Ekleziologie

Ekleziologie nebo eklesiologie (přes lat. ecclesia z řec. ἐκκλησία povolání < ἔκκλητος povolaný < ἐκκαλεῖν povolávat + řec. λόγος slovo, nauka) je součást teologie, zabývající se naukou o církvi.

Vymezení ekleziologie

Ekleziologie se zabývá těmito otázkami: * Co je církev. Je to viditelné společenství. +more Patří k němu všichni křesťané nezávisle na své denominaci a rozdílech mezi nimi. Jaký je vztah mezi žijícími a zemřelými křesťany. * Musí být člověk součástí církve. Jaká je úloha společné modlitby v duchovním životě křesťana. * Jakou má církev autoritu. Jaký je vztah církve k Ježíši Kristu. Jakou má církev úlohu v dějinách spásy. * Co má církev za úkol. Jaké je prvotní poslání církve. Jakou důležitost hrají svátosti, duchovní růst věřících, evangelizace, kázání, výuka. * Jaký vztah má církev k izraelskému národu. Jaký je vztah mezi církví a smlouvami, které uzavřel Bůh s vyvoleným národem.

Rozdíly v chápání církve

Základní rozdíl existuje mezi způsobem, jak církev chápe katolická církev a pravoslaví na straně jedné a protestantství na straně druhé.

Katolický a pravoslavný pohled

Pro katolictví a pravoslaví má církev svátostnou podobu; v prvé řadě je v teologickém smyslu tajemstvím. Je znamením působení Ducha svatého ve světě. +more Proto má pro tyto církve veliký význam historická kontinuita a vzájemná jednota této církve; tato jednota pak stojí na společenství místních, resp. partikulárních církví v čele s biskupy, které tyto církve chápou coby nástupce apoštolů (apoštolská posloupnost, biskupská genealogie).

Mezi katolickou církví a církvemi pravoslavnými dosud stojí otázka primátu římského biskupa coby představitele církevní jednoty.

Pro katolickou ekleziologii měl v moderní době výrazný význam Druhý vatikánský koncil a jeho konstituce o církvi Lumen gentium a Gaudium et spes.

Evangelický pohled

Podle evangelického vyznání je církev stvořením Slova Božího (lat. creatura verbi). +more Existuje a žije tam, kde je zvěstováno evangelium o Boží milosti a v čisté podobě přijímáno. Vnější jednota, organizace a liturgie jsou podružné.

Tento rozdíl v chápání církve odpovídá současným potížím a neporozuměním při hledání jednoty církve (ekumenismus).

Souhrny jednotlivých představ o církvi

Obrazy církve u starověkých Otců

Pro ekleziologii má velký význam způsob, jakým se o církvi vyjadřují církevní otcové. Nenalezneme u nich definice církve, avšak pouze symbolické obrazy, které mají hledajícího přivést k vnitřnímu poznání, jaký je Boží plán spásy. +more Sv. Irenej z Lyonu popisuje církev takto jako „Boží synagogu, kterou si shromáždil on sám, tj. Syn“ (Adversus haereses 3,6,1) a „sedmiramený svícen, který září světlem Kristovým“ (AH 5,20,1). Ve 3. století používá kartaginský biskup sv. Cyprián o církvi obratu, který nachází poměrně obecného uznání mezi jednotlivými církvemi: „lid shromážděný v jednotě Otce i Syna i Ducha svatého“. Alexandrijský patriarcha sv. Atanáš (Athanasios) pak tvrdí, že církev je ikonou Krista (srov. Contra Ar. II,80; De inc. et contra arian. 21).

Katechismus katolické církve

V Katechismu katolické církve (1993) můžeme nalézt tyto popisy církve - ona je: * shromáždění těch, které svolává Boží slovo, Boží lid, živený Kristovým tělem, aby se tímto tělem Kristovým sám stal. Církev je zároveň viditelná i duchovní, hierarchická společnost i mystické Tělo Kristovo (obsahuje lidský i božský prvek). +more V tomto světě je církev svátostí spásy, znamením a nástrojem společenství Boha a lidí, chrámem Ducha svatého.

Karl Rahner

Katolický teolog Karl Rahner († 1986) chápe církev takto (Teologický slovník): * V souladu se svou podstatou trvalou přítomností božsko-lidského, slyšeného a hlásaného, účinného Božího slova ve světě, do jisté míry svátostnou jednotou znamení a skutečnosti, jež se nedají ani identifikovat ani od sebe oddělit. * Vnější společností, viditelnou církví s určitým uspořádáním (papež, biskup), která - alespoň pokud se týká určitých materiálií - pochází od Ježíše, s konkrétním společným kultem a vyznáním. +more * V Božím příslibu neomylnosti svátostí, milostiplnou jednotou věřících navzájem a jejich službě světu.

Církev jako společenství svatých

Katolická církev vnímá církev jako společenství všech křesťanů, ať živých, nebo mrtvých. V tomto smyslu se dnes můžeme setkat s touto klasifikací církve: * církev bojující (žijící lidé na zemi, bojují o svou spásu), * církev trpící (zemřelé duše v očistci), * církev vítězná (duše povolané k věčnému životu v nebi, které jsou jako andělé a hledí na Boha tváří v tvář).

Odkazy

Související články

Západní křesťanství * Východní křesťanství

Externí odkazy

Katechismus katolické církve, Zvon, 1995. * Teologický slovník, Karl Rahner, Herbert Vorgrimler, Zvon, 1996. +more * [url=http://baptismus. estranky. cz]Baptismus - Eklesiologie, Teologie, Historie, Literatura [/url].

Kategorie:Církev Kategorie:Teologické discipliny