Cesko.wiki Teologie
Author
Albert FloresTeologie (z řeckého θεολογία theologia < θέος theos bůh + λόγος logos slovo; také bohosloví) je nauka o Bohu, o bozích a souvisejících tématech (zázraky, duše, posmrtný život apod.). V českém kulturním kontextu se teologií obvykle rozumí teologie křesťanská, v širším významu je však možné hovořit i o teologii ostatních náboženství.
Křesťanská teologie se chápe jako vědecký rozbor pramenů víry (biblická teologie a historická teologie), jejich systematická analýza a pokus o verbalizaci (systematická teologie a fundamentální teologie) a praxe této víry (praktická teologie). V České republice vychází řada odborných teologických časopisů.
Charakteristika
Teologie vychází z předpokladu, že Bůh existuje, zatímco religionistika se snaží vědecky zkoumat a porovnávat různá náboženství, přičemž existence či neexistence boha pro ni z tohoto hlediska (z hlediska víry) není podstatná.
Historický vývoj pojmu
Pojem teologie nepochází z křesťanského náboženství, ale ze starověké řecké kultury. Nejstarší užití slova nacházíme v Platónově Ústavě (379a). +more Platón se zde kriticky staví k mytologickým vyprávěním o bozích a hledá pravdu o jednom, dobrém a neměnném. Aristotelés užívá též pojmu teologie, označuje ji za nejvyšší z teoretických věd, která má za svůj předmět první příčinu (Metafyzika 1064a/b).
Od 2. +more století začínají užívat pojmu křesťanští autoři, tzv. apologeti, kteří teologii staví do kontrastu k mytologii pohanského náboženství. Eusebeios z Kaisareie užívá pojmu ve smyslu „křesťanského chápání Boha“. U žádného z církevních Otců neoznačuje pojem celek křesťanské víry, ale pouze tu jeho část, která je vztažena k Bohu; to, co se týká božího spásného jednání vůči člověku, označovali Otcové pojmem oikonomia (ekonomie spásy).
Zatímco mezi teology ve starověku patřili většinou biskupové, ve středověku hrají v teologii prim řeholníci. V rámci univerzit vznikají teologické fakulty, na nichž je studována křesťanská nauka systematicky. +more U Petra Abélarda a sv. Bonaventury z Bagnoreggia získává konečně pojem teologie rozsah posvátného vědění, který zahrnuje celou křesťanskou nauku. Na teologii se nyní pohlíží v tomto smyslu jako na spekulativní a teoretickou vědu, jejímž vrcholným dílem je Teologická suma sv. Tomáše Akvinského.
S protestantskou reformací je opět posílen aspekt praktického rozměru teologie. Martin Luther se tímto chápáním staví do monastické teologické tradice, kterou ve středověku zastupuje např. +more sv. Anselm z Canterbury či sv. Bernard z Clairvaux. Praktickou vědou je teologie v tom smyslu, že se celá zabývá spásou člověka v Bohu, která zahrnuje i praktické počínání věřícího. Luterští teologové proto považovali teologii za scientia practica, praktickou vědu. K dalšímu posilování praktických aspektů teologie na úkor teorie a spekulace přichází v době osvícenství (Johann Salomo Semler a Friedrich Schleiermacher).
Na katolické straně se dnes chápe rozdělení na teologickou teorii a praxi jako svým způsobem fatální, neboť na základě samotných teologických principů nelze prakticky rozlišovat lidské poznání o Bohu a jeho postoj vůči Bohu a světu. V tomto chápání nemůže být v životě teologa rozděleno, co o Bohu vypovídá a jak před Bohem žije.
Rozdělení teologie
Teologii můžeme rozdělit na mnoho oborů podle různých měřítek. Toto rozdělení se věnuje akademickým odvětvím teologie v křesťanství: * biblická teologie - se zaměřuje na výzkum a interpretaci Bible (biblická textová kritika, biblická exegeze, …), * dějiny teologie - se věnují výzkumu rozvoje náboženského nebo teologického myšlení, ** patristická teologie - též patrologie či patristika, zkoumá období církevních Otců (do cca roku 800), ** monastická teologie - navazuje na patristiku, brání teologii před přílišnou filosofizací, hlavním pramenem je studium Bible, ** scholastická teologie - období středověké „školské“ teologie a její druhé vlny v 16. +more století, ** církevní dějiny - někdy též dějiny církve, pojímají církev v jejích historických souvislostech, * systematická teologie, dogmatická teologie či dogmatika - se snaží rozčlenit a systematizovat jednotlivé teologické koncepty, * morální teologie - zkoumá teologické důvody, proč by měl člověk konat dobro a nekonat zlo, * spirituální teologie - se věnuje teologickému zkoumání díla různých duchovních autorů a náboženských skupin či hnutí, modlitba, * srovnávací teologie - se věnuje srovnání jednotlivých témat mezi různými náboženstvími, * praktická teologie - má za cíl zkoumat praktické uplatnění teologických myšlenek, patří do ní např. : ** pastorální teologie ** homiletika ** katechetika ** liturgika.
Podle svého předmětu (locus) můžeme teologii dělit takto: * teologie v úzkém slova smyslu - Bůh, jeho vlastnosti, vztah ke světu, * teodicea - snaží se ospravedlnit existenci zla a utrpení ve světě ve srovnání s Boží mocí, * trinitární teologie - zkoumá Boha jako společenství tří osob: Trojice, * christologie (pouze v křesťanství) - Ježíš Kristus, jeho přirozenost, vztah mezi božským a lidským v Kristu, * pneumatologie - Duch svatý, * teologická antropologie - člověk, stvoření, ** nauka o milosti, ** hamartologie - hřích, vykoupení, * soteriologie - spása, vykoupení, * biblistika - Bible, biblická textová kritika, interpretace Bible, exegeze, * ekleziologie - církev, ** misiologie - misie, evangelizace * sakramentální teologie - teologie svátostí (křest, …), * eschatologie - „poslední věci“: smrt, věčný život, poslední soud, * angelologie - andělé, neviditelný svět, * démonologie - Satan, démoni, zlí duchové.
Podle své povahy lze dělit teologii na: * přirozená teologie - diskuse o těch aspektech, které lze zkoumat bez pomoci konceptu zjevení, Bible nebo tradice, * pozitivní teologie či katafatická teologie - protějšek přirozené teologie; zkoumá s pomocí zjevení, bible a tradice, * negativní teologie či apofatická teologie - diskuse o tom, co Bůh není.
Podle příslušnosti teologa k jednotlivému náboženství nebo skupině církví lze dělit teologii na:
* ekumenická teologie, * evangelická teologie, * katolická teologie, * pravoslavná teologie, * scholastická teologie, * liberální teologie, * postliberální teologie, * postmoderní teologie, * transcendentální teologie, * feministická teologie, * teologie osvobození, * teologie „po Osvětimi“ (hrůzy holokaustu vyvolaly zvláště u židovských teologů potřebu přehodnotit některé pohledy - viz teodicea).