Hořiněves (zámek)

Technology

12 hours ago

Author

Zámek Hořiněves je barokní zámek s částečně zaniklým velkým hospodářským dvorem v jižním cípu obce Hořiněves v okrese Hradec Králové. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka České republiky. Je to jednopatrová obdélná budova se dvěma dvoupatrovými věžemi v západním hlavním průčelí.

Historie a popis

Původně středověká tvrz pánů z Hořiněvsi byla na konci 16. +more století renesančně přestavěna. Jejímu dalšímu majiteli, Janu Purkartovi z Kordůl, byla tato stavba v roce 1623 zkonfiskována. Přešla do vlastnictví Albrechta z Valdštejna a následně Trčků z Lípy. I těm bylo panství zkonfiskováno a v roce 1636 jej zakoupil hrabě Matyáš Gallas. Zámek výrazně utrpěl během švédské okupace za třicetileté války. Předpokládá se, že obnova započala v roce 1661 z popudu Františka Ferdinanda Gallase. Záhy však panství opět změnilo svého majitele - roku 1674 je za 206 000 zlatých koupil Jan Špork. Za něj mělo dojít k dalším barokním úpravám, při kterých měl zámek získal podobu dvoupatrového paláce, doplněného o tři věže. To ale neodpovídá kresbě z roku 1717, vytvořené jeho vnukem, Janem Rudolfem Šporkem, pozdějším kanovníkem svatovítské kapituly a pomocným (světícím) biskupem pražským. Zde je stavba zachycena jako jednopatrová, na obdélném půdorysu, s arkádami na nádvoří.

Dnešní podoba zámku by tedy měla být výsledkem přestavby, provedené za Jana Michala Šporka (1714-1738) během 20. let 18. +more století. Autorství návrhu je na základě slohové analýzy připisováno Janu Blažeji Santinimu.

Jednokřídlá stavba byla na jižní straně doplněna dvěma nárožními věžemi, mezi které byl vsunut nový trakt. V místech styku věží s fasádami traktu jsou vloženy křivkově zahnuté rizality se šnekovými schodišti. +more Mojmír Horyna předpokládal, že i na severní straně původní stavby měla vzniknout dvojice věží - v místech, kde by stály, se zachovaly zbytky pozdně renesančních fasád a nedošlo zde ani k přestavbě pozdně renesančního štítu. Zbylé části průčelí byly barokně upraveny.

Východní průčelí bylo pročleněno mělkým rizalitem o pěti osách a s příložkou o třech osách, západní průčelí pak tříosým rizalitem s jemným segmentovým vydutím střední osy, jenž v sobě skrývá tříramenné schodiště - na tento rizalit pak z obou stran navazují přízemní raně barokní arkády. Nejen práce s hmotou, ale i práce s dekorem, zde podle Mojmíra Horyny odkazuje na tvorbu Santiniho - jedná se především o lineární a rytmizované členění fasády, typ šambrán či koncept portálu.

Zámek měl snad být během selského povstání v roce 1775 poškozen. Roku 1790 jej odkoupil od Jana Karla Šporka (1749-1790) císař +more'>Josef II. , který pak spojil hořiněveské panství s panstvím smiřickým. V roce 1863 byl prodán textilnímu průmyslníkovi z Liberce, baronu Johannovi Liebigovi, ale roku 1881 je již zase uváděn v Císařském rodovém fondu habsburském, což tedy zapříčinilo jeho zestátnění v roce 1918. Později byly v zámku umístěny byty, prodejna potravin a restaurace, a po roce 1989 byl privatizován.