Hans Küng

Hans Küng (19. března 1928 Sursee, Kanton Luzern - 6. dubna 2021 Tübingen) byl původem švýcarský teolog, autor mnoha knih, katolický kněz a průkopník mezináboženského dialogu. Byl významným teologem Druhého vatikánského koncilu, patřil mezi nejvýznamnější a nejkontroverznější představitele liberálního katolicismu, od 70. let je pak známý především jako ostrý kritik vládnoucích katolických církevních kruhů a tradicionalismu.

Životopis

V letech 1948-1955 studoval filosofii a teologii na Papežské univerzitě v Římě, dále v Londýně, Madridu a Paříži, kde roku 1957 promoval na Institut Catholique prací na téma nauky o ospravedlnění u Karla Bartha. V roce 1954 byl vysvěcen na kněze a mezi lety 1957-1959 působil jako kněz v Hofkirche v Lucernu. +more Mezi lety 1960-1996 pak zastával post řádného profesora na Eberhard Karls Universität Tübingen. Z jeho popudu přišel v roce 1966 na tuto univerzitu působit i Joseph Ratzinger, s nímž se později názorově rozešel.

V roce 1980 mu německá biskupská konference na základě výnosu Kongregace pro nauku víry schváleného papežem Janem Pavlem II. odebrala kanonickou misi (misio canonica - povolení vyučovat katolickou teologii) pro rozpory mezi jeho učením a katolickou věroukou (šlo zejména o Küngovo odmítnutí papežské neomylnosti). +more Poté začal vyučovat ekumenickou teologii.

Dílo a názory

V roce 1970 v knize Unfehlbar. Eine Anfrage kritizoval dogma o papežské neomylnosti. +more Napsal obsáhlou trilogii o křesťanství, judaismu a islámu. Zkrácenou verzí knihy o křesťanství jsou Malé dějiny katolické církve, který vyšly i v českém překladu. Küng se hlásí k myšlence světového étosu a mezináboženské tolerance.

Küng zdůrazňuje rozdíl mezi nutným centrem církve (Petrovým úřadem) a kritizovaným papalismem (ve středověku zbudovaným středověkým papežským absolutismem). Tvrdí, že papežský právní a teologický primát je zčásti postaven na falzifikátech, tj. +more smyšlené legendě o papeži Silvestrovi, zfalšovaném obsahu Konstantinovy donace, spisech falešného Pavlova žáka Dionýsia Areopagity, na symmachovských falzifikátech a Pseudoisidorských dekretáliích. Vinu za Velké schizma stejně jako za reformační rozštěpení církve vidí Küng především na římské straně. Za příčinu moderního úpadku katolické církve považuje její obranářství a uzavřenost a neschopnost konstruktivně reagovat na nové společenské fenomény a myšlenkové proudy. Naději představoval pro Künga Druhý vatikánský koncil, avšak jeho závěry považuje Küng za rozmělněné předčasnou smrtí Jana XXIII. Jana Pavla II. přímo obvinil z toho, že se svými činy pokoušel koncilní závěry zvrátit a že koncilní myšlenky zradil. Ostře kritizoval také Benedikta XVI. , jehož vstřícné kroky vůči lefebvristům i vůči odpůrcům moderních tendencí z řad anglikánské církve a starokatolických církví hodnotil slovy: „Rybář lidí se vydává na lov do vod krajní náboženské pravice“, a obvinil papeže Benedikta, že opustil principy skutečného ekumenismu a usiloval o obnovu římského impéria namísto o společenství církví. Papeže Františka naproti tomu označil za muže, ve kterém „je naděje", a vyslovil mínění, že bude postupovat v souladu s progresivní interpretací Druhého vatikánského koncilu a nebude pokračovat v „linii dvou papežů z Polska a Německa“.

Küng tvrdil, že jeho posláním nebylo být kritikem papeže a papežství a že je přívržencem reformy, nikoliv revolucionář, a nesnáší, aby byl označován za církevního buřiče. Stav katolické církve popisuje jako rozštěpení na horní a dolní církev, přičemž za horní církev označuje autoritářské držitele moci v církvi a za představitele dolní církve považuje sebe. +more Přiznává svůj pramalý úspěch ve snaze změnit „horní“ církev, avšak byl přesvědčen, že současná vatikánská politika musí skončit fiaskem.

Dílo

Česky vyšlo

Aby svět uvěřil: dopisy mladým lidem, Křesťanská akademie, 1968 * Světový étos: projekt, Archa, 1992 * Křesťanství a hinduismus, 1997 * Prohlášení ke světovému étosu: deklarace Parlamentu světových náboženství, Centrum pro studium demokracie a kultury, 1997 * Křesťanství a islám, 1998 * Křesťanství a buddhismus, 1998 * Křesťanství a náboženství Číny, Vyšehrad, 1999, * Být křesťanem: křesťanská výzva, Centrum pro studium demokracie a kultury, 2000 * Co je církev, Cesta, 2000 * Světový étos pro politiku a hospodářství, Vyšehrad 2000, * Mozart: stopy transcendence, Centrum pro studium demokracie a kultury, 2002 * Malé dějiny katolické církve, Barrister & Principal Brno 2005, 2010, * Po stopách světových náboženství, Centrum pro studium demokracie a kultury, 2006 * Věčný život. , Vyšehrad 2006, * Krédo: Apoštolské vyznání víry dnes. +more, Vyšehrad 2007, * Freud a budoucnost náboženství, Vyšehrad 2010, * Vybojovaná svoboda: vzpomínky, Bergman, 2011 * Ježíš, Barrister & Principal Brno 2013, * V co věřím, Vyšehrad 2012, * Dobrá smrt. , Vyšehrad, 2015 * Žena v dějinách křesťanství, Vyšehrad 2017,.

Odkazy

Reference

Související články

Eugen Drewermann * Jacques Gaillot

Externí odkazy

[url=https://existence-transcendence.cz/21-hans-kung]Hans Küng na stránkách existence-transcendence (česky)[/url]

Kategorie:Katolický teologický disent Kategorie:Švýcarští teologové Kategorie:Osobnosti Druhého vatikánského koncilu Kategorie:Švýcarští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Osoby spjaté s mezináboženským dialogem Kategorie:Narození v roce 1928 Kategorie:Narození 19. +more března Kategorie:Úmrtí v roce 2021 Kategorie:Úmrtí 6. dubna Kategorie:Úmrtí v Tübingenu Kategorie:Muži Kategorie:Narození v kantonu Lucern Kategorie:Pedagogové na Univerzitě Tübingen.