Gabrovo

Technology

12 hours ago

Author

Gabrovo je město na centrálním severu Bulharska. Leží na březích řeky Jantra, na severním úpatí centrální části pohoří Stara planina. Je správním střediskem stejnojmenné oblasti a obštiny. Žije tu obyvatel.

Název města pochází ze slova (habr). Město je známo jako dějiště mnoha bulharských anekdot, sídlí zde Dům humoru a satiry, kde se pravidelně koná mezinárodní humoristický festival. +more Město má technickou univerzitu, je vyhledáváno turisty jako východiště horských túr i díky nedalekému skanzenu Etar dokumentujícímu způsob života od poloviny 18. století do roku 1945.

O vzniku Gabrova existuje mnoho legend. Podle jedné z nich ho založil potulný kovářský mistr Račo Kovača, který se usadil pod habrem asi před 250 lety.

Historie

Nejstarší stopy po zdejším trvalém osídlení se nacházejí 2 km východně od města na místě bývalé pevnost Gradište, která existovala až do počátku 7. století. +more Její vznik je datován do 4. století, a to podle zlatých a měděných mincí z doby římských císařů Konstantina Velikého a Justiniána II. Archeologické vykopávky zde odhalily zeď o délce asi 4 km, která pevnost obklopovala, 42 hustě postavených obytných budov, prostory posádky střežící pevnost, hlavní vchod a tři strážní věže. V nejvyšší části pevnosti se nacházel hlavní chrám, postavený ve 4. století a o něco později byla přistavěna křtitelnice. Pevnost byla mnohokrát zničena a přestavována a předpokládá se, že přestala existovat po pádu Bulharské říše.

Vlastní osada vznikla ve středověku na strategickém místě v blízkosti průsmyků přes Starou planinu. Počátky osady se nacházejí u místa Toplika poblíž pramene na cestě do balkánských hor na úpatí kopce Petkova Niva. +more V centru dnešního města byla v letech 1985 a 1989 rozkryta vícevrstvá nekropole, která existovala v období od 13. do 19. století, a pozůstatky kostela svaté Petky. Předpokládá se, že kostel byl postaven k příležitosti převozu ostatků svaté Petky Bulharů v roce 1298 z Epibatu do Trnova, čímž se potvrzuje existence zdejšího osídlení již v době druhé bulharské říše. Na konci 12. století se zde rozvíjela řemesla a obchod, výroba byla spojena s obsluhováním a údržbou průchodů přes horské průsmyky - kovářství, zbrojařství atd.

V letech osmanské nadvlády bylo Gabrovo významným řemeslným a obchodním centrem. První název obce - Gabruva se nachází v osmanském berním rejstříku z roku 1478 a současný se objevuje až od 17. +more století. V roce 1622 procházel průsmykem Šipka Evlija Čelebi s ozbrojeným oddílem 500 mužů, kteří táhli do války proti Rakousku. Podle jeho cestopisu: „Gabrované, kteří mají za povinnost střežit průsmyk, neváhají přepadávat turecké kurýry, malé skupiny vojáků a další cestující, kteří jím procházejí. “ Cestou dolů do Gabrova „na úzkém, divokém a skalnatém místě, vhodném pro přepadení hajduky“, byl jeho oddíl napaden a Turci bojovali dvakrát; o Gabrovu napsal: „Bože, odpusť mi, ale vesnice je vzpurná, nezůstává tu pět nebo deset lidí… Jedním slovem, tito rolníci se dopouštějí loupeži na hoře Šipka, ve své vesnici neubytují ani 150 - 200 jezdců a ti, kteří se tam usadí silou, si nemohou být jisti zdravím. Ať moudří nechodí do těchto hor, neboť v zimě i v létě je tam mnoho lupičů. “ Jeden ze starších písemných dokumentů zmiňujících Gabrovo je z roku 1704 a žádá se v něm o povolení k opravě kostela svaté Petky. V žádosti se uvádí, že kostel „je náš od dobytí až do dnešního dne“, z čehož se usuzuje, že kostel byl postaven před pádem Bulharska pod osmanskou nadvládu (1396).

V roce 1798 bylo město vypáleno v souvislosti s potlačováním krdžalijů. Přitom byl zničen kostel svatého Jana Křtitele, který byl původně postaven nejspíš v 16. +more století, ale na jaře roku 1799 byl znovu postaven. Během bulharského obrození se Gabrovo začalo rychle hospodářsky rozvíjet, a proto tu v roce 1835 byla otevřena první bulharská sekulární škola a v roce 1872 střední škola. Byly postaveny krásné domy, kostely, mosty, kašny, věž s hodinami (1835). Již před tím tu stálo množství vodních mlýnů a provozovalo se mnoho řemesel - kovářství, nožířství, hrnčířství, pletení, zpracování kůže a mnoho dalších. V roce 1860 bylo Gabrovo prohlášeno městem. Felix Kanitz konstatoval, že v 70. letech 19. století „to byla velká dílna“ a že se jednalo o „město, které žije z vody“, s odkazem na široce používanou vodní sílu. Sláva výrobků z Gabrova se rozšířila po celé Osmanské říši i mimo ni. V Bukurešti byla po něm nazvána ulice . Obyvatelé města se aktivně účastnili povstání kapitána Ďada Nikoly v roce 1856, Tarnovského povstání v roce 1862, a bojovali v oddílech Chadžiho Dimitara. V roce 1868 založil Vasil Levski v místním klášteře revoluční výbor. který téhož roku podpořil odbojný oddíl Stefana Karadži (1868). Místní obyvatelé se zapojili do dubnového povstání, přičemž se zde zformoval oddíl Canka Ďustabanova, a po jeho porážce někteří vstoupili do oddílu Christa Boteva.

Po osvobození a vzniku Bulharského knížectví zde podnikatelé Ivan Kalpazanov a Vasil Karagjozov postavili v roce 1882 textilní továrnu a vybavili ji moderními německými stroji. Díky rozvinutému textilnímu průmyslu se městu říkalo „bulharský Manchester“. +more V roce 1889 zde bylo otevřeno gymnázium pojmenované na počest svého zakladatele Vasila Aprilova. V roce 1906 bylo na některých ulicích v centru instalováno elektrické osvětlení, napájené z vodní elektrárny Usteto postavené Ivanem Chadžiberovem. Díky obchodnímu spojení se Saskou Kamenicí, kde byly v roce 1881 vyrobeny textilní stroje, zde byl zřízen německý konzulát s konzuly Vasilem Karagjozovem (1926 - 1933) a Koljo Karagjozovem (1934 - 1935). V roce 1959 nechala komunistická vláda zbořit klášter v centru města.