Franz Wimmer

Franz von Paola Géza Karl Maria Wimmer (3. května 1885 Bratislava - 1953 Lochham u Mnichova, Německo) byl slovenský architekt německého původu, profesor, známý jako představitel konzervativní (tradiční) architektury.

Život

Franz Wimmer se narodil v domě na Michalské ulici č. 2. +more Byl jedním ze čtyř dětí v rodině Adolfa Wimmera, váženého občana města, ředitele první prešpurské spořitelny, který byl také majitelem obchodu s koloniálním zbožím "Zum Elefanten - Ke slonovi" (U slona). Původní kořeny rodiny Wimmerovy je třeba hledat v Rakousku. Vysokoškolské vzdělání v oboru architektura nabyl na Technické Univerzitě v Mnichově. Po ukončení studia zůstal jistý čas pracovat pro škole jako asistent profesora Thierscha.

Na scéně se poprvé objevil roku 1909 realizací schodů a opěrné zdi při Dómu sv. Martina. +more V roce 1914 odešel jako dobrovolník na balkánskou frontu. Krátce byl ženatý s mnichovskou malířkou Valerií Heller - Spiess. Pravděpodobně již v roce 1918 začal spolupracovat s architektem Andrejem Szőnym, písemně je však potvrzen rok 1921, kdy si vybudovali společný ateliér na Michalské č. 2. Firma měla název F. Wimmer und A. Szőnyi, Architekten.

V roce 1919 se stal členem Bratislavského uměleckého spolku (BUS) - Pressburger Kunstverein, kde od začátku aktivně pracoval, stejně jako Andrej Szőnyi. Přes spolek a jeho členskou základnu, získal jejich ateliér i první architektonické objednávky. +more Jako zástupci spolku v městských komisích se mu podařilo zachránit mnohé historické památky města před zbouráním.

V roce 1929 přijal Wimmer místo na Německé vysoké škole technické v Praze. Po příjezdu do Prahy byl jmenován řádným profesorem na Katedře středověké architektury, v německé sekci (Bautechnische Fakulta der Karlsunversitat, Prag), kde pracoval až do roku 1945, jistou dobu zastával i funkci děkana. +more O jeho působení v Praze nejsou zachovány žádné záznamy. Všechny dokumenty o profesorském sboru německé sekce univerzity byly zničeny.

Spolupráce v ateliéru se Szőnyi trvala i během jeho pražského působení. Výkresová dokumentace prokazující aktivní spolupráci obou architektů je zachována do roku 1938. +more Od roku jeho pražského působení změnili název ateliéru na Prof. F. Wimmer & amp; A. Szőnyi, Architekten. Do Bratislavy však jezdíval pravidelně i během rozdělení republiky po roce 1939.

V roce 1945 před příchodem ruské fronty odešel z Prahy do Mnichova. Do Bratislavy se už nikdy nevrátil. +more Jeho rodina byla po osvobození Bratislavy v dubnu 1945 pro německý původ vystěhována z jejich domu na Michalské č. 2 a internována do tábora v Petržalce.

Franz Wimmer zemřel v roce 1953 v obci Lochham u Mnichova, pohřben je v obci Passing.

Tvorba

Tvořil v období stále přetrvávajícího vlivu Vídně, a převládajícím aplikováním tradičních forem v architektuře. Skoro všechny státní budovy se stavěly v tomto oficiálním stylu až do třicátých let 20. +more století, kdy pod nástupem nových technologií a sílícím levicovým hnutím začaly pronikat do architektonické tvorby prvky funkcionalismu. Postupně funkcionaliznus začala i společnost akceptovat jako směr.

První známou realizací připisovanou F. Wimmerovi jsou exteriérové schody a kamenná opěrná zeď na terénním převýšení při Dómu sv. +more Martina, na dnešním Rudnayově náměstí z roku 1909.

Mladý Franz se v letech 1911-1913 vítěz soutěže zviditelnil stavbou Kostela reformované církve na dnešním náměstí SNP a také nájemným domem nazývaným Kalvínův dvůr na Obchodní ulici č. 12. +more (původně Schöndorfská ulice). Oba objekty byly provozně propojeny. Byl to první vysoký dům na této ulici, postavený ze železobetonu. Kalvínský kostel je postaven v neorománském slohu nebo v Rundbogenstil - ve stylu oválného oblouku, Kalvínův dvůr ve stylu maďarské secese, početně zastoupené v ulicích Budapešti. Je předpoklad, že výslednou podobu Kalvínovu dvoru dal budapešťský stavitel Opaterný, který zpracoval realizační projekt.

Jméno profesora Wimmera je spojeno se jménem Andreje (Endre) Szőnyho (* 1885 Jaszbereny - † 1968 Bratislava), architektem veřejnosti známějším. Jejich spolupráce začala pravděpodobně v roce 1918 a první známý společně podepsaný výkres Architekten Wimmer & amp; Szőnyi je z roku 1921. +more Šlo o úpravu zadního křídla Wimmerova rodného domu (Michalská č. 2) na společný architektonický ateliér.

První větší společně podepsanou realizací ateliéru F. Wimmer & amp; A. +moreSzonyi je projekt z roku 1924 s názvem Vestavba budovy sálu do dvora konviktu. Je to sál kina Atlona na dnešním náměstí SNP (v roce 2013 zde sídlila restaurace Flagship). Koncepce projektu byla řešena v tradiční kompozici, výzdoba, ze které se zachovalo minimum, byla ve stylu Art deco.

Z roku 1925 je návrh a později realizace památníku obětem 1. světové války na Murmanské výšině na ulici Francouzských partyzánů, ve spolupráci s bratislavským sochařem Alojzem Rigelem. +more Památník je jednoduchý a působivý. Při úpatí žulového kubusu jsou čtyři lvice-strážkyně podsvětí, připomínající jejich zobrazení z dob antiky.

V roce 1926 byl zrealizován vlastní dům A. Szonyiho na Kapitulská ul. +more č. 13 (dnes 12. ) v Bratislavě, v přízemí kterého byly spolkové místnosti Kunstvereinu.

Ve stejnou dobu, kdy projektovali soutěžní návrhy oficiálních budov ve stylu tradicionalismu, navrhovali Wimmer se Szőnym rodinné domy a vily, v německém stylu stavění, které působily domácky útulně. Charakteristickými znaky těchto staveb je vysoká valbová střecha a náběhy při okapech, vertikálně členěná okna s látkovým okenicemi. +more Fasáda je při jednopodlažních stavbách jednoduchá, v případě vícepodlažních budov navrhli balkon podepřený sloupy nebo konzolami. Charakteristickým prvkem bylo pro jejich tvorbu použití arkýře podepřeného konzolemi. Tvaroslovné prvky, blízké architektům německého okruhu oslovovali bratislavskou i piešťanskou klientelu a během následujících přibližně dvanácti let v tomto stylu realizovali rodinný dům dr. Fleishackera na Timravině ulici č. 4 (z roku 1924), podobně řešené jsou i vily z pozdějšího období např. vila dr. Cabañase na Pažického ul. č. 4 (z roku 1926) Tvarově rozehráli dům Janka Alexyho v Piešťanech, místní části Banka (r. 1932) a dr. Dérera na Údolní - Slepé ulici 12 (r. 1938). Rozsahem větší je Villa Anna realizována v roce 1928 pro prokuristu Kajlicha v Piešťanech nedaleko nábřeží Váhu. Ve stejném duchu byl postaven nový farní dům v Piešťanech (rok 1929).

V roce 1928 pro Církevní umělecký spolek navrhli Obchodní budovu na Laurinské ulici 17, později známou jako Central Passage. Byla prvním obchodním domem s pasáží na území Starého města. +more Moderní stavba s jednoduchou funkční obchodní dispozicí a kancelářemi k pronájmu v dvorní části, je v současnosti zrekonstruována bez výraznější změny původního vzhledu.

V roce 1933 projektují pro Piešťany koupaliště Eva. Pravděpodobně pod vlivem pražského architekta V. +more Kolátora, jehož přibrali do kolektivu, z návrhu později odstranili valbovou střechu. Moderním prvkem bylo řešení prosklené stěny haly bazénu. Veřejné lázně ještě v druhé polovině 20. let byly stavěny jako neoklasicistní stavby, bez přiznání vnitřní funkce objektu. Koncem 40. a začátkem 50. let A. Szőnyi pracoval na návrhu rozšíření koupaliště, ke kterému však nedošlo.

Poslední jejich známé společné projekty jsou z let 1937-1938.

K stavbám do historického prostředí Bratislavy patří i : farní dům u kostela sv. Jana z Mathy, bývalý obchod Pallehner na Hurbanovo náměstí (1938) a bytový dům na Kapitulské ulici č. +more13 (1933) pro Maďarskou vědeckou společnost. Z období roku 1938 jsou i jejich nájemní bytové domy. Příčinou rychlého investování byla blížící se válka a pochopitelná obava ze znehodnocení peněz.

Po odchodu z Prahy do Mnichova se do Bratislavy už nikdy nevrátil a není známo zda v tomto období až do smrti roku 1953 ještě projektoval.

Principy jeho tvorby

V době jejich tvorby se architektura, nesla v duchu tradicionalismu, která byla oficiální architektura, požadovanou pro státní budovy. Proto i soutěžní návrhy na občanské a státní stavby řešily jako neoklasicistní stavby. +more Společnými znaky soutěžních projektů ze 20. let 20. stol. ateliéru F. Wimmer & amp; A. Szonyi byla těžká symetrická bloková architektura s valbovou střechou a střešní lucernou.

Rodinné domy a vily projektované architekty, které byly umístěny mimo města do přírodního prostředí byly domácky útulné ve stylu blízkém německému stavění. Znakem byly vysoké valbové střechy s náběhy při okapech, hladká fasáda s vertikálními členěnými okny s látkovým okenicemi. +more Nájemní domy z konce 30 let se blížili svou jednoduchou hmotou k purismu, avšak ornament/ individuální detail autoři nikdy neopustily.

V dějinách slovenské architektury je představitelem konzervativní (tradiční) architektury s osobitým projevem.

Díla

1912 Úprava Rudnayiho náměstí v Bratislavě * 1912-13 Kostel reformované církve na náměstí SNP, Kalvínův dvůr, Obchodní ulice č. 12, Ba * 1924 Vestavba budovy sálu do dvora konviktu Kláštera milosrdných, sál kina Atlona na dnešním náměstí SNP, Ba (dnešních restaurace Flag ship) * 1924 rodinný dům dr. +more Fleischhacker na Timravina ulici č. 4, Ba * 1925 Památníku obětem 1. světové války na Murmanovej výšině, Ulice Franc. partyzánů, Ba * 1926 Vlastní dům A Szonyiho na Kapitulská ul. č. 13, Ba * 1926 vila dr. Cabañas na Pažického ul. č. 4, Ba * 1928 Villa Anna v Piešťanech * 1928 Central Passage, Laurinská ulice 17, ba * 1929 farní dům v Piešťanech * 1932 vila Janka Alexyho v Piešťanech, místní části Banka * 1933 koupaliště Eva, Piešťany * 1938 novostavba zámečku pro markraběte Pallavicini v Dubodieli * 1938 bytový dům pro F. Wimmera a sourozenců na Zámecké č. 1, Ba * 1938 nájemný bytový dům pro Hilde Stritzl na Hlavatého č. 6, Ba * 1938 vila MUDr. Gustáva Szamáka na Partizánské ul. č. 6, Ba * 1938 vila MUDr. Dérera, Údolní 12, Ba.

Reference

Externí odkazy

Literatura

Borecká, Eva : Jiná moderna. Architekt Franz Wimmer (1885-1953). +more Projekt č. 6, 2006, str. 55-59. * Borecká, Eva : Regionální odstíny klasické moderny. Architektura a urbanismus, 2008, 1-2, str. 43-70. * Borecká, Eva : Architekti Franz Wimmera a Endre Szőnyi, 125 let od narození. Projekt č. 2,2010, str. 80-83. * Dulla, Matouš, Moravčíková Henrieta: Architektura Slovenska v 20. století, Slovart sro 2002, Bratislava, str. , 134, 338, 342, 347, 350, 352, 376, 399, 479 * Šlachta, Štefan: Andreas Szőnyi, Projekt č. 6, 1985, str. 40 - 42 * Francová, Zuzana, Grajciarová Želmíra, Herucová Marta: Bratislavský umělecký spolek, Albert Marenčin Vydavateľstvo PT 2006, str. 14, 103, 104, 109, 110, 119, 137.

Kategorie:Slovenští architekti Kategorie:Narození v roce 1885 Kategorie:Úmrtí v roce 1953 Kategorie:Narození v Bratislavě Kategorie:Muži Kategorie:Narození 5. +more března Kategorie:Úmrtí v Bavorsku.