Hugo Václav Sáňka

Hugo Václav Sáňka (26. března 1859, Černá Hora - 6. února 1929, Blansko) byl český speleolog, archeolog a blanenský kronikář.

Počátky dnes již polozapomenuté životní dráhy významného vlastivědného badatele, učitele a archeologa Huga V. Sáňky je spjata s prozatím nedostatečně prozkoumaným centrem české archeologické „inteligence“ na Moravě - c. +more k. českým ústavem ku vzdělání učitelů v Brně, působícím od roku 1871. Na tomto místě působila jak celá řada významných českých pedagogů (na Huga V. Sáňku značný vliv zejména jeden z aktivních zakladatelů brněnského muzejního spolku a badatel na hradišti Brně - Obřanech Josef Hladík, 1845-1910), tak také mladých studentů, kteří vytvořili novou učitelskou generaci, která v druhé polovině 19. století odcházela do malých škol po celé Moravě, kde vystřídala neprofesionální učitele z řad vojenských vysloužilců, varhaníků… Tito učitelé do vesnických škol nepřinášeli jen novou vlnu české inteligence se značným zájmem o regionální vlastivědu a kulturní rozvoj, ale představovali i výraznou generaci v rámci rodící se archeologické vědy v druhé polovině 19. století na Moravě. Vedle Huga V. Sáňky učitelský ústav vychoval generační druhy jako byl Jan Knies (1860-1937), Václav Čapek (1862-1926), Jan Fila (1862-1936), E. Vodička, František Vidomec (1878-1975) aj. , kteří se všichni intenzivně věnovali moravské archeologii.

Život

Hugo V. Sáňka se narodil do rodiny s dlouhou písmáckou a kronikářskou tradicí). +more Jeho otec Antonín, čtvrtláník a stolařský mistr stejně jako jeho matka Františka, rozená Okáčová, pocházeli z nedaleké Doubravice, odkud se odstěhovali v roce 1856. V Černé Hoře pak Hugo v letech 1866-1872 vychodil se svými šesti mladšími sourozenci dvoutřídní obecnou školu. Otcův zájem o české školství (od roku 1870 byl členem školní rady, od roku 1864 v Černé Hoře i radním) stál jistě za úmyslem dát nejstaršího syna vystudovat na nedávno založené Slovanské gymnázium v Brně, kam nastoupil v roce 1872. Tíživá finanční situace však nakonec po třech letech vedla k jeho přestupu na učitelský ústav, kde odmaturoval v roce 1879.

Učitelskou dráhu Hugo V. Sáňka započal za velmi skromných poměrů v roce 1879 jako podučitel v tehdy velmi chudé obci Lipovec. +more V roce 1882 přešel jako učitel do Jedovnic, kde se po krátké době i oženil s dcerou jedovnického hudebníka (a prvního stálého učitele v Sáňkově pozdějším působišti v Rudici) Františka Mokrého Marií (20. června 1857 - 15. ledna 1935). Z existenčních důvodů byl však Sáňka nucen zažádat o místo správce jednotřídní školy v Milonicích u Černé Hory, kam nastoupil na podzim roku 1884. V milonické škole působil šest let a narodili se mu zde i dva synové a dcera. Potřeba zajištění rodiny však Sáňku opět nutila hledat další výhodnější místo, které nakonec našel jako nadučitel v Rudici, kde strávil téměř polovinu života mezi léty 1890-1925, tedy až do odchodu do důchodu, který prožil v nedalekém Blansku. V Rudici se mu narodilo dalších pět dětí, z nichž tři děvčata zemřela a zůstala pouze dvojčata Karel a Hedvika. Všechny Sáňkovi děti měly možnost vystudovat, dva synové dokonce i na vysokých školách. Vysoké náklady s tím spojené pomáhala hradit jeho manželka, industriální učitelka, působící v letech 1890-1912 rovněž v rudické škole, podobně jako i obě dcery. I v penzi Sáňka pokračoval v intenzivní vlastivědné práci a stal se blanenským kronikářem a na blanenském hřbitově je také pohřben.

Hugo V. Sáňka působil v Rudici jako nadučitel v dělnické obci, která pozvolna bohatla z těžby železné rudy a později ohnivzdorných hlín a slévárenského písku. +more Své svěřence vedl ke snaze o další vzdělávání, šlechtitelství, zavedl zde školní tělocvik, pořádal ochotnická divadelní představení, zaznamenával lidové řemeslo a navrhoval např. i nové vzory pro rýsované kraslice… S intenzivním úsilím Hugo Sáňky - obecního tajemníka a předsedy školního výboru - je spojena mimo zřízení moderního obecního vodovodu v roce 1906 i výstavba nové reprezentativní školní budovy, která v roce 1892 nahradila provizorní dvojtřídku umístěnou v polorozpadlém obecním domě před a která byla před první světovou válkou dále rozšířena (Hugo Sáňka měl v této době jako nadučitel na starosti více než 200 dětí). Nová školní budova, vystavená z obnosu 17 000 zlatých obcí získaných z těžby okolních hlín, se stala záhy symbolem obecního pokroku pro široké okolí a stala se i místem, kde byly vystaveny bohaté Sáňkovy geologické a archeologické sbírky (SKUTIL 1962; VÁŠEK 1998).

Sáňkovy badatelské zájmy se zpočátku orientovaly k obecné vlastivědě a lidové zbožnosti Moravského Švýcarska o niž publikoval několik článků a fejetonů, rozptýlených v různých časopisech a novinách (Národ a škola, Moravská orlice aj. ; SKUTIL 1962; VAŠEK 1998 - se sepisem Sáňkovy bibliografie). +more Zvláště hodnotné jsou v tomto směru jeho snahy o zaznamenání krajových pověstí. Cenné jsou rovněž vlastivědné práce publikované v časopise Moravského zemského muzea „O sklárnách v Olomučanech a Molenburku“ a „Selské nádobí na Blanensku“. Bez povšimnutí však nelze také nechat sérii osvětových prací publikovaných v Učitelských listech, kde Sáňka kriticky rozebíral sociální problematiku učitelstva na Moravě, otevíral otázky spojené s kosmopolitismem, svobodou, úpadkem lidového vkusu, ženské emancipace a řady dalších dobových moderních témat. Sáňka se stal jedním z nejaktivnějších členů Učitelského spolku okresu Boskovice, na jehož půdě často vystupoval s četnými přednáškami.

V době Sáňkova působení v Rudici však na něj působily i další vlivy - kniha Jindřicha Wankla „Bilder aus der Mährischen Schweiz“ z roku 1882 a jeho objev železářských pecí v okolí Rudice, podobně jako ve své době značně diskutovaný spis Martina Kříže o Moravských jeskyních „Kůlna a Kostelík“ z roku 1891. Hugo V. +more Sáňka šel především ve Wanklových stopách, když se se značným úspěchem pokusil o lokalizaci dalších stop po starém železářství v okolí Rudice a Habrůvky. Postupně zahájil odkryvy na mnoha lokalitách - „ve Žlíbku“, „na Žegrově“, „za Pazdernou“, „v Průklestu“, „v Pivovárce“ a jinde. Výsledky svých průzkumů publikoval nejdříve stručně v novinách a posléze souhrnně v Časopise Moravského muzea (SÁŇKA 1900; 1903a; 1903b; 1915). Syntetická práce s názvem „Praehistorické železárny rudické“ patrně z roku 1920, bohužel zůstala pouze v rukopise (SKUTIL 1962, 10). Především pro tuto svou činnost byl Sáňka v roce 1901 jmenován konzervátorem Moravské musejní společnosti v Brně, v kteréžto funkci vyvíjel intensivní činnost pro celé území Moravského krasu. Zasáhl tak v několika případech proti rabování výplní jeskyň především kvůli těžbě kosterního materiálu a ničení krápníkové výzdoby tím, že nechal vchody zaopatřit mřížemi. Čestné členství získal rovněž v Klubu českých turistů a aktivním členem byl i v zemské komisi pro přírodovědný výzkum.

Značných zásluh si nadučitel Sáňka získal také především jako podporovatel, informátor a ochotný spolupracovník mnohých archeologů a speleologů působících v Moravském krase. V jistém smyslu tak vracel pozornost, kterou Sáňkovi věnoval jeho nedostižný vzor Jindřich Wankel (1821-1897), ale také jeho vrstevník a jeden z nejvýznamnějších archeologů Moravského krasu Jan Knies (1860-1937), který byl častým hostem v rudické škole, kde často ještě jako starý mládenec využíval pohostinnosti paní nadučitelové. +more Společně s Hugo Sáňkou pak vykonali četné průzkumné speleologické a archeologické výpravy do okolních jeskyň. V přátelském vztahu byl Sáňka i s Kniesovým konkurentem o generaci starším Martinem Křížem (1841-1916), pro něhož byl Sáňka spolehlivým informátorem o dění v Moravském krase, vždy když ždánický notář nemohl opustit své vzdálené působiště. Dochovaná korespondence Hugo Sáňky uložená v archivu Literárního odd. Moravského zemského muzea svědčí i o intenzivním vztahu s dalšími brněnskými badateli na poli geologie a geografie. V Rudici tak často trávil svůj čas například profesor geologie na českém vysokém učení technickém v Brně Jiljí Jahn (1865-1934), docent geologie V. J. Procházka (1862-1913), Křížův věrný spolupracovník vyškovský zvěrolékař a archeolog Florián Koudelka (1862-1921). V přátelském styku byl však také s ředitelem vyšší reálky ve Vídni Richardem Tramplerem (1845-1907), který do Moravského krasu zajížděl na pravidelná karsologická pozorování stejně jako Karel Jaroslav Maška, který se Sáňkou konzultoval své archeologické nálezy týkající se dokladů nejstaršího železářství. V překvapivě velké úctě měl Hugo Sáňku i Karel Absolon (1877-1960), který nejen, že usiloval o umístění jeho pamětní desky na rudickou školu ale zařadil jeho fotografický portrét mezi nejvýznamnější evropské badatele v galerii osobností ve své expozici Anthropos na brněnském výstavišti. Sáňka s Absolonem vedle zájmu o speleologii diskutoval i problematiku Wanklova nálezu v Býčí skále a aktivně se tak zapojil do tehdy aktuální dobové diskuze nad autentičností nálezu železného „prstenu“ z Býčí skály a technologií jeho výroby, která byla považována za vůbec nejstarší doklad litiny. S širší rodinou J. Wankla udržoval Sáňka i další vazby - Wanklovým dcerám Luci Bakešové a Karle Bufkové (matky K. Absolona) byl spolehlivým sběratelem a dodavatelem lidových pověstí z Moravského krasu, které pak obě národopisné pracovnice zpracovávaly. Průvodcem po rudických nalezištích se v roce 1922 stal i mladému Josefu Skutilovi (1904-1965). Velmi přátelské vazby Hugo Sáňka pěstoval pochopitelně i s řadou „domorodých“ jeskyňářů a „skalních duchů“ z Moravského krasu - Fr. Sedlákem, V. Sedlákem, J. Klusákem Nejezchlebem aj. , ale také se známým amatérským archeologem a speleologem - poslancem Josefem Šakalíkem z Ostrova u Macochy. Zajímavý doklad ze Sáňkovi pozůstalosti představuje i dopis Emila Holuba, v němž se známý cestovatel omlouvá, že již nemůže vyhovět aby darem obohatil pravděpodobně Sáňkovy školní sbírky a sbírky Vesny, za niž se Sáňka u Holuba rovněž přimlouval.

Hugo Sáňka byl celý život zatížen starostmi o početnou rodinu a limitován nuceným odloučením od „vědeckých center“, které začal v rámci výzkumu Moravského krasu reprezentovat především Karel Absolon a jeho družina. Špatnou dostupnost literatury se snažil nahradit intenzivní korespondencí s badateli a tak také rudická pošta často odesílala těžké bedny se Sáňkovými geologickými a paleontologickými sbírkami (právě Sáňka dal neobvyklým olomučanským kalcitovým konkrecím český název „koblížek“) na řadu domácích i zahraničních vědeckých ústavů, kde se staly součástí tamních sbírek (jednu z kolekcí zakoupil např. +more i Absolonův bratranec primář Fr. Bakeš). Jeho náročné zaměstnání i rodinné povinnosti mu nedovolily své bohaté zkušenosti systematicky zpracovat a publikovat v rozsáhlejších pracích, které tak zůstaly roztříštěny v různých časopisech a novinách, mj. bohatých na celou řadu vzpomínek z dějiny speleologických výzkumů, které by jinak zůstaly dávno zapadnuty. O přátelské povaze osobnosti Hugo Sáňky hovoří i jeho velká obliba mezi jeho sousedy v rudickém působišti, kde byl v roce 1925, před svým dochodem na odpočinek, jmenován četným rudickým občanem. Sáňkovu všestrannou osobnost a jeho vlastivědný zápal také v dostatečné míře rozvinuly jeho děti - nejstarší syn Rudolf (1885-1954), žák A. Rzehaka se jako chemik stal zemským ředitelem lesnických ústavů na Moravě. Mladší Hugo (1887-1971), profesor na klasickém gymnáziu v Brně, spisovatel a literární historik a jazykovědec na Slovanském ústavě ČSAV se v řadě významných prací věnoval mnohým brněnským literárním osobnostem (A. Slovák, J. Merhaut, F. Roháček), ale také např. speleologickému folkloru a vzniku pomístních názvů (obsáhlá pozůstalost Hugo Sáňky ml. je dnes rovněž uchována ve fondech Liter. odd. MZM). Nejmladší syn Karel (1896-1948) pokračoval v pedagogické činnosti na Mikulovsku, kde se zasloužil o rozvoj menšinového školství (SKUTIL 1962). O památku Hugo Sáňky a jeho rodiny pečuje Tomáš Sáňka z Nové Sedlice u Opavy, který rovněž opatruje rozsáhlý rodinný archiv. Hugo Sáňka patří k poslední generaci „amatérských“ archeologů, která objevovala Moravský kras a začala systematicky chránit zdejší archeologické a paleontologické lokality podobně, jak činil Sáňkův generační a učitelský kolega Jan Knies z 5 km vzdáleného Rogendorfu (Krasové), k němuž však paměť dějiny archeologického oboru byla přece jen o něco spravedlivější.

Dílo

Knihy

H. V. +more Sáňka, Tajemný svět: povídky z Moravského Krasu. Brno 1928, v roce 1939 dramatizováno pro Československý rozhlas Brno * H. V. Sáňka - J. Skutil: Speleologický (jeskynní) folklor Moravského Krasu. Praha 1947.

Některé články H. V. Sáňky o Moravském krasu

O Macoše. Národ a škola, XIV. +more, str. 25,48,64,86. * Punkva a její původ. Národ a škola XIV, 1894, č. 20, s. 352. * U propasti Macochy, Moravská orlice 1896, č. 201,205,206. * Zapomenutý kout Mor. Švýcarska, Mor. Orlice 1896, 34,č. 188. * V údolí Josefovském, Mor. Orlice 35, 1897,č. 88. * Nová jeskyně u Křtin, Mor. Orlice 39, 1901, č. 230. * Nová punkevní jeskyně, Mor. Orlice 1908, 46. * Průvodce Moravským krasem - zůstal v rukopise.

Odkazy

Reference

Literatura

Josef Skutil, Hugo V. Sáňka, zapomenutý krasový badatel, 1962 * Kuhař, D. +more, - Matuška, A. , - Sedlák, R. - Trojáček, J. , 1967: Z historie do současnosti obce Rudice. Adamov * Pokladník, J. , - Kurečka, P. , - Sehnal, J. - Pololáníková, L. 1997: Rudice v Moravském krasu 750 let. Rudice * Sáňka, H. , 1900: Staré železářství rudické, Moravská orlice 1900, r. 38, s. 20. * Sáňka, H. , (1903a): O starobylém tavení rudy železné, Národ a škola 1903, r. 14, č. 5, s. 36. * Sáňka, H. , (1903b): Staré železářství rudické, AMM 3, 45-59. * Sáňka, H. , (1915): Výsledky dalšího bádání v prehistorických železárnách rudických, AMM 15, 63-73. * Skutil, J. , (1962): Hugo V. Sáňka, zapomenutý krasový badatel, Vlastivědná knižnice časopisu Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí, VI. Svazek, Adamov u Brna. * Vašek, L. , (1998): Hugo V. Sáňka, nezapomenutelný učitel a vlastivědný badatel 1859 - 1929 (s přiloženou bibliografií H. Sáňky). Rudice.

Externí odkazy

Kategorie:Čeští speleologové Kategorie:Čeští archeologové Kategorie:Narození 1859 Kategorie:Úmrtí 1929 Kategorie:Narození v Černé Hoře (okres Blansko) Kategorie:Úmrtí v Blansku Kategorie:Narození 26. +more března Kategorie:Úmrtí 6. února Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení v Blansku Kategorie:Archeologové 19. století Kategorie:Archeologové 20. století.