Giovanni Paisiello

Pamětní deska na rodném domě v Taranto Giovanni Paisiello (9. května 1740 Taranto - 5. června 1816 Neapol) byl italský operní skladatel, příslušník neapolské operní školy.

Život

Giovanni Paisiello se narodil 9. +more května 1740 v Tarantu v jižní Itálii. Hudební základy získal během studií na jezuitském gymnáziu. Mezi povinnosti studentů patřilo zpívat při bohoslužbách. Tam si ho povšiml rytíř Carducci, který se uvolil zaplatit za Giovanniho školné, a tak v roce 1754 nastoupil čtrnáctiletý Paisiello na konzervatoř sv. Onofria v Neapoli, která tehdy byla uznávaným centrem hudebního vzdělávání v jižní Itálii. Ředitelem konzervatoře byl v té době dodnes uznávaný mistr duchovní hudby Francesco Durante. Už během studií vzbuzoval Paisiello pozornost spolužáků i učitelů pohotovostí ve skladbě a darem lyrické melodiky. Z jeho tehdejších kompozic, převážně duchovních skladeb a jednoho komického intermezza, se však mnoho nedochovalo.

V roce 1763, tedy rok před dokončením řádného studia, dostal Paisiello nabídku boloňského šlechtice Giuseppe Caraffy, aby se stal kapelníkem jeho divadla. Paisiello jeho nabídku bez váhání přijal. +more Patrně usoudil, že další pobyt v rigidním prostředí konzervatoře mu již nemůže nic nového přinést.

Své první opery uvedl na scénách severní Itálie, v Bologni a v Modeně a od r. 1765 i v Benátkách. +more Jejich úspěch byl tak velký, že byl záhy pozván k návratu do Neapole, kde obdržel zakázky od největších neapolských scén Teatro Nuovo a Teatro San Carlo.

Na návrat do Neapole se Paisiello pečlivě připravil. První operou, kterou uvedl v Teatro Nuovo byla La vedova di bel genio, opera ve stylu commedia per musica, což byl typicky neapolský žánr. +more Text těchto komedií byl psán v neapolském dialektu a často reagoval na současné společenské události.

Operní scénu v Neapoli tehdy ovládal Niccolò Piccinni a následující léta byla ve znamení snahy prosadit se vedle tohoto operního velikána. Průlom přinesla na jaře roku 1767 opera L'idolo cinese na text G. +more B. Lorenziho. Děj opery se odehrává v Číně a základní situací je neapolského sluhy Pillotoly za čínského boha Kama. Paisiello tu prokázal své charakterizační schopnosti, zvláště smysl pro humor a parodii a podařilo se mu zcela získat neapolské publikum. Uvádí se, že tato opera byla nejoblíbenější operou Lady Hamilton.

Dílo se zalíbilo i neapolskému králi Ferdinandu IV. +more, který ještě téhož roku u Paisiella objednal operu „Lucio Papirio dittatore“ pro královské divadlo San Carlo.

Slibnou spolupráci s královským dvorem však narušila tragikomická příhoda. Paisiello byl zasnouben s Cecilií Pallini. +more Doneslo se mu však, že snoubenka o sobě uvedla nepravdivé informace, zejména pokud se týče výše svého věna a hodlal proto zasnoubení zrušit. Svatební smlouva však již byla podepsána a za její porušení byl Paisiello vzat do vězení a ve vězení i oženěn. Nicméně manželství pak bylo šťastné a spokojené. Jediným následkem této příhody bylo, že další zakázku pro Královské divadlo obdržel až o 10 let později.

Náplastí na neúspěch u dvora byl Paisiellovi jistě mimořádný úspěch ve světě. Během necelých deseti let složil na 35 oper uváděných v celé Evropě, mimo jiné i v Praze. +more Největšího úspěchu dosáhly opery. La frascatana (1774), Le due contesse (1776) a Socrate immaginario (1775). Poslední z nich možná ani ne tak pro své kvality, jako spíše pro skandál s ní spojený. Jistý neapolský šlechtic, Saverio Mattei, se cítil být v postavě Sokrata zesměšněn. Dosáhl zákazu veřejného provádění opery, což při jejím novém uvedení významně přispělo ke zvýšení návštěvnosti.

V roce 1776 obdržel Paisiello nabídku od Kateřiny Veliké na místo dvorního kapelníka v Petrohradu. +more Finanční odměna byla tak vysoká, že zrušil prestižní objednávku pro Královské divadlo a i se svou ženou odcestoval do Petrohradu. Pokračoval tak v řadě italských operních skladatelů, kteří působili na carském dvoře a mezi než patří taková jména jako Francesco Onofrio Manfredini, Baldassare Galuppi, Tommasso Traetta, Giuseppe Sarti a Domenico Cimarosa. Nicméně sama carevna si držela operní soubor spíše z prestižních důvodů a na hudbě samé jí zas až tak moc nezáleželo. Vydala např. nařízení, podle kterého nesmí operní představení trvat déle než hodinu a půl. Kromě toho byl italský operní soubor, který zaměstnávala, malý a tak byl i omezen počet jednajících postav.

Možná i těmto omezením vděčíme za to, že Paisiello se v Petrohradě zvýšenou měrou věnoval instrumentální hudbě a vytvořil i řadu skladeb pro cembalo určených žákům ze šlechtických kruhů. Odtržení od italského kulturního života vedlo k tomu, že zhudebňoval starší texty, mezi jiným i intermezzo La serva padrona, které proslavil G. +more B. Pergolesi.

Největší úspěch mu však přineslo zhudebnění Beaumarchaisova dramatu Lazebník sevillský (Il Barbiere di Siviglia). Libreto, které napsal Giuseppe Petrosellini sice značně otupilo původní text, ale Paisiellovi se podařilo napsat hudbu tak znamenitou, že opera bývá dodnes hrána vedle mnohem známějšího zpracování Gioacchina Rossiniho.

Přes všechna omezení i přes nepřízeň carské administrativy setrval Paisiello v Petrohradě 8 let. V roce 1784 mu +more_Veliká'>Kateřina II. udělila roční dovolenou, čehož využil, aby se do Petrohradu již nikdy nevrátil.

Cestou z Petrohradu se zastavil ve Vídni na dvoře císaře Josefa II. +more Josef II. si Paisiella velmi vážil a zahrnul jej uznáním i zakázkami. Ve Vídni vytvořil mimo jiné 12 symfonií, které se však bohužel nedochovaly. Obrovský úspěch však sklidil s operou Re Teodoro in Venezia na libreto tehdy proslulého osvícenského básníka a kněze G. B. Castiho. Příběh samozvaného sicilského krále vybral pro zhudebnění sám Josef II. .

Uvádí se, že operou byl nadšen i Wolfgang Amadeus Mozart a spolu s petrohradským Figarem měla významný vliv na vznik Mozartovy Figarovy svatby.

V roce 1785 byl jmenován dvorním skladatelem neapolského krále Ferdinanda IV. +more a vrátil se tedy do Neapole. O pět let později utrpěl patrně slabší mozkovou příhodu a zejména od roku 1796, kdy byl jmenován kapelníkem neapolského dómu, se věnoval více hudbě duchovní.

V lednu 1799 obsadila Neapol Napoleonova vojska a byla vyhlášena tzv. Parthenopská republika a král +more_Neapolský'>Ferdinanda IV. opustil s celým dvorem Neapol. Povinností dvorního skladatele bylo následovat krále. Přestože Paisiello nebyl žádný liberál rozhodl se zůstat a dokonce přijal funkci kapelníka národního orchestru a zúčastňoval se slavností republikánské vlády. Republika však po půl roce skončila, král se vrátil a zahájil tvrdé represe. Na popravišti skončili mnozí vynikající šlechtici a umělci té doby. Paisiello si život sice zachránil, ale přišel o všechny příjmy a výsady a zůstala mu pouze funkce dvorního kapelníka.

V roce 1801 dostal Paisiello další nabídku z těch které nelze odmítnout. Byl pozván Napoleonem Bonaparte do Paříže. +more Velký reformátor Evropy chtěl reformovat také francouzskou hudbu a Paisiello měl k tomu dopomoci.

Napoleon poskytl Paisiellovi všemožné funkce, výsady, pravomoci i finance, žádal, aby skladatel vzal do svých rukou všechny hlavní pařížské hudební instituce - dvorní kapelu, operu a konzervatoř. Z toho všeho Paisiello přijal pouze dvorní kapelu a významně se zasloužil o její umělecký vzestup.

V Paříži zkomponoval pouze jedinou operu (tragédii Proserpine). Většina jeho pařížské tvorby patří hudbě duchovní. +more K Napoleonově císařské korunovaci v roce 1804 složil Paisiello slavnostní mši a poté mu byl povolen návrat do Neapole.

V roce 1806 se Neapolské království dostalo zcela do područí Francie s napoleonskou vládou, takže Paisiello byl opět na společenském vrcholu. Stal se mimo jiné jedním ze tří ředitelů spojených neapolských konzervatoří a v roce 1808 byl povýšen do šlechtického stavu.

Po porážce Napoleona u Waterloo se na trůn opět vrátil Ferdinand IV. Vyhlásil sice amnestii, zachoval Paisiellovi jeho postavení dvorního kapelníka, ale k osobnímu smíření mezi nimi nedošlo. +more To už však skladateli zbýval jen poslední rok života.

Zemřel v Neapoli 5. +more června 1816. Pohřeb se stal slavností celého města. Večer byla v divadle San Carlo dávána Paisiellova opera Nina za přítomnosti celé královské rodiny. Skladateli se tak dostalo nejen pocty, ale i konečného smíření.

Dílo

Paisiello nebyl reformátor ani revolucionář. Ačkoliv v některých jeho operách lze vysledovat známky modernějšího pojetí, které se v té době již prosazovalo v zemích severně od Alp (např. +more již zmíněná vídeňská opera Re Teodoro in Venezia, či jiné vážné opery jako Pirro nebo Elfrida), byl pro Paisiella rozhodující úspěch u neapolského publika, jehož vkusu se rád podřídil. Jeho silnou stránkou byla vynikající hudební charakteristika postav, výstavba dramatických scén, humor, vtip a zejména kouzelné lyrické melodie, které rozechvívaly srdce zejména ženské části publika. Za všechny jmenujme alespoň opery L'amor contrastato, známější pod názvem La Molinara (1788) a zejména Nina, ossia La pazza per amore (1789), která byla také hrána v den jeho pohřbu. K charakteristice jeho oper také patří, že postupně opouští čistě mluvené recitativy a v hojné míře používá i v recitativu vokální styl.

Opery

# III framcesi integranti, Řím, S Moyne, 1765 # I francesi brillanti, Bologna, Marsigli-Rossi, 1764 # Madama I'umorista, o Gli stravaganti, Modena, Rangoni, 1765 # 'L'amore in ballo, Benátky, S Moise, 1765 # I bagni d'Abano, Parma, Ducale, 1765 # Demetrio, Modena, Rangoni, Lent 1765 # Il negligente, Parma, Ducale, 1765 # Le virtuose ridicole, Parma, Ducale, 1765 # Le nozze distrubate, Benátky, S Moise, 1776 # Le finte contesse, Řím, Valle, 1766 # La vedova di bel genio, 1766 # L'idolo cinese, 1767 # Lucio Papirio dittatore, 1767 # Il furbo malaccorto, 1767 # Le 'mbroglie de la Bajasse, 1767 # Alcesre in Ebuda, ovvero Olimpia, 1768 # Festa teatrale in musica (Le nozze di Peleo e Tetide), Neapol, Royal Palace, psáno pro svatbu Ferdinanda IV. a Marie Caroliny, 31. +more květen 1768 # La luna abitata, 1768 # La finta maga per vendetta, 1768 # L'osteria di Marechiaro, 1768 # Don Chisciotte della Mancia, 1769 # L'arabo cortese, 1769 # La Zelmira, o sia La marina del Granatello, 1770 # Le trame per amore, 1770 # Annibale in Torino, Turín, Regio, 1771 # La somiglianza de nomi, 1771 # I scherzi d'amore e di fortuna, 1771 # Artaserse, Modena, Court, 1771 # Semiramide in villa, Řím, Capranica, 1772 # Motezuma, Řím, Dame, 1772 # La Dardan, 1772 # Gli amanti comici, 1772 # L'innocente fortunata, Benátky, S Moise, 1773 # Sismano nel Mogol, Milán, Regio Ducale, 1773 # Il tamburo, 1773 # Alessandronell'Indie, Modena, Court, 1773 # Andromeda, Milán, Regio Ducale, 1774 # Il duello, 1774 # Il credulo deluso, 1774 # La frascatana, Benátky, S Samuele, 1774 # Il divertimento dei numi, Neapol, Royal Palace, 1774 # Demofoonte, Benátky, S Benedetto, 1775 # La discordia fortunata, Benátky, S Samuele, 1775 # L'amore ingegnoso, o sia La giovane scaltra, Padua, Obizzi, 1775 # Le astuzie amorose, 1775 # Socrate immaginario, 1775 # Il gran Cid, Florencie, Pergola, 3 Nov 1775 # Le due contesse, Řím, Valle, 1776 # La disfatta di Dario, Řím, Argentina, 1776 # Dal finto il vero, 1776 # Nitteti, Petrohrad, 1777 # Lucinda e Armidoro, Petrohrad, 1777 # Achille in Sciro, Petrohrad, 1778 # Lo sposo burlato, Petrohrad, 1778 # Gli astrologi immaginari, Petrohrad, Ermitáž, 1779 # Il matrimonio inaspettato (La contadina di spirito), Kamemyj Ostrov, 1779 # La finta amante, Mogilev, 1780 # Alcide al bivio, Petrohrad, Ermitáž, 1780 # La serva padrona, Carskoje Selo, 1781 # Il barbiere di Siviglia, Petrohrad, 1782 # Il nondo della luna, Kamenyj Ostrov, 1782 # Il re Teodoro in Venezia, Vídeň, Burgtheater, 1784 # Antigono, 1785 # La grotta di Trofonio, 1785 # Olimpiade, 1786 # Le gare generose, 1786 # Pirro, 1787 # La modista raggiratrice, 1787 # Giunone e Lucina, 1787 # Fedra, 1788 # L'amor contrastato, 1789 # Catone in utica, 1789 # Nina, o sia La pazza per amore, Caserta, Royal Palace, 1789 # I zingari in fiera, Neapol, Fondo, 1789 # Le vane gelosie, 1790, # Zemobia in Palmira, 1790 # Ipermestra, Padova, Nuovo, 1791 # La locanda, Londýn, Pantheon, 1791 # I giuochi d'Agrigento, Benátky, La Fenice, 1792 # Il ritorno d'Idomeneo in Creta, Perugia, Del Verzaro, 1792 # Elfrida, 1792 # Elvira, 1794 # Didine abbandonata, 1794 # Chi la dura la vince, Milán, La Scala, 1797 # La Daunia felice, Foggia, ke sňatku Francesca, prince Kalábrie a arcivévodkyně Marie Clementiny, 26. června 1797 # Andromaca, 1797 # L'inganno felice, Neapol, Fondo, 1798 # Proserpine, Paříž, Opera, 1803 # Il passaggio del Monte S Bernardo, 1807 # I pittagorici, 1808 # Epilog pro Elise od Johanna Simona Mayra, 1807.

Kantáty a příležitostné skladby

# Le nozze di Bacco ed Arianna, Modena, 1765 # Ebone, Neapol, S Carlo, 1768 # La sorpresa delli dei, Petrohrad, 1777 # 2 notturni, 1778 # Il ritorno di Perseo, Neapol, Accademia degli Amici, 1785 # Amore vendicato, Neapol, Accademia dei Cavalieri, 1786 # Cantata, Neapol, S. Ferdinando, 1790 # Cantata epitalamica, Florence, Intrepidi, 6 May 1791 # Silvio eClori, Neapol, Accademia dei Cavalieri, ke sňatku Francescoa Prince Kalábrie a Arcivévodkyně Marie Clementiny, 26. +more června 1797 # Prologue, 1807 # Kantáta k narozeninám prince Felice Luccy, Neapol, 1807 # Il genio poetico appagato, kantáta # La Liberta e Pallinodia a Nice, 26 duet a kánon # 24 duet, Londýn 1794 # Fille a Tirsi, kantáta # La scusa, kantáta # No, perdonami, o Clori, kantáta # Se scherza zeffira, kantáta # Tirsi a Fille, kantáta # Kantáta comica # La volontaria, vojenský pochod se sborem.

Oratoria

# La passione di Gesu Cristo, královské divadlo ve Varšavě, 2. dubna 1774 # Cantata fatta in occasione della translazione del sangue di S Gennaro, Neapol, Sedile di Nilo, 1787 # Baldassare, Neapol (. +more), 1787 # Cantata per la sollennita del Ss Corpo di Cristo, Neapol, 1790 # Il fonte prodigioso di Orebbe, Neapol, 1805, ztracena # La concezione di Maria Vergine # Susanna, Neapol # Passio per il venerdi danto, Neapol (. ).

Mše

# Mše pro klášter sv. Severina a Sessia, Neapol, 1796 # Missa in pastorale per il Natale per la cappella del Primo Consolo, 1802 # Messa breve per la cappella del Primo Consolo, . +more1803 # Messe composée pour le jour de la proclamation de Sa Majesté Imperiale (Mše ke korunovaci Napoleona Bonaparta, Paříž, 1804 # Mše k vysvěcení chrámu sv. Lucia, Neapol, 1805 # 4 mše', (1803, 1805, 1807, 1807) # 5 mší (Kyrie-Gloria) , B-dur 1805,C-dur 1807, D-dur 1807, G-dur 1809, Es-dur 1812 # Messa, o sia Trattenimento musicale per la durata di una messa letta, 1806 # Messa in pastorale per il S Natale per la Cappella Palatina, 1807 # Messa per la Real Cappella delle Tullerie a Sua Real Maesta Cristianissima Luigi XVIII, 1814 # Messa ed aria „Mortales gaudete“ # Messa e Credo # 5 mší # 14 mší, (Kyrie-Gloria), # 2 Kyrie, (D-dur, Es-dur) # Missa defuncorum (Rekviem) , Neapol, 1789.

Jiné duchovní skladby

# Absit sonitus, 1808 # Actus desiderii # Alma fax # Astra coeli scintillate # Ave Maria # Christus factus est # Coeli stella # Componimento sagro musicale da eseguirsi nel festivo giormo dell Imperial Prole delle RRli Napoleone il Grande e Maria Luisa d Austria # Confitebor tibi # Dilecte amici # Dixit Dominus, (několik versí) # Domine ad adjuvandum # Ecce fax # Responsoria ke Svatému týdnu # Judicabit # Juravit # Laudate pueri # Litanie # Magnificat # Miles fortis # 2 Miserere # Non est in vita amara # O divinum portemtum # Regina coeli # 2 sacri componimenti musicali # 3 Salvum fac Domine # Sequentia per la Pentecosta # Splendete, o coeli stellae # 3 Te Deum, (B-dur, Neapol, 1791 - G-dur, ke korunovaci krále v Římě, 1813 - C-dur, ?) # Veni ferox # 15 motet # 21 motet

Instrumentální díla

# Koncerty pro cembalo nebo klavír a orchestr (C-dur, F-dur, g-moll, D-dur, B-dur, C-dur, 2x A-dur) # Musica funebre, na smrt generála Hoche, 1797 # 16 divertimenti # 6 minuets # Notturno # Symfonie (neznámý počet, vesměs ztraceny) # 6 kvartet pro flétnu, housle, violu a violoncelo # 6 smyčcových kvartet, (A-dur, C-dur, Es-dur, D-dur, A-dur, C-dur), Paříž, 1789 # 9 smyčcových kvartet, (C-dur, A-dur, D-dur, Es-dur, Es-dur, C-dur, Es-dur, G-dur, A-dur) # 4 smyčcová kvarteta, (A-dur, b-moll, G-dur, A -dur # 3 smyčcová kvarteta # Sonata pro cembalo a housle # 6 sonatas pro cembalo a housle, G-dur, F-dur, B-dur, A-dur, g-moll, Es-dur) # Raccolta di varii rondeaux e capricci, (34 skladeb pro cembalo, komponováno v Rusku) # Andantimo and Rondo pro cembalo

Literatura

Alberto Ghislanzoni: Giovanni Paisiello, BT_De Santis1969, (italsky) * Michael F. Robinson: Giovanni Paisiello - A Thematic Catalogue of his Works, BT_Pendragon Press, (anglicky) * Časopis „Harmonie“, Marc Niubó: Skladatel měsíce: Giovanni Paisiello, ročník 2002, č. +more 7, str. 19 * Milada Jonášová: Paisiellovy opery v Praze. Pramenný výzkum ve fondech v Čechách, v Drážďanech a ve Vídni, in: Hudební věda 2-3/2002, s. 185-220. * Milada Jonášová: Le opere di Paisiello a Praga. La ricerca nelle fonti in Boemia, a Dresda e a Vienna, in: Giovanni Paisiello e la cultura europea del suo tempo. Convegno Internazionale di Studi Taranto, a cura di Francesco Paolo Russo, Lucca 2007, s. 287-330. * Milada Jonášová: Ah lo previdi - Arien von Mozart, Cocchi, Colla und Paisiello, in: Mozart-Jahrbuch 2006, Kassel etc. 2008, S. 75-86.

Externí odkazy

https://web. archive. +moreorg/web/20060717004427/http://www. operone. de/komponist/paisiello. html * [url=://www. operaitaliana. com/ *[/url]url=://www. hoasm. org/VIIIB/Paisiello. html *[/url]url=://www. synthonia. com/Opus/Paisiello. html.

[[Kategorie:Skladatelé klasické hudby]url=https://web. archive. +moreorg/web/20080706011822/http://www. naxos. com/composerinfo/2463. htm]www. naxos. com/composerinfo/2463. htm[/url] *[/url]] Kategorie:Klasicistní skladatelé Kategorie:Skladatelé chrámové hudby Kategorie:Italští operní skladatelé Kategorie:Italští hudební skladatelé Kategorie:Narození v roce 1740 Kategorie:Úmrtí v roce 1816 Kategorie:Muži Kategorie:Narození 9. května Kategorie:Úmrtí 5. června Kategorie:Narození v Tarantu.