Habomajské ostrovy

Habomajské ostrovy ( [Chabomaj], [Habomai guntō], nebo 歯舞諸島 [Habomai šotō]) je skupina nejjižnějších ostrůvků Kurilského souostroví. V současnosti jsou pod správou Ruské federace, ale jsou, současně s ostrovy Iturup, Kunašir a Šikotan, nárokovány Japonskem.

V textech lze nalézt zjednodušený název Habomaj a často i nesprávnou interpretaci, že se jedná o jeden ostrov.

Ostrovy jsou s výjimkou ruské pohraniční stráže neobydlené, částečně i kvůli nejasné budoucnosti.

Geografie

Ostrovy leží v bezprostředním sousedství ostrova Hokkaidó. Ruská geografie je spolu s ostrovem Šikotan zařazuje do Malého kurilského pásma. +more Japonská geografie tyto ostrovy ke Kurilám nepočítá.

Sestávají zhruba z deseti ostrůvků a skalisek, přičemž všechny ostrovy plochou větší než 1 km² uvádí tabulka níže.

Historie

Habomajské ostrovy byly objeveny a zmapovány v roce 1732 během ruské Velké severní expedice. Od roku 1807 se na ostrovech objevovali první japonští sběrači řas a rybáři.

Šimodská dohoda podepsaná mezi Ruskem a Japonskem v roce 1855 předala Habomajské ostrovy pod japonskou svrchovanost. V roce 1877 byla na ostrovech postavena první stálá japonská rybářská osada. +more V roce 1915 existovaly na ostrovech čtyři větší japonské rybářské osady, které se věnovaly nejen rybolovu, sběru řas a lastur, ale také chovu dobytka a koní. Na konci druhé světové války na ostrovech žilo cca 4 500 Japonců, z 95 % rybářů.

Habomajské ostrovy byly obsazeny sovětskou armádou v posledních dnech druhé světové války. Následně je Sovětský svaz anektoval v souladu s požadavky dohodnutými na jaltské konferenci se Spojenci, kterým za to přislíbil účast ve válce s Japonskem.

V roce 1956, po složitém vyjednávání společné sovětsko-japonské deklarace, která ukončila válečný stav mezi oběma stranami, Sovětský svaz přislíbil navrátit Habomajské ostrovy Japonsku spolu s ostrovem Šikotan. Má se tak stát po uzavření vzájemné mírové smlouvy. +more Přestože taková smlouva nebyla podepsána, byl tento slib obnovován během sovětsko-japonských a později rusko-japonských jednání. Japonsko při navrácení Habomajských ostrovů argumentuje, že nejsou součástí Kurilských ostrovů, ale že ve skutečnosti patří do prefektury Hokkaidó.

Obyvatelstvo

Domorodí obyvatelé Habomajských ostrovů, Ainuové, byli po založení japonské správy souostroví (1855) deportování a nebo násilně asimilováni. V japonském období (1855-1945) byly Habomajské ostrovy, včetně malých ostrovů, hustě osídleny rodinami japonských rybářů, kteří zde také chovali dobytek. +more Během sovětského období se ostrovy staly součástí pohraniční oblasti a byly prohlášeny za chráněné.

V 21. století zde nesídlí žádní stálí civilní obyvatelé, avšak žijí tu po celý rok příslušníci ruské pohraniční stráže. +more Na Tanfilevově ostrově přebývá několik desítek sezónních pracovníků v rybářské základně Zorkaja.

Podnebí

Souostroví má spíše mírné oceánské podnebí se studenými, dlouhotrvajícími větry. Je zde velmi chladné léto, podzim je celkem teplý a suchý, zima je mírnější, ale plná sněhu. +more Silný vítr zabraňuje v zimě vytvoření stabilní sněhové pokrývky, což oceňovali zejména japonští rolníci při chovu hospodářských zvířat. Průměrná lednová teplota na ostrovech je −5,2 °C. I v nejchladnějších zimních měsících teploty zřídka klesnou pod −6 °C. Rekordní minimum je −18 °C. Moře kolem ostrovů nezamrzá, ale během silné zimy od února do dubna se v okolí ostrovů objevuje naplavený plovoucí led z Ochotského moře. V létě na ostrovech hodně prší. Průměrná teplota v srpnu je +16,1 °C, což je vzhledem k vysoké vlhkosti vzduchu velmi příznivé pro lidi. Maximální zaznamenaná teplota v historii byla +28 °C.

Průměrné roční srážky zde dosahují 1000-1020 mm, což je podstatně méně než na nedalekém Šikotanu - 1240 mm/rok.

Flóra a fauna

Habomajské ostrovy jsou pokryté rostlinnou vegetací. Nejsou zde žádné lesy, ačkoliv moderní archeologické vykopávky odhalily, že dříve na velkých ostrovech souostroví byl rozšířen Smrk Glehnův a byly také menší plochy březových lesů. +more Nedávné studie ukázaly, že louky získaly na ostrovech převahu nad lesy ve středním holocénu.

Na ostrovech bylo zaznamenáno 140 druhů ptáků, z toho asi 40 hnízdících.

Ve 21. století se na ostrovy vrátily mořské vydry.

Úžiny mezi ostrovy jsou mělké (2-8 m) a bohaté zejména na řasy a na tresky.

Galerie

Poznámky

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Kurilské ostrovy Kategorie:Souostroví Japonska Kategorie:Sporná území Kategorie:Souostroví Ruska Kategorie:Souostroví Tichého oceánu Kategorie:Neobydlená souostroví