Hugo van der Goes

Život

Narodil se v Gentu, kde je v roce 1467 uváděn jako mistr a člen místního cechu umělců. V následujícím roce byl pověřen slavnostní dekorací města Bruggy při příležitosti sňatku burgundského vévody Karla Smělého s Margaretou z Yorku. +more V roce 1470 si vzal Mariu Maddalenu Baroncelli, se kterou měl deset dětí. V letech 1473 - 1476 byl doyenem cechu sv. Lukáše v Gentu. Trpěl depresemi, proto kolem roku 1478 odešel do augustiniánského kláštera Červeného kříže poblíž Bruselu jako jeho laický člen, protože se domníval, že klášterní život jeho nemoc utiší.

V klášteře byl velmi vážený a navštívila ho zde řada významných osobností, včetně pozdějšího císaře Maxmiliána I. Roku 1480 ho povolala radnice v Lovani, aby dokončil křídlo triptychu oltáře, jehož centrální část vytvořil Dieric Bouts. +more Deprese však nepolevily a po cestě do Kolína nad Rýnem, kterou podnikl v roce 1481 se pokusil o sebevraždu. V roce 1482 zemřel a byl pohřben na hřbitově kláštera, kde je nyní umístěna pamětní deska.

Dílo

Oltář Portinariho +morejpg|náhled|500_px'>Adorace pastýřů.

Jeho nejslavnějším a jediným ověřeným dílem je Oltář Portinariho (kolem roku 1475, objednaný bankéřem rodiny Medicejů Tommasem Portinarim pro kostel San Egidio v nemocnici Santa Maria Nuova ve Florencii. V současné době je ve florentské galerii Uffizi). +more Celý triptych má rozměry 253 x 586 cm. Křídla oltáře znázorňují rodinné příslušníky a svaté patrony, na zadní straně je provedeno Zvěstování technikou grisaille. Centrální scéna s klaněním pastýřů má přibližně kruhovou kompozici v jejímž středu leží Ježíšek ve věnci paprsků. Prostorovou hloubku vytvářejí architektonické prvky a plochy ustupující do pozadí jako kulisy. Postavy ztratily na trojrozměrnosti, ale vyznačují se silou výrazu a gest. Malíř se ve znázornění postav vrací k hieratické perspektivě a andělé v popředí jsou výrazně menších rozměrů oproti hlavním postavám Panny Marie, Josefa a pastýřů. Kvalitou malířského provedení nádherných plášťů nebo květin převyšuje díla předchozích generací a ovlivnil např. florentské malíře Ghirlandaia, Filippina Lippi, Leonarda da Vinci.

U ostatních děl, přisuzovaných Hugo van der Goes, je autorství posuzováno na základě stylistické analýzy a porovnání s Oltářem Portinariho.

Hugo van der Goes vytvořil také velké množství kreseb, které se zachovaly většinou pouze jako kopie jeho následovníků. Za originální kresbu je považován Jakob a Rachel, nyní uloženou v Christ Church Picture Gallery v Oxfordu.

Hugo van der Goes, Jacob a Rachel

Díla přisuzovaná autorovi

1465-68 Triptych s Kalvárií, cathédrale Saint-Bavon de Gand * 1470 Monfortský oltář, Gemäldegalerie Berlín * 1470 Ukřižování, Museo Correr, Benátky * 1470 Oltář Portinariho, Galeria degli Uffizi, Florencie * 1475 Vídeňský diptych, Kunsthistorisches muzeum, Vídeň * 1475 levý panel oltáře s Utrpením sv. Hippolyta (střed Dieric Bouts), Katedrála svatého Salvátora, Bruggy * 1475 Portrét modlícího se muže se sv. +more Janem Křtitelem, Walters Art Museum, Baltimore * 1475 Portrét muže, Metropolitní muzeum umění, New York * 1478 Portrét mnicha, Metropolitní muzeum umění, New York * 1478-79 Oltář sv. Trojice (desky Edwarda Bonkila), National Gallery of Scotland, Edinburgh * 1480 Diptych se Snímáním z kříže, levá část kolekce Wildenstein, New York, pravá část Gemäldegalerie Berlín * 1480 Klanění pastýřů, Gemäldegalerie Berlín * 1480 Smrt Panny Marie, Groeningemuseum, Bruggy * 1480/90 Prostřední panel triptychu s Madonou, Städelsches Institut, Frankfurt nad Mohanem.

Odkazy

Reference

Literatura

Robert Suckale, Matthias Weniger, Manfred Wundram, Gotika (přel. z něm. +more originálu), Taschen 2007, Slovart 2007, s. 92-93, * Koster, Margaret, Hugo van der Goes's "Portinari Altarpiece": Northern invention and Florentine reception. Columbia University 1999 * Campbell, Lorne. The Fifteenth-Century Netherlandish Paintings. London, National Gallery. New Haven: Yale University Press, 1998. * Jochen Sander: Hugo van der Goes, Stilentwicklung und Chronologie, Mainz 1992, . * M. J. Friedländer, Early Netherlandish painting. Vol. IV: Hugo van der Goes. Comments and notes by Nicole Véronée-Verhaegen, Leiden-Brussel, 1969 * F. Winkler, Das Werk des Hugo van der Goes, Berlin, 1964 * J. Destree, Hugo van der Goes, Paris-Brussel, 1914 * Adolphe Siret, Alfred Woltmann: Goes, Hugo van der. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 9, Duncker & Humblot, Leipzig 1879, S. 322 f.

Externí odkazy

[url=https://www. khanacademy. +moreorg/humanities/renaissance-reformation/northern-renaissance1/vandergoes/v/hugo-van-der-goes-the-adoration-of-the-kings-monforte-altar-c-1470]Hugo van der Goes, The Adoration of the Kings (Monforte Altar), Khan Academy video[/url] * [url=http://www. ibiblio. org/wm/paint/auth/goes/]Webmuseum Paris: Goes, Hugo van der[/url].

Kategorie:Úmrtí 1482 Kategorie:Vlámští malíři Kategorie:Renesanční malíři Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Gentu