Hradec u Stoda (hradiště)

Technology

12 hours ago

Author

Hradec u Stoda je raně středověké hradiště v jihozápadní části obce Hradec v okrese Plzeň-jih. Existovalo v desátém až dvanáctém století a dochovaly se z něj části opevnění poškozené novodobou výstavbou železniční trati Plzeň-Domažlice a rodinných domů. Jeho zbytky jsou chráněny jako kulturní památka ČR.

Historie

Hradiště existovalo ve dvou stavebních fázích. Starší jednodílné opevnění bylo podle dendrochronologického datování postaveno okolo roku 870 a zaniklo v blíže neznámé době mohutným požárem. +more Zničené opevnění bylo poté zplanýrováno a nahrazeno novým dvoudílným hradištěm. Přestavba proběhla pravděpodobně v první polovině desátého století.

Na lokalitě byl zejména povrchovými sběry získán soubor keramických střepů z devátého až dvanáctého století. Podle Milana Metličky hradecké hradiště patřilo k nejvýznamnějším raně středověkým centrům v západních Čechách. +more Stálo u obchodní cesty, která spojovalo střední Čechy s Řeznem. Se sousedními hradišti u Tasnovic a se starou Plzní je spojuje poloha na stejné cestě a také výstavba kostela zasvěceného svatému Vavřinci na přelomu jedenáctého a dvanáctého století. Menší množství nálezů dokládá osídlení lokality také v době bronzové v období milavečské kultury. Hradiště bylo pokojně opuštěno na konci dvanáctého nebo na počátku třináctého století. Některé části hradby byly rozebírány na stavební materiál, ale na jiných se dochovaly stopy požáru.

S hradištěm souvisí existence dvou neopevněných sídlišť. Větší z nich vzniklo v devátém století v údolí Touškovského potoka v okolí kostela svatého Vavřince. +more Postupně se rozrůstalo směrem k východu a největšího rozsahu pěti hektarů dosáhlo ve dvanáctém až třináctém století. V prostoru kostela svatého Jiří bývalo od poloviny desátého století pohřebiště, které se posouvalo k severu a postupně se změnilo ve hřbitov kolem kostela. Druhé sídliště bývalo na terase Radbuzy jihozápadně od předhradí hradiště. Existovalo od desátého do dvanáctého století s možným přetrváním do třináctého století. Také jeho součástí bylo pohřebiště.

Stavební podoba

Hradiště se nachází na ostrožně obtékané řekou Radbuzou a Touškovským potokem. Ve starší fázi osídlení bylo hradiště jednodílné. +more Ve srovnání s dochovanými relikty opevnění bylo na západní straně menší a na bocích ostrožny sahalo po svahu níže. Opevnění se skládalo z příkopu širokého necelých deset metrů a v původním terénu zahloubeného 3,4 metru. Za příkopem se nacházela asi dva metry široká berma, za níž vedla hradba široká až 10,5 metru a na vnitřní i vnější straně zpevněná zdí z nasucho kladených kamenů.

Mladší opevnění chránilo plochu o rozloze 6,02 hektaru, přičemž větší předhradí mělo plochu 3,86 hektaru a akropole 2,16 hektaru. Tvořily je hradby a příkopy, na jejichž stavbě se podle rozdílných materiálů i způsobů stavby podílely různé skupiny pracovníků. +more Na západní straně bývalo předpokládáno zdvojení valů, ale výzkum po roce 2000 doložil, že relikty považované za vnější val jsou ve skutečnosti pozůstatky širokého příkopu.

Archeologický výzkum provedený v roce 1972 umožnil rekonstruovat podobu hradby předhradí. Tvořila ji zeď z nasucho kladených kamenů široká až 1,6 metru, za kterou následovala dřevohlinitá roštová konstrukce. +more Před hradbou se nacházela 2,5 metru široká berma dlážděná drobnými kameny, která oddělovala příkop hluboký nejméně tři metry. Dochované části valu dosahují výšky až osm metrů na vnější a dva metry na vnitřní straně.

Západní část akropole včetně míst, kde se vnitřní val napojoval na obvodové opevnění, zanikly při stavbě železnice. V jedenáctém století byl na akropoli postaven kostel svatého Vavřince poprvé připomínaný v roce 1298. +more Roku 1669 byl výrazně rozšířen, ale po roce 1782 zanikl.