Hokov

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Hokov (německy Hokau) je vesnice, část obce Hořovičky v okrese Rakovník. Leží dva kilometry východně od Hořoviček.

+more images (2)

Historie

První písemná zmínka o Hokově pochází z roku 1386. Zpráva zároveň uvádí hokovskou tvrz, na které sídlil Ota z Hokova. +more Dalším majitelem se stal Racek z Hokovský z Hokova, který zemřel před rokem 1404. Jeho majetek si žádala jakási Dorota, ale od panovníka jej získal Oldřich z Drasovic. V patnáctém století se v držení vsi střídali příslušníci rodu Hokovských z Hokova: Dalibor (1430), Jan (1421-1468), Otík (po roce 1484) a nakonec Kuneš, kterému vesnice patřila v roce 1513 a který si ji i se dvorem a tvrzí nechal roku 1545 zapsat do obnovených zemských desek. Kuneš přežil svého bezdětného syna Dalibora a po synově smrti vedl spor o majetek s vdovou Markétou z Vchynic. Nechal ji totiž žít na tvrzi včetně čeledi a mnoha hospodářských zvířat, za jejichž stravu slíbila vdova, a předtím i Dalibor, zaplatit, ale neučinili tak. Spor byl urovnán v roce 1544.

Hned v roce 1545 Kuneš prodal Hokov Janovi Štampachovi ze Štampachu a odstěhoval se do Hradeckého kraje. Po Janovi Hokov zdědil syn Adam. +more V Hokově žil do roku 1597, kdy jej vyměnil s Benešem Libštejnským z Kolovrat na Běsně. Podle Rudolfa Anděla Adam v roce 1597 zemřel a ves vyměnil nebo prodal až Adamův syn Václav. Beneš Libštejnský zemřel roku 1617. Jeho majetek, který tvořily vsi Hokov, Kolešov, Běsno a Kryry, zdědili synové, z nichž Hokov připadl mladšímu Ferdinandovi Libštejnskému z Kolovrat. Ten vesnici vlastnil až do smrti 1648, ale o čtyři roky později zadlužené panství získal Jan Šebestián z Pöttingu. Už roku 1654 však Hokov prodal hraběnce Ludmile Evě z Folkensteinu, rozené Hýzrlové z Chodů.

Po hraběnce Ludmile se v Hokově vystřídalo několik majitelů: Jan Petr Hoberk z Hennersdorfu (1688), jeho syn Jan Bedřich a Jan Vojtěch Valkoun z Adlaru. Ten vesnici roku 1717 prodal Jiřímu Olivierovi Wallisovi, který ji připojil ke kolešovickému panství. +more Jeho potomci nepotřebnou tvrz přestavěli na kapli Svatého Prokopa. Kaple fungovala jen do josefinských reforem, během nichž byla zrušena, a později zchátrala natolik, že musela být zbořena.

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 303 obyvatel (z toho 145 mužů), z nichž bylo šest Čechoslováků, 292 Němců, tři Židé a dva cizinci. Kromě 31 evangelíků a osmi židů se hlásili k římskokatolické církvi. +more Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 348 obyvatel: 36 Čechoslováků, 309 Němců a tři Židy. Stále výrazně převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také 32 evangelíků, jeden člen církve československé, šest židů a pět lidí bez vyznání.