Habitus je termín zavedený Aristotelem, kterým se označuje charakteristický způsob chování a vnímání jedince. Tento pojem se vyskytuje v Aristotelově díle "Nikomachova etika" a popisuje jakýsi skrytý mechanismus, který ovlivňuje naše jednání a postavy. Habitus je tvořen jak fyziologickými reakcemi, tak i nabytými zvyky a schopnostmi, které vznikají opakovaným jednáním. Je tedy jakousi kombinací vrozené dispozice a naučených vzorců chování. Aristoteles tvrdí, že habity jsou získávány skrze opakování činů, čímž se stávají trvalou součástí lidského charakteru. V dnešní době je pojem habitus také používán v sociologii a antropologii pro označení sociálních a kulturních vzorců chování a myšlení jednotlivce, které jsou vytvářeny prostředím, ve kterém jedinec žije. Tento pojmem je také spojován s Bourdieovou sociální teorií, kde odkazuje na společenské struktury a vztahy.
Aristotelés si nebyl jist, zda se označení habitus (řec. hexis) vztahuje např. na manželství, neboť být ženat (vdaná) není přesně v souladu s Aristotelovou původní definicí, vyjadřující různé formy vybavení či nabývání. (Označování rodinných poměrů člověka jako stav musí tedy vycházet z této Aristotelovy nejistoty...)
Cesko.wiki 