Hieroklés z Alexandrie

Hieroklés z Alexandrie byl řecký neoplatónský filosof a spisovatel. Žil a působil kolem roku 430.

Život a dílo

Hieroklés studoval v Athénách a jeho mistrem byl Plútarchos z Athén (pozor, nezaměňovat s historikem Plútarchem z Chaironeie). Nakonec se vrátil do rodné Alexandrie, kde vyučoval. +more Zdá se, že v pozdější době byl z Alexandrie vyhnán, a tak musel odejít do Konstantinopole. Ale i v hlavním městě Římské říše byl za své náboženské a filosofické smýšlení utlačován a nakonec i uvržen do vězení.

Hieroklétova jediné kompletní dílo, které se dochovalo do současnosti jsou zápisky k Pythagorovu dílu Chrysa Epe. Ve středověku a v renesanci Hieroklés z Alexandrie požíval velké vážnosti, o čemž svědčí množství jeho děl přeložených do mnoha evropských jazyků. +more Hieroklés odsuzoval astrologický fatalismus na základě názoru, že astrologie se opírá o iracionálno spíše, než o věštby a boží prozřetelnost. Pro ten samý důvod odsuzoval různé okultní a magické praktiky, protože mají tendenci nahrazovat harmonický božský řád.

Ačkoliv ve svých dochovaných dílech se o křesťanství nikdy nezmiňuje, jeho texty směřují ke smíření mezi tradičním řeckým náboženstvím a křesťanskou vírou, se kterou se Hieroklés mohl blíže poznat v Konstantinopoli.

Kompilovaná sbírka více než 260 antických vtipů od Hierokléa a Filágria nemá s osobou a dílem Hierokléa z Alexandrie žádnou souvislost. Rovněž částečně dochované dílo Prvky Etiky, které uchránil pozdější spisovatel a kompilátor Ioánnes Stobaíos pochází od stejnojmenného stoického filosofa Hierokléa, který byl současníkem Epiktéta a který byl ztotožněn s latinským „Hierocles Stoicus vir sanctus et gravis“ římského autora Aula Gellia.

Literatura

This article incorporates text from the Encyclopædia Britannica Eleventh Edition, a publication now in the public domain.

* A. Elter, Zu Hierokles dem Neuplatoniker, in: RheinMus 65, 1910, 175-199 * K. +more Praechter, Schulen u. Richtungen im Neuplatonismus, Genethl. f. Carl Robert, 1911, 141 ff. * Ders. , Christl. -neuplat. Beziehungen, in: ByZ 21, 1912, 1ff. * F. Heinemann, Ammonius Sakkas u. der Ursprung des Neuplatonismus, in: Hermes 61, 1921, 1-27 * Hermann Langerbeck, The Philosophy of Ammonius Saccas, in: JHS 77, 1957, 67-74 * Hermann Langerbeck, RGG III, 1959, 314 f. * Friedrich Wilhelm Köhler, Textgeschichte von Hierokles' Kommentar zum Carmen aureum der Pythagoreer (Diss. Mainz), 1965 * Willy Theiler, Ammonius, der Lehrer des Origines, in: Forschg. z. Neuplatonismus, Berlin 1966, 1-45 * Theo Kobusch, Stud. z. Philos. d. H. von Alexandrien: Unters. z. christl. Neuplatonismus (Diss. Gießen), 1972, München 1976 * NoeI Aujoulat, Sur la vie et les oeuvres de Hierocles, problèmes de chronologie, in: Pallas, Études sur l'antiquite 23, Toulouse 1976, 19-30 * Irmgard Hannemann-Haller, Plotins Schrift III. 1 über das Schicksal. Quellen und Entwicklung seiner Schicksalslehre, (Diss. Bern), 1977 * Ilsetraut Hadot, Le Problème du néoplatonisme alexandrin. Hierocles et Semplicius. Études augustiniennes, Paris 1978 (m. Bibliogr. ) * Hermann S. Schibli, Hierocles of Alexandria, Oxford 2002 (Standardwerk, mit englischer, kommentierter Übersetzung der Werke).

Reference

Související články

Antická filosofie * Dějiny západní filosofie * Novoplatónismus * Alexandrijská škola

Externí odkazy

[url=http://dispatch. opac. +mored-nb. de/DB=4. 1/REL. PPN=118550845]Literatur von und über Hierokles von Alexandria (Neuplatoniker)[/url] im Katalog der Deutschen Nationalbibliothek * [url=http://www. bautz. de/bbkl/h/hierokles_v_a. shtml]Eintrag (mit Literaturangaben)[/url] im Biographisch-Bibliographischen Kirchenlexikon (BBKL).

Kategorie:Řečtí filosofové Kategorie:Antičtí filozofové Kategorie:Starověcí římští filozofové Kategorie:Novoplatónikové Kategorie:Starověcí řečtí spisovatelé Kategorie:Muži