Hawker Tempest

Vývoj

Stíhací letoun Tempest vznikl radikální modernizací typu Hawker Typhoon, kdy po prvních letových testech prototypů bylo jasné, že konstruktéři zvolili profil s příliš velkou relativní tloušťkou, takže křídlo mělo větší odpor než se očekávalo. V řešení byl rovnež velký náporový chladič pod motorem včetně nespolehlivé pohonné jednotky Napier Sabre. +more Výsledkem byla konstrukce stroje, který firma zprvu označovala jako Typhoon Mk. II. Roku 1940 bylo navrženo zcela nové křídlo poloeliptického půdorysu, s nižším profilem.

Ministerstvo letectví na základě již dříve vydaných specifikací F. 10/41 připravilo v listopadu 1941 smlouvu na výrobu dvou prototypů, přičemž v tomto roce zároveň zrušilo program typu Hawker Tornado. +more Objednávka na stavbu prototypů byla následně rozšířena. V roce 1942 tak byla zahájena stavba stroje Tempest Mk. I s motorem Napier Sabre EC 107C (IV) s chladiči v křídle, dva kusy verze Tempest Mk. II s hvězdicovým motorem Bristol Centaurus IV, Tempest Mk. III s motorem Rolls-Royce Griffon IIB, Tempest Mk. IV s řadovým motorem Rolls-Royce Griffon 61 a Tempest Mk. V s agregátem Napier Sabre II. Exemplář Mk. III se nakonec stal prototypem stíhacího letounu Hawker Fury, Mk. IV nebyl vůbec dokončen.

Prvním zalétaným prototypem Tempestu (HM595) se stal letoun s motorem Sabre II (tedy stejný motor, který poháněl už starší Typhoon) s chladičem pod přídí trupu a se čtyřlistou stavitelnou vrtulí de Havilland o průměru 4,3 m. Z Typhoonu byl převzat také kryt kabiny s dvířky a ocasní část, trup byl ovšem prodloužen o 0,533 m vsazením trupové nádrže před kokpit. +more Zcela nové bylo poloeliptické křídlo. Vzlétl v Langley 2. září 1942 a po dalších úpravách se stal vzorem sériové verze Mk. V.

Prototyp Tempestu Mk. I (HM599) s chladiči v křídle byl zalétán 24. +more února 1943. Zejména pro nespolehlivé pohonné jednotky Sabre IV bylo rozhodnuto sériově vyrábět pouze variantu Mk. V.

První sériový Tempest Mk. V (JN729) byl zalétán 21. +more června 1943. Již od počátku výroby byly Mk. V vybaveny kapkovitým krytem kabiny a čtyřiadvacetiválcovým řadovým motorem Napier Sabre IIA o vzletovém výkonu 1603 kW. Prvních sto kusů Mk. V Series 1 bylo vyzbrojeno čtveřicí kanónů British Hispano Mk. II instalovaných v křídle, jejichž hlavně o 0,2 m přesahovaly náběžnou hranu. Další Tempesty Mk. V Series 2 obdržely kanóny Hispano Mk. V s kratší hlavní. Později vyrobené kusy byly poháněny motory Sabre IIB nebo IIC. pod křídlo mohly být zavěšeny dvě pumy o hmotnosti až 454 kg, zápalné pumy plněné 205 l Napalmu, až osm třípalcových raket, nebo dvě nádrže s kapacitou 409 l vysokooktanového leteckého benzínu. Celková produkce Mk. V dosáhla 805 kusů.

Již v září 1942 uplatnilo britské Ministerstvo letectví objednávku na výrobu 500 kusů Tempestu Mk. II s osmnáctiválcovým hvězdicovým motorem Centaurus. +more Oba prototypy této verze byly zalétány v roce 1943 a posloužily především k testům různých verzí této pohonné jednotky. Na sériové výrobě se podílely společnosti Hawker a Bristol Aeroplane Company, které postavily celkem 452 stroje Mk. II. Celkem 300 kusů bylo dodáno až po válce ve stíhací-bombardovací úpravě.

Na verzi Mk.V navázala varianta Tempest Mk.VI (zálet 9. května 1944) se silnějším motorem Napier Sabre V o výkonu 1721 kW se vstupy vzduchu v kořenech křídla. Celkem bylo vyrobeno 142 kusů.

Bojové užití

+moreII_(s_motorem_Bristol_Centaurus'>Bristol Centaurus V) z první výrobní série. Tempesty byly poprvé bojově nasazeny začátkem května 1944 nad Francií při útocích na dopravní systém a letiště. V srpnu 1944 převzala svůj první Tempest 501. peruť a jako jedna z mála se až do roku 1945 specializovala na noční sestřely letounových střel V-1. Sám velitel perutě S/Ldr J. Berry měl na svém kontě 61 sestřelených V-1. Na začátku října 1944 bylo převeleno pět perutí 122. křídla 2. taktické letecké armády s Tempesty Mk. V na letiště Volkel v Nizozemsku. Do konce války z tohoto působiště uskutečnily 10 538 bojových vzletů, sestřelily 207 nepřátelských letounů při vlastní ztrátě 101 Tempest. Na konci války Mk. V provozovalo sedm bojových perutí.

Letadla Tempest aspirovala díky své rychlosti i ostatním vlastnostem na titul nejlepší stíhačky Royal Air Force. S Tempestem létal u +more_peruť_RAF'>122. stíhací peruti RAF i francouzský pilot Pierre Clostermann (JJ-W (EJ893), US-G (NV968), JF-E (NV994) a JF-E (NV724) "Velký Karel" ("Le Grand Charles")), který napsal knihu Velký cirkus, v níž jsou mimo jiné popsány i vlastnosti této stíhačky.

Tempesty sloužily u perutí RAF ještě určitou dobu po válce jak ve Velké Británii, tak na kontinentě v Německu, ale i na Blízkém východě a u Far East Air Force v Asii. U pákistánského letectva se udržel až do roku 1954.

Uživatelé

Hawker Tempest II, Royal Air Force Museum, Hendon. +more * Indie ** Royal Indian Air Force * ** Royal New Zealand Air Force * Pákistán ** Royal Pakistan Air Force * ** Royal Air Force.

Specifikace (Tempest F Mk.V)

+more3'>Tempest Mk. II Tempest TT Mk. 5 k vlečení terčů v roce 1948.

Technické údaje

Osádka: 1 (pilot) * Rozpětí: 12,50 m * Délka: 10,26 m * Výška: 4,90 m * Nosná plocha: 28,056 m² * Hmotnost prázdného letounu: 4195 kg * Vzletová hmotnost: 5171 kg * Vzletová hmotnost s přetížením: 6187 kg * Pohonná jednotka: 1 × 24válcový motor s válci do H Napier Sabre IIB nebo Sabre IIC * Výkon pohonné jednotky: 2180 hp (1625 kW)

Výkony

Maximální rychlost: 700 km/h v 5182 m * Poč. stoupavost: 1433 m/min * Dostup: 11 200 m * Dolet: 1191 km

Výzbroj

4 × 20mm kanón British Hispano Mk.V

Odkazy

Poznámky

Literatura

Časopis Letectví & kosmonautika

Externí odkazy

[url=https://www.valka.cz/Hawker-Tempest-Mk-II-t1364]Hawker Tempest Mk.II[/url] * [url=https://www.valka.cz/Hawker-Tempest-Mk-V-t1361]Hawker Tempest Mk.V[/url]

Kategorie:Britská stíhací letadla Tempest