. ) po úspěšné obhajobě práce Kulturněhistorické narážky ve štítenském Sborníku jezuitském. +more V roce 1922 se na pražské univerzitě habilitoval pro obor „české mluvnice a staré české literatury", a to na základě práce Prameny k Řečem besedním Tomáše Štítného. Jako tzv. soukromý docent nebyl za své přednášky honorován, a tak musel zároveň i nadále učit na žižkovské reálce.

To se změnilo až v roce 1926, kdy byl jmenován řádným profesorem československé filologie na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Přednášel nejen literaturu, nýbrž i historickou mluvnici a staroslověnštinu. +more V letech 1932-1933 byl děkanem filozofické fakulty. V roce 1938 došlo k ustavení slovenské autonomní vlády a Slovensko získalo autonomii. V následujícím roce došlo k odtržení Slovenska od Československé republiky. Již po vyhlášení autonomie bylo ze Slovenska vyhnáno mnoho Čechů. Ve školním roce 1938/9 musel bratislavskou univerzitu spolu s dalšími českými kolegy opustit i František Ryšánek. Přešel na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde byl jmenován profesorem české řeči a starší české literatury. Tam ho zastihlo uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939. V roce 1941 byl penzionován.

Když byly po skončení války české vysoké školy opět otevřeny, působil krátce na Masarykově univerzitě v Brně, ale už v listopadu 1945 byl povolán do Prahy, a to na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy jako profesor českého jazyka a dějin středověké české literatury. Na pražské filozofické fakultě působil až do roku 1959, kdy odešel do výslužby. +more Externě pracoval i v Ústavu pro jazyk český ČSAV a vedl v něm oddělení pro dějiny jazyka.

Byl členem několika učených společností: Královské české společnosti nauk v Praze, České akademie věd a umění, Učené společnosti Šafaříkovy v Bratislavě. Od roku 1952 byl členem-korespondentem Československé akademie věd, v roce 1955 byl zvolen akademikem ČSAV a zároveň se stal doktorem filologických věd (DrSc. +more). V roce 1957 obdržel „za celoživotní práci v oboru starého českého jazyka a literatury" Řád práce.

František Ryšánek zemřel v Praze dne 23. června 1969.

Jeho dcera Božena (1910-1986) byla manželkou literárního historika Felixe Vodičky.

Dílo

Těžištěm Ryšánkovy vědecké činnosti byla oblast staročeského jazyka a písemnictví. Stejně jako Jan Gebauer, jeho učitel, kladl i Ryšánek důraz na podrobnou a přesnou práci filologickou, v níž viděl základ jazykovědného bádání. +more Nepublikoval velké syntetické práce, ale věnoval se kritice, výkladu a vydávání památek staré české literatury. Často si vybíral a zpracovával zdánlivě drobné, ale vždy zauzlené otázky. Osou jeho vědecké činnosti se stalo dílo Tomáše ze Štítného, a to už od prací z let 1903-1910, kdy uveřejňoval své cenné objevy o pramenech jeho spisů. Převratná byla studie o Štítném a jeho díle v Ottově Slovníku naučném nové doby VI/2, 1943, s. 873n. Byl znalcem celého rozsáhlého díla tohoto myslitele, z velké části dosud nevydaného, jeho jazyka a stylu a jeho vztahu k soudobé literatuře latinské, takže podstatně přestavěl celkový obraz vývoje jeho díla a rozšířil je o nové, dosud nepoznané spisy. Pořídil také vzorné vydání štítenského Sborníku vyšehradského (1. svazek, úvod a text, vyšel v roce 1960; 2. svazek, slovník, který sestavil spolu s J. Daňhelkou, byl vydán v roce 1969).

Předmětem jeho zájmu byly i další osobnosti reformně náboženského hnutí, jmenovitě Jan Hus, Petr Chelčický, Jan Rokycana, Jan Blahoslav a Jan Amos Komenský. Každý jeho i drobný příspěvek obsahoval vždy nějaký objev literární, historický nebo textologický. +more K dobám Ryšánkova působení na Slovensku se váže rozsáhlý Slovník k Žilinské knize (byl vydán až v roce 1954). Pozornost věnoval i Alexandreidě a legendě o svaté Kateřině. Jako vedoucí oddělení pro dějiny jazyka Ústavu pro jazyk český se významně podílel na přípravách k vydávání nového Staročeského slovníku a byl členem hlavní redakce tohoto díla. V letech 1957-1961 byl spoluredaktorem Listů filologických.

Bibliografie prací F. Ryšánka do roku 1957 je obsažena v článku: * Práce z posledního období Ryšánkova života jsou uvedeny v článku: