Gabriel Konstantinovič Romanov

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Gabriel Konstantinovič Romanov (15. července 1887, palác Pavlovsk - 28. února 1955, Paříž) byl druhý syn ruského velkoknížete Konstantina Konstantinoviče Romanova a jeho manželky Alžběty. Sloužil jako voják v první světové válce a na rozdíl od některých svých sourozenců přežil jak válku, tak nástup bolševiků k moci, po němž musel opustit rodnou zem a odejít do Francie.

+more images (2)

Život

Mládí a vojenské začátky

+more3|Rodina_Konstantina_Konstantinoviče,_zleva_doprava:_děti_Věra_Konstantinovna_Romanovová_(1906-2001)|Věra,_Jiří_Konstantinovič_Romanov|Jiří,_Igor_Konstantinovič_Romanov|Igor,_Oleg_Konstantinovič_Romanov|Oleg,_Konstantin_Konstantinovič_Romanov_(1891-1918)|Konstantin,_Taťána_Konstantinovna_Romanovová|Taťána,_Gabriel,_Jan_Konstantinovič_Ruský|Jan,_velkokněžna_Alžběta_Sasko-Altenburská_(1865-1927)|Alžběta_a_velkokníže_Konstantin_Konstantinovič_Romanov_(1858-1915)'>Konstantin Šest dětí Konstantina Konstainoviče: Gabriel vzadu vpravo Gabriel Konstantinovič Romanov se narodil 15. července 1887 v paláci Pavlovsk jako druhý z devíti potomků Alžběty Sasko-Altenburské a jejího manžela Konstantina Konstantinoviče. Gabriel a jeho starší bratr Jan (též uváděn i jako Ivan) se narodili rok po sobě a jako první je ovlivnily reformy jejich příbuzného Alexandra III. , otcova bratrance, který rozhodl, že titul velkoknížat budou moci nosit pouze děti a vnoučata samotného vládnoucího cara nebo cesareviče v mužské linii, což Gabriel ani Jan nebyli. Gabrielovi byly tři dny, když byl tento manifest vydán a jako „odškodné“ za odebrání titulu dostal jednorázově jeden milion rublů, zatímco zbytek rodiny pravidelně dostával z carské pokladny roční rentu 280 000 rublů, která jim zajišťovala pohodlný život.

Gabriel strávil většinu svého dětství v blahobytu a jeho otec, mimo jiné i uznávaný básník, byl v tu dobu jeden z nejbohatších členů vládnoucí rodiny. I přesto však byl Gabriel slabé dítě, náchylné k nemocem, což měl společné i se starším Janem. +more Oba byli rok v Oreandě na Krymu jen s několika lékaři a personálem. V tu dobu se jejich zdravotní stav zlepšil a oba chlapce prý cestování po celém Krymu bavilo. Bratři spolu navíc měli dobrý vztah. Dobré vztahy panovaly i mezi rodinou Konstantina Konstantinoviče a carovou nejbližší rodinou.

Gabriel byl vychováván v přísném režimu a musel umět plynně spisovně rusky a učit se nazpaměť modlitby. Významní spisovatelé a hudebníci byli pozváni, aby pro děti vymysleli program přednášek a zajistili dobré vzdělání. +more Gabriel byl navíc silně ovlivňován svým otcem a již jako mladý se zajímal o vojenství. Proto, po vzoru svého otce, zvolil vojenskou kariéru, která byla tradiční i pro většinu členů rodiny Romanovů. Roku 1900 mu bylo umožněno vstoupit do moskevské přípravny a o tři roky později, roku 1903, mu byl umožněn vstup do vojenské jezdecké školy. Dalších pět let byl pak kadetem a v devatenácti byl povýšen na důstojníka. 19. ledna 1908 složil slavnostní přísahu.

Seznámení s Nesterovskou

Na rozdíl od svých vážných bratrů byl Gabriel daleko více společenský a často se objevoval ve společnosti. V srpnu 1911, během malého bálu pořádaného slavnou balerínou Matyldou Krzesiňskou, se seznámil s její přítelkyní, úspěšnou balerínou Antonií Rafailovnou Něsterovskou (1890-1950). +more Jednadvacetiletá Antonie pocházela ze zchudlé šlechtické rodiny a oproti vysokém a štíhlému Gabrielovi byla téměř o stopu nižší a baculatější, ale vtipná a živá.

Gabriel se do o tři roky mladší baleríny zamiloval a pravidelně se s ní scházel během přestávek o představeních v Mariinském divadle. V lednu 1912 ji navštívil i v jejím bytě, kde žila s matkou a během dubna se z nich stali milenci. +more Roku 1913 ji požádal, aby opustila baletní soubor a ona tak skutečně učinila. Koupil pro ni dům na jedné z hlavních tepen Petrohradu a neváhal do své přítelkyně investovat nemalé peníze. Po smrti otce Konstantina v roce 1915 trávil Gabriel s Antonií ještě více času.

Ačkoliv byl Gabriel Antonii věrný a miloval ji, jako příslušník Romanovské rodiny si ji vzít nemohl. Přesto požádal svoji tetu Olgu, aby se za něj přimluvila u cara Mikuláše II. +more Olga se skutečně rozhodla synovce zastat, jenže když požádala Mikuláše o udělení povolení k sňatku, ten rozhodně odmítl. Gabriel ale i přesto s Antonií zůstal.

První světová válka a sňatek

Gabriel Konstantinovič v civilu Po vypuknutí první světové války Gabriel na čas Antonii opustil a společně se čtyřmi bratry se přidal k bojující ruské armádě. +more Mladší Oleg padl již na začátku války v boji a o rok později zemřel jejich otec Konstantin na infarkt. Již na podzim 1914 se Gabriel vrátil do Petrohradu a nastoupil do vojenské akademie, ze které odešel až jako devětadvacetiletý s hodností plukovníka. Nadále pokračoval ve vztahu s Něsterovskou, tentokrát již otevřeně, a žil s ní. Carevna Alexandra Fjodorovna si vztahu mezi oběma povšimla a rozhodla se jim pomoci ke sňatku, i když samozřejmě morganatickému.

Po svržení ruské monarchie během Únorové revoluce v roce 1917 požádal Gabriel svoji matku Alžbětu o svolení ke sňatku s Antonii, ta však mu ho nedala. Tentokrát se Gabriel rozhodl neuposlechnout a 9. +more dubna 1917 se v odpoledních hodinách se svou milenkou oženil. Našel i kněze, který by posvětil jejich morganatický sňatek: bratrance Alexandra, který sám se chtěl oženit s neurozenou ženou. Obřad se odehrál v malém kostele a za přítomnosti jen několika lidí: Antoniiny sestry Lýdie a několika přátel. O sňatku věděl i Gabrielův bratr Jan, který se ale samotné svatby nezúčastnil, protože s ní nesouhlasila jejich matka. Při cestě do kostela Antonii ve svatebních šatech potkali i Konstantin a Jiří, kterým ale došlo, co se děje, až po obřadu. Hned po něm navíc Gabriel vzal svoji novou manželku a oficiálně ji představil matce Alžbětě. Ta byla zpočátku rozrušená a nesouhlasila, nakonec ale svolila. Poté se novomanželé přesunuli do nevěstina bytu.

Nástup bolševiků k moci

Gabriel Konstantinovič se svojí manželkou v Postupimi roku 1930 Po úspěšném bolševickém převratu v listopadu 1917 byla zveřejněna vyhláška, že všichni mužští členové rodiny Romanovů se musí hlásit v Čece. +more Původním požadavkem bylo, aby pouze opustili Petrohrad. V březnu 1918 ale byla rodina povolána znovu a tentokrát po nich bylo vyžadováno přesunutí na přikázané místo do vnitřního exilu, kde měli být pod neustálou kontrolou. Měl být zatknut i Gabriel, který v tu dobu ale trpěl tuberkulózou, bylo proto rozhodnuto, že bude moct zůstat se svou manželkou v jejich petrohradském bytě. V létě 1918 byl ale již plně zdráv, a proto ho tajná policie skutečně zatkla a vzala do vazby. Byl vězněn společně s Dmitrijem Konstantinovičem, Nikolajem Michajlovičem a Georgijem Michajlovičem.

Zatímco Gabriel byl ve vězení, jeho manželka trávila čas snahou dostat ho domů. Nakonec se jí to skutečně podařilo, protože manželka Maxima Gorkého byla Antoniinou dobrou přítelkyní. +more Gorkij se tedy za Gabriela přimluvil u Lenina a ke konci roku 1918 byl Gabriel propuštěn. Gorkij dokonce vzal pár na nějakou dobu pod vlastní střechu. O několik týdnů později dostal Gabriel Konstantinovič i se svou manželkou povolení opustit Rusko a možnost odejít do Finska. Místo toho se pár usadil ve Francii. Díky Antonii se ale Gabriel vyhnul jisté smrti: v časných ranních hodinách 28. ledna 1919 byli jeho příbuzní v Petropavlovské pevnosti popraveni.

Exil

Stejně jako jiní členové carské rodiny, i Gabriel s Antonii se usadili v Paříži. Ani v exilu ale pár neztratil zájem o společnost a dále byl společensky aktivní. +more Účastnili se množství bálů i večerů v ruských nočních klubech a Gabriel se navíc seznámil s malířkou Tamarou de Lempickou. Od roku 1924 byli ale manželé v tíživé finanční situaci. Antonia původně zvažovala otevření vlastní baletní školy, tento nápad ale zavrhla a místo toho si otevřela obchod s módou. Původně byl obchod s názvem „House of Berry“ otevřen v malé budově, až po pěti letech a zaznamenaném úspěchu se přesunul na lepší místo. Sám Gabriel občas do obchodu docházel a bavil místní zákazníky, mezi nimiž byli například američtí milionáři.

Velká hospodářská krize nakonec postihla i rodinu a oni byli nuceni obchod roku 1936 zavřít. Pár nakonec žil na předměstí ve skromném bytu, kde Gabriel napsal své paměti. +more Část těchto spisů nakonec byla vydána pod názvem „In the Marble Palace“. Během druhé světové války zůstával i s manželkou ve Francii, avšak po válce, roku 1950, Antonie umírá. Pár si byl údajně oddaný i po mnoha letech manželství, i přesto se již 11. května 1951 Gabriel znovu oženil s princeznou Irinou Ivanovnou Kurakinou (1903-1993), osmačtyřicetiletou ruskou exulantkou z carské rodiny.

Gabriel Konstantinovič Romanov zemřel 28. února 1955 v Paříži ve věku 67 let. +more Neměl žádné potomky a jeho druhá manželka ho přežila o více než 25 let a zemřela v devadesáti letech. Je pohřben na Ruském hřbitově v Sainte-Geneviève-des-Bois ve francouzském Essonne.