Cesko.wiki Gerardus van der Leeuw
Author
Albert FloresGerardus van der Leeuw byl nizozemský teolog a religionista. Narodil se 18. března 1890 v Amsterdamu a zemřel 18. listopadu 1950 v Soestduinu. Van der Leeuw byl významnou postavou studií náboženství a jeho práce měla velký vliv na rozvoj fenomenologie náboženství. V roce 1917 získal doktorát teologie na Vrije Universiteit v Amsterdamu a následně se stal profesorem religionistiky na stejné univerzitě. Byl také spoluzakladatelem a prvním předsedou Nizozemské religionistické asociace. Gerardus van der Leeuw je známý svou knihou "Fenomenologie náboženství", ve které se zaměřuje na výzkum náboženských jevů s pomocí fenomenologické metody. Tato práce ho katapultovala do mezinárodního povědomí a stal se jedním z předních odborníků na studium náboženství. Van der Leeuw také přispěl k teologickému výzkumu biblických příběhů a liturgie. Jeho myšlenky a přístup k studiu náboženství dodnes ovlivňují oblast religionistiky.
Gerardus van der Leeuw (3. března 1890 - 18. listopadu 1950) byl protestantský farář, religionista, egyptolog a profesor. Proslavil se zejména formulací fenomenologii náboženství (poprvé veřejně užil těchto slov v tomto spojení) reinterpretací pojmů filosofické fenomenologie Edmunda Husserla. Je autorem více než 650 publikací.
Život
Docházel na gymnázium v Haagu. Roku 1908 nastoupil na univerzitu v Leidenu, kde studoval protestantskou teologii. +more Po pěti letech studium ukončil obhajobou rigorózní práce a začal studovat v Berlíně egyptologii a dějiny náboženství, kde ho vyučoval i De la Saussaye. Roku 1916 studia dokončil a začíná působit jako farář holandské protestantské církve. Po dvou letech nastupuje v hodnosti profesora na univerzitu v Groningen, kde zůstal po zbytek svého života. V roce 1933 vydává své nejznámější dílo Fenomenologie náboženství.
Roku 1945 byl jmenován vedoucím katedry fenomenologie náboženství. Roku 1950, kdy vznikla organizace s tehdejším názvem International Association for the Study of the History of Religion (Mezinárodní asociace pro studium dějin náboženství) (IASHR) se stal jejím historicky prvním prezidentem. +more Byl oceněn členstvím v belgické Akademii krásných umění, holandské Královské akademie věd či italské Akademie věd. Roku 1946 mu byl udělen čestný doktorát Masarykovy univerzity v Brně.
Filosofie
Staví se proti možnosti vzniku jediného platného systému interpretace náboženských jevů. Oproti spekulativnímu charakteru filosofické fenomenologie se snaží vyjít z psychologického materiálu zpracováním prožitků. +more Fenomenologie je pro něj především metodou nikoli disciplínou. Podstatou náboženství (svébytná sféra jež nebude nikdy zcela odvysvětlena), je vnitřní prožitek: vědomí jiné sféry, vědomí protikladu posvátný-profání, jež vede k dojmu nesamozřejmosti, zvláštní cizosti světa. Není to žádné manipulovatelné pole objektů, ale zdroj úžasu. Tento prožitek je u kořene náboženství a je srozumitelný.
Není však přístupný přímo: jsme-li jím zachváceni je pro jeho popis a rekonstrukci důležitý odstup - nahlédnutí. Rekonstrukcí pak vytváříme strukturovaný smysluplný celek, ideální typ. +more Ten sám nemá realitu, ale slouží ke konstrukci skutečnosti. Je to prostředek našeho nazírání.
Ideální typologie náboženství
# Pojmenování fenoménu tedy vlastně jeho vytažení z celku, zvýraznění a vytržení z kontextu # Vřazení fenoménu do kontextu vlastního života. Fenomén přichází k nám a vlévá se do kontextu našeho života, kde dochází k znovuprožívání. +more Na této úrovni nelze mluvit o nazírání na fenomén, spíše o empatickém vstupu dovnitř, do středu a stává se součástí celku, ruše dualitu objekt-subjekt. # Odstup, pozorování: tedy vlastní epoché fenomenologické metody. Důležité je zdržení se soudu o realitě. Tato lidská činnost vede k nazření smyslů fenoménu. # Objasnění, podání výpovědi vytváří ideální typy tj. strukturální souvislosti # Porozumění. Nutno konfrontovat získaný vhled s historickým výzkumem: měli by se shodovat. Nutnost interpolace a korekce dle dobových souvislostí.
Bibliografie
1916 - Godsvoorstellingen in de oud-Aegyptische pyramidetexten * 1924 - Inleiding tot de godsdienstgeschiedenis * 1924 - Mystiek * 1925 - Einführung in die Phänomenologie der Religio * 1927 - Achnaton * 1933 - Phänomenologie der Religion * 1935 - Inleiding tot de theologie * 1937 - Der primitieve mensch en de religie * 1942 - De verhouding van God en mensch * 1944 - De godsdienst van het osude Egypte
Odkazy
Literatura
GEBELT, Jiří, „Religionistika jako svědectví víry. Fenomenologie náboženství Gerarda van der Leeuwa“, in: Theologická revue 76/4, 2005, str. 404-422.
Související články
Externí odkazy
[url=http://www.as.ua.edu/rel/aboutrelbioleeuw.html]Stručný profil van der Leeuwa s obrázkem (anglicky)[/url]
Kategorie:Nizozemští religionisté Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Masarykovy univerzity Kategorie:Narození v Haagu Kategorie:Narození v roce 1890 Kategorie:Úmrtí v roce 1950 Kategorie:Muži