Herbert Masaryk

Herbert Masaryk (1. května 1880 Vídeň - 15. března 1915 Praha) byl český malíř, starší syn prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka a Charlotty Garrigue Masarykové. Přestože zemřel předčasně ještě za života obou rodičů, jeho potomci nakonec zůstali jedinými pokračovateli Masarykova rodu.

Život a dílo

Rodinný hrob na Olšanech Byl velmi talentovaný, zabýval se malířstvím, které studoval v Praze, ve Florencii (1900-1901) a v Antverpách (1901-1902). +more Přátelil se s malířem Antonínem Slavíčkem, pobýval rovněž s jeho rodinou v Kameničkách a po jeho smrti se v srpnu 1910 oženil s vdovou Bohumilou Slavíčkovou. Ve své tvorbě byl ovlivněn impresionismem, expresionismem, secesí i tvorbou Hanuše Schwaigra, autora známých portrétů rodičů T. G. Masaryka. Snažil se ale o svůj vlastní styl. V jeho tvorbě převažují díla portrétní a krajinářská.

Velmi známý je jeho velký autoportrét, „Chalupa u cesty“, „Mare Venezia“ a „Studie modrého odlesku“, tvořená v jihočeské Jindřiši.

Herbert Masaryk byl i dobrým hokejistou a hrál i za reprezentační mužstvo Čech (Josef Laufer: Padesát let v našem sportu). Masarykův syn Herbert patřil k hokejovým průkopníkům, podle pamětníků se coby hráč pražské Slavie zúčastnil v roce 1901 prvního doloženého utkání v ledním hokeji v Praze.

Roku 1905 nastoupil na vojnu, byl však propuštěn ze zdravotních důvodů, jako následek sportovních úrazů. Již na gymnáziu byl ve sportovním kroužku, pak hrál hokej za SK Slavia, také byl v kroužku šachovém, a vesloval za Blesk se svým dobrým přítelem, malířem Angelo Zeyerem. +more S ním se vydal za Antonínem Slavíčkem do Kameniček, aby čerpal zkušenosti v krajinářské tvorbě. Věnoval se též výchově Slavíčkových dětí, jimž se později stal nevlastním otcem.

Následný rok 1906 byl obdobím intenzívní práce na Slovensku. Obrazy jsou většinou ztraceny, známe je jen z fotografií, jako pastózně krátkými tahy širokého štětce malovanou „Zahradu z Bystričky“. +more Kameničky uchvátily Herberta i v roce 1907, aby poté téměř tři léta pobýval na belgickém mořském pobřeží. Odtamtud pochází „Plachetnice na vlnách (u majáku)“ z roku 1907. Tento obraz označil v roce 1935 Otakar Španiel při otevření výstavy za jedno z nejlepších moří, vytvořených českým malířem. Ztracený je pastózní nizozemský „Kanál se šesti plachetnicemi“ (1907) i pohled na písečné duny kolem zálivu („U moře“ 1908). Husté vrstvy barvy až emailově působící najdeme na „Plachetnici na zeleném moři“ z roku 1909, avšak obrazy moře z roku 1910 mají promyšlenou kompozici a velmi jemnou lahodnou barevnost, což Herbert dokonce zdůvodňuje v dopise svému otci v pojmu malířská odpovědnost (Plachetnice u mola 1910): „Člověk má už teď náladu na něco opravdového. Co jsem dosud dělal, dohromady nic neznamená, také to nemá ten opravdový obsahový grund, aby to byly ‚kousky zeměkoule‘ a předměty na ní, aby bylo vidět, o co vlastně běží a nebylo to mělké“. Maluje autoportrét v čepici „Masaryčce“.

V roce 1911 již maluje doma, portréty Jana Slavíčka, Jiřího Slavíčka, o rok později Evy Slavíčkové a sochaře Pero Pallaviciniho. Tvoří též zátiší „Se šálkem a květy“, „Krajinu s lesíkem“, „Zahradu v Dobrovského ulici“, „Zátiší se samovary“, celou řadu portrétů včetně Otty Gutfreunda, Otakara Španiela, matky, jeho ženy paní MMS (1914), „Kostelníka z Borové“, „Pohled z pahorku“ a „Pohled k Orlickým horám z Rybné“.

Počátkem března 1915 se od haličských uprchlíků v Borové u Poličky nakazil skvrnitým tyfem. Aby před nemocí ochránil své děti, vrátil se do Prahy ke své matce Charlottě. +more Jeho poslední „Autoportrét“ (1912-3) je projevem vysoce kultivovaného realismu. Z počátku roku 1915 se mnoho obrazů nedochovalo. K barevně výjimečným patří „Černý kocour (Matouš)“, „Zimní krajina se stromem“, „Zasněžená krajina“, „Borová v zimě“ a nenápadné „Zátiší s lékovkou a šálkem“. Poslední obraz, nedokončený, „Krajina na Vysočině s drobným motivem venkovského pohřbu“ se bohužel ztratil. Zemřel v Praze 15. března 1915. Pohřben byl v Praze, na Olšanském hřbitově.

Poslední soubornou výstavu jeho díla v Praze na Národní třídě (výstavní síň ÚLUV) uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí v říjnu až prosinci 1993 a zahájil ji prezident Václav Havel za přítomnosti obou dcer Herberta Masaryka, paní Herberty i doktorky Anny Masarykových, které též některé obrazy zapůjčily („David a Goliáš“ aj. ). +more Navštívilo ji přes padesát tisíc zájemců o jeho dílo.

První jeho známé kresby pocházejí z roku 1894. Z přibližně 300 obrazů, které vytvořil v letech 1905-1915, jich je přes 100 nezvěstných, což souvisí zejména s dvojím exilem jeho starší sestry Alice Masarykové.

Výstavy k 100. výročí Masarykova úmrtí v březnu 2015 v rychnovské Orlické galerii se zúčastnila rovněž jeho vnučka Charlotta Kotíková, žijící v New Yorku.

Rodina a potomci

Herbertu Masarykovi se z manželství s Bohumilou (tzv. paní „MMS“ - Mílou Masarykovou Slavíčkovou) narodily čtyři děti, jen dvě dcery se však dožily dospělosti. +more Za jeho života se narodila nejprve dvojčata, Anna (již otec často maloval mezi venkovskými dětmi v Rybné) a Herbert; chlapec však zemřel jako roční dítě. V lednu 1914 se páru narodil ještě syn Tomáš, který se nedožil ani tří měsíců - zemřel na těžký zápal plic. Druhorozenou dceru Herbertu už otec nepoznal, narodila se 6. července 1915.

Anna (1911-1996) zůstala bezdětná. Herberta (1915-1996) měla s Emanuelem Poche dceru Charlottu, vdanou Kotíkovou (* 1940), která se tak stala jediným potomkem TGM ve třetí generaci. +more Má (měla) dva syny, Tomase (* 1969) a Jana Jakuba (1972-2007). Jeho synové Armand (* 2005) a Taber Herbert (* 2006) jsou prapravnuky Herberta Masaryka a jedinými pokračovateli rodu.

{{rodokmen | | | | | | |}|-|-|v|EVMED| | | | | | |EVMED=Eva Medková (1921-1924) }}

{{rodokmen | |}|-|-|^|JISLA| | | |}|-|-|-|EVKOS| |JISLA=Jiří Slavíček (1901-1957) | EVKOS=Eva Kosáková (* 1952) }}

{{rodokmen | |}|-|-|v|ANMAS| | | | | | | | | | | |ANMAS=Anna Masaryková (1911-1996) }}

{{rodokmen | | | | |`|HEMAS| | | |}|-|-|(| | | | |HEMAS=Herberta Masaryková (1915-1996) }} {{rodokmen | | | | | | |}|-|-|-|CHKOT| |`|JAKOT| |CHKOT=Charlotta Kotíková (* 1940) | JAKOT=Jan Jakub Kotík (1972-2007) }}

Galerie

Herbert Masaryk - Chalupa (kolem r. 1910). +morejpg | Herbert Masaryk - Chalupa (kolem r. 1910) Herbert Masaryk - O žních. jpg | Herbert Masaryk - O žních Herbert Masaryk - Zahrada (1912). jpg | Herbert Masaryk - Zahrada (1912) HerbertMasarykPiano. jpg | Herbert Masaryk - U piána (1910) Masaryk Herbert - A Farmhouse 077. jpg | Herbert Masaryk - Venkovské stavení HMasaryk-Selfportrait. jpg|Autoportrét.

Odkazy

Reference

Literatura

PRECLÍK, Vratislav (-ecl-): „Za Herbertem Masarykem. Dvojí jubileum. +more“ , in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, květen 1995, roč. III. , čís. 9. , reg. Min. kultury ČR č. 7435/96, (ISSN 1210-1648), str. 17-18.

Externí odkazy

[url=http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=ADF1900F903D11E181CD002215111B5A&scan=1#scan1]Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Masaryk Herbert (1880) [/url] *

H Kategorie:Čeští malíři 20. +more století Kategorie:Čeští krajináři Kategorie:Čeští portrétisté Kategorie:Žáci Maxmiliána Pirnera Kategorie:Lidé z Kameniček Kategorie:Narození 1880 Kategorie:Narození 1. května Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 1915 Kategorie:Úmrtí 15. března Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Muži Kategorie:Čeští malíři 19. století.