Heroická ctnost

Technology

12 hours ago

Author

Heroická ctnost nebo prostě hrdinská ctnost je kanonický název pro soubor požadavků příkladného života, které je třeba prokázat, aby mohl být zahájen formální proces kanonizace v římskokatolické církvi a dalších křesťanských konfesích. Existence hrdinských ctností se prokazuje posmrtnou analýzou kandidátova chování a životního běhu, z níž musí být nade vší pochybnost zřejmé, že kandidátovo chování bylo během jeho života vedeno praktikováním ctností nad rámec běžných teologických a kardinálních ctností.

V křesťanské etice tradičně označují ctnosti, které svou dokonalostí převyšují běžné lidské morální postoje lásky k Bohu a bližnímu.

Historie

Poprvé tento termín použil Aristoteles v Etice Nikomachově, kde hovořil o nadlidské ctnosti, stejně jako o morální ctnosti v hrdinském či božském měřítku.

Následně si tento termín osvojila křesťanská morální teologie a používala jej zejména ve vztahu ke světcům a mučedníkům. Koncepci heroických ctností vypracoval Albert Veliký a jeho žák Tomáš Akvinský (1225-1274).

Již v prvních stoletích křesťanství církevní otcové, včetně Klementa Alexandrijského, Origena, Cypriána z Kartága a dalších, ve svých spisech zdůrazňovali mimořádné ctnosti mučedníků. Po éře mučedníků, kdy v důsledku Konstantinova ediktu z roku 313 ustalo pronásledování, se do popředí zájmu křesťanství dostala mimořádná morální úroveň svatých vyznavačů (lat. +more Confessores).

První formální církevní soud, který měl určit stupeň dokonalosti ctností osoby, jež zemřela v pověsti svatosti, se konal v roce 1482 v případě jednoho z prvních františkánů, učitele církve, svatého Bonaventury (1217-1274). Studie se řídila vzorem tří teologických ctností - víry, naděje a lásky - a čtyř kardinálních ctností. +more Termín hrdinské ctnosti se v renesanci stal odborným termínem používaným v beatifikačních a kanonizačních procesech.

Kritéria

Hrdinské ctnosti ukazují na přítomnost působení Boží milosti v životě světce; jsou důkazem jeho podřízení se vedení Ducha svatého a spolupráce s ním. Skutky, které vykonal, byly spíše plodem Božího působení v něm než jeho vlastního úsilí. +more Proto je hrdinství ctností základem pro prohlášení člověka za svatého.

Při vyslovování hrdinství ctností se berou v úvahu následující úvahy:

* Mají se projevovat v činech, které jsou naplněním evangelijních rad obsažených v učení Kázání na hoře, a to nejen Dekalogu. * Hrdinské činy by měly být dostatečně početné, obvykle se projeví, až když to situace vyžaduje. +more * Hrdinství se má projevovat v různých druzích ctností, protože ctnosti jsou na sobě závislé. Pokud je člověk svatý, má je všechny v dokonalé míře. * Spáchání všedních hříchů, a to i dobrovolně a poté, co osoba dosáhla úrovně hrdinských ctností, není překážkou blahořečení - za předpokladu, že osoba učinila nápravu a přijala opatření, aby se jich v budoucnu vyvarovala. * Hrdinské ctnosti by se měly v životě člověka projevovat po určitou dobu. Vysoký stupeň hrdinských ctností však může krátkodobě kompenzovat. * Hrdinské ctnosti nemusí jít nutně ruku v ruce s vnitřní kontemplací, takže nezkušenost člověka s kontemplací není překážkou pro jejich vyslovení. * Charismata, jako je dar proroctví, extáze nebo vize, nejsou sama o sobě dostatečným důkazem hrdinských ctností. Ani zázraky, které člověk vykoná během svého pozemského života, nejsou dostatečným důkazem hrdinství ctností.