Fotios

Fótios, řecky Φώτιος, (asi 820 Konstantinopol - 6. února 893 Bordi, Arménie) byl patriarcha konstantinopolský v letech 858-867 a 877-886 a jeden z protagonistů velkého církevního schizmatu (mezi Východem a Západem). Pravoslaví jej považuje za jednoho z největších patriarchů a svatých, zatímco západní církev jej vnímá kriticky. Patřil mezi nejvzdělanější muže své doby a inicioval mj. misi svatých Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu.

Život

Fótiův otec Sergios náležel k císařově tělesné stráži, starší bratr jeho otce Tarasios Nikeforos (784-806) byl patriarchou a jeden z jeho bratří si vzal sestru císařovny Theodory. +more Fótios studoval v Konstantinopoli, středisku tehdejší vzdělanosti a sám brzy na tamním učení přednášel gramatiku, rétoriku, filozofii a teologii; získal si pověst mimořádně vzdělaného muže. Mezi jeho žáky patřili též sv. Cyril, apoštol Slovanů, a pozdější císař Michael III. Bezesporu byl Fótios vynikajícím filologem, exegetou a znalcem patristiky. Zároveň byl velitelem císařské tělesné stráže a posléze první císařský sekretář.

Roku 847 byl zvolen nástupcem konstantinopolského patriarchy Methodia I. +more radikálně smýšlející Ignatios I. , syn císaře Michaela I. Ignatios záhy způsobil eskalaci napětí mezi radikálními a umírněnými biskupy. Po roce 856, kdy se císař Michael III. stal plnoletým, se rozhořel souboj mezi Ignatiem a císařovým strýcem Bardou, který podporoval umírněné. Není dnes zcela jasné, nakolik pravdivé jsou obžaloby obou stran. Konflikt však roku 858 skončil Ignatiovou (více či méně vynucenou) rezignací.

Císař Michael a Bardas pak zvolili laika Fótia, který se osvědčil jak na akademické, tak administrativní půdě, novým patriarchou, a Fótios do týdne přijal biskupské svěcení. Fótios přitom informoval ostatní patriarchy o svém vstupu do úřadu a uznal přitom i čestný primát římského biskupa, tj. +more papeže. Patriarchové vč. papeže uznali Fótia, avšak papež Mikuláš I. se chtěl ohledně procedury volby informovat. Proto vyslal dva legáty, jejichž druhotným cílem mělo být též získání Ilýrie, Kalábrie a Sicílie pod papežovu jurisdikci. Oba papežští legáti se zúčastnili koncilu, který Fótios svolal, vyšetřili Fótiovu volbu a shledali Ignatiovo odstoupení zákonným a kanonickým. Druhého záměru však nedosáhli.

Po jejich návratu však papež Mikuláš z rozčarování nad neúspěchem pokusu o návrat ztracených provincií pod jeho jurisdikci prohlásil výsledky vyšetřování za nulitní, exkomunikoval oba legáty a vyhlásil Fótiovu volbu za neplatnou a Fótia za sesazeného; právoplatným patriarchou měl být podle něj nadále Ignatios. Fótios reagoval tím, že císaři zkoncipoval dopis, v němž císař s papežem jedná jako s poddaným, což si nikoli překvapivě vyžádalo ostrou odpověď z Říma.

Mezitím došlo ke konfliktu v jiné oblasti. S císařovou podporou se Fótios angažoval v misii mezi Rusy, Bulhary, na Velké Moravě a u Chazarů. +more Fótios má rozhodující podíl na rozšíření křesťanství na těchto územích. V případě Bulharska však došlo k dalšímu konfliktu s Římem, který si nárokoval jurisdikci nad tímto územím. Krom toho se zde setkal Fótios s tím, že západní misionáři vkládali do slov Nicejsko-cařihradského vyznání slovo filioque („který z Otce i Syna vychází“). Fótios oficiálně reagoval; ve svém teologicky vybroušeném okružním listu východním patriarchům exkomunikoval papeže, že „latiníci“ neboli západní církev mají špatné zvyklosti, že se postí v sobotu, půst začínají teprve na Popeleční středu, kněžím není dovolováno ženit se a nesmějí udělovat svátost biřmování a především, že do vyznání víry propašovali slovo „filioque“.

Římskokatolická církev vidí v tomto okružním listě příčinu schizmatu. Podle pravoslavných křesťanů Fótios bránil ortodoxii a tradiční autonomii patriarchátů - nic nového tak nepředkládal, jen se bránil novotám z římské strany.

Události se začaly nyní hýbat i v samotné Byzanci. Císař Michael III. +more byl zavražděn, Fótios zakázal vrahovi a uzurpátorovi trůnu Basileiovi I. Makedonskému účast na bohoslužbě. Basileios sesadil Fótia a patriarchou ustavil opět Ignatia, zároveň si na svou stranu získal jednak byzantskou radikální stranu i nového papeže Hadriána II. Další koncil s menším počtem účastníků, který dnes římskokatolická církev uznává jako Čtvrtý konstantinopolský koncil, jemuž předsedali dva papežští legáti, se konal ve dnech 5. října 869 - 28. února 870. Koncil se zabýval Fótiovým případem, Fótios však měl nadále podporu naprosté většiny metropolitů a biskupů. Koncil byl zahájen za účasti pouhých 12 biskupů a účast na něm nikdy nepřekročila 103 biskupů. Fótiovi na koncilu nebyla dovolena plná obhajoba. Když se Fótios odmítl podepsat pod své odsouzení, byl exkomunikován a poslán do exilu.

Fótios se nadále účastnil všech politických útoků a podporoval velmi dobře své přívržence. Nakonec byl z exilu povolán zpět a stal se vychovatelem pozdějšího císaře +more_Moudrý'>Leona VI. Měl tak vysokou podporu, že již tři dny po Ignatiově smrti opět seděl na patriarším stolci. V Římě vládl již nový papež, Jan VIII. , který kvůli problematickým vztahům s franskou říší usiloval o dobré vztahy s Byzancí. Roku 879 se konal koncil, který uznává pravoslaví jako Čtvrtý konstantinopolský koncil. Výsledky předchozího koncilu byly zrušeny a Fótios byl rehabilitován. Koncil uznal papežovu jurisdikci nad křesťanským Západem, naopak mu ji odmítl nad Východem. V otázce jurisdikce nad Bulharskem koncil rozhodl, že bude pod svrchovaností papeže, filioque bylo nepřímo odsouzeno zamítnutím jakýkoliv dodatků k Nikájsko-cařihradskému vyznání víry. Fótiovské schizma bylo konečně zažehnáno. Nakolik však papež uznal výsledky tohoto koncilu je velkou otázkou a předmětem sporů. Zatímco podle pravoslaví blízkých historiků uznal a potvrdil jeho výsledky, katolicismu blízcí to často popírají a tvrdí, že pouze z politických důvodů toleroval reinstalaci Fótia, či že zpočátku koncil předběžně schválil, což ale zrušil později, když se dověděl podrobnosti o jeho rozhodnutích.

Roku 882 papeže Jana VIII. vystřídal +more'>Marinus I. , který Fótia znovu exkomunikoval, načež Fótios reagoval svým Pojednáním o mystagogii Ducha svatého, které dodnes ve východní církvi představuje standardní dílo v otázce filioque. Roku 886 neočekávaně umírá Basileios I. a nový císař Leon VI. Fótia sesazuje ve prospěch svého šestnáctiletého bratra Stefana. Zbytek svého života dožívá Fótios v klášterní vazbě v Arménii.

Dílo

Mezi nejdůležitější Fótiova díla patří Myriobiblon neboli Bibliotheca, sbírka poznámek z jeho přednášek o klasických a křesťanských autorech, kteří jsou často citováni. Jedná se o nesmírně významné dílo z hlediska dějin byzantské literatury a svědek byzantského humanismu, který má počátky právě v +more_století'>9. století.

Mezi nejdůležitější z početných teologických spisů Fótiových patří Amfilochia, sbírka více než tří set otázek a odpovědí na těžká biblická místa, filozofické a teologické problémy, adresovaná arcibiskupu Amfilochovi; mimo jiné sem patří zmíněné Pojednání o mystagogii Ducha svatého.

Z Fótiových biblických komentářů se dochovaly jen zlomky. Známe však zhruba 80 Fótiových promluv a zhruba 200 dopisů ze všech období jeho života. +more Dále Fótiovo dílo tvoří mnohé polemické spisy, zejména v otázce filioque a jurisdikce papeže.

Nakonec přicházejí církevně právní díla, především je Fótiovi připisován Nomokánon, klasické dílo pravoslavného církevního práva. Dílo je však starší a Fótios jej pouze redigoval.

Hodnocení

Vynikající Fótiovy schopnosti učence nepopírá žádná ze stran, stejně tak neexistují žádné námitky ohledně jeho života - jedná se bezesporu o významnou postavu. Církevní historikové pravoslavné a katolické církve jej však hodnotí většinou zcela rozdílně. +more Pro pravoslavnou církev se jedná o světce, který v tíživé situaci své doby a přes osobní rizika zachoval s odvahou tradiční učení církve. Svátek sv. Fótia v pravoslavné církvi připadá na 6. února. Katolická církev mu tradičně přisuzuje vinu za závažné schizma (což zcela nesouhlasí s dnešními historickými poznatky).

Sv. Fótios je rovněž významný jako původce misijní cesty věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, tedy jako jeden z iniciátorů christianizace slovanské střední a východní Evropy. +more Sv. Konstantin (Cyril) byl mj. žákem a přívržencem sv. Fótia.

Odkazy

Literatura

Související články

Filioque * Čtvrtý konstantinopolský koncil * Velké schizma

Externí odkazy

[url=http://www.bautz.de/bbkl/p/photius_v_k.shtml]Heslo v Kirchenlexikonu[/url]

Kategorie:Biskupové Kategorie:Patriarchové Kategorie:Pravoslavní svatí Kategorie:Lidé exkomunikovaní římskokatolickou církví Kategorie:Byzantští teologové Kategorie:Křesťanští teologové Kategorie:Narození 9. +more století Kategorie:Úmrtí 6. února Kategorie:Úmrtí 893 Kategorie:Muži.