Cesko.wiki Il divino Boemo
Author
Albert FloresIl divino Boemo (tj. božský Čech v italštině, proto uváděno též jako Božský Čech) je opera o třech jednáních českého skladatele Stanislava Sudy na libreto Karla Jonáše inspirované stejnojmenným romanetem českého spisovatele Jakuba Arbese z roku 1885. Poprvé byla provedena dne 30. prosince 1927 v Městském divadle v Plzni.
Vznik a historie díla
Il divino Boemo je poslední dokončenou operou plzeňského skladatele Stanislava Sudy. Byla zamýšlena jako hold nejslavnějšímu českému skladateli 18. +more století Josefu Myslivečkovi. Její děj je zasazen do posledního roku Myslivečkova života, popisuje jeho fiktivní vztah ke zpěvačce Gabrielliové, neúspěch jeho opery Armida v Miláně roku 1780 a smrt v naprosté chudobě v Římě v roce následujícím. Libretista vycházel ze známého stejnojmenného romaneta Jakuba Arbese, které převzalo nebo vytvořilo a do obecného povědomí vneslo řadu faktických nepřesností a apokryfních informací o Myslivečkově životě, mimo jiné samotnou přezdívku „il divino Boemo“, tedy „božský Čech“ (ve skutečnosti byl v Itálii nazýván jen „il Boemo“).
Skladatel tuto operu napsal s nedlouhým odstupem po své předchozí opeře Bar Kochba (1905), totiž v průběhu let 1909-1912. Skládal ji tedy nejdéle ze svých čtyř oper a také je hudebně nejambicióznější z nich. +more Na rozdíl od rychle uvedených předchozích tří děl musel Il divino Boemo čekat na divadelní premiéru patnáct let a skladatel se mezitím soustředil na instrumentální tvorbu. Stejně jako ostatní Sudovy opery byla tato nakonec inscenována v Městském divadle v jeho rodné Plzni, a to roku 1927. Dirigoval Antonín Barták, režii měl Karel Veverka. Příznivé přijetí povzbudilo Sudu k tomu, aby začal pracovat na nové opeře, opět na hudebně životopisné téma pod názvem Haydnova nevěsta, tu se mu však již nepodařilo dokončit.
Opera byla znovu nastudována v Plzni v letech 1934 a 1941, jiná divadla ji neuvedla. Její výňatky byly vydány na gramofonové desce v roce 1985 ke 120. výročí Sudova narození.
Osoby
Skladatel Josef Mysliveček, zvaný Venatorini, baryton * Cattarina Gabrielli, zpěvačka, soprán * Cuzzoni, zpěvačka, soprán * Regina Mingotti, zpěvačka, soprán * Manuel Fantini, zpěvák, tenor * Tosi, zpěvák, tenor * Sandoni, zpěvák, tenor * Eduard Barry, Angličan, Myslivečkův žák, tenor * Pietro Bernacchi, bas * Broschi, diplomat, bas * Václav Drn, sluha, bas * Sluha, baryton * Věžný, tenor * Režisér divadla alla Scala, bas * Skladatel Sebattini, bas * Vittori, baryton * Marietta, soprán * Kupec Laudoni * Peněžník Nelli * Úředník * Hosté, zpěváci a zpěvačky, sluhové, lid
Děj opery
1. dějství
(Římský palác Myslivečkův, rok 1780) Je již k ránu, ale v Myslivečkově římském paláci se dosud veselí vybraná společnost. Skladatel na přání arcivévody Ferdinanda napsal pro Milán novou operu Armidu a obdivovaná zpěvačka Cattarina Gabrielli zpívá jednu z árií této opery. +more U hostů sklízí nadšení: jeden z nich, Pietro Bernacchi, nazývá skladatele „božským Čechem“ (il divino Boemo) a Gabrielli je dámami zvolena za královnu večera. Galantní Mysliveček před královnou pokleká, snímá jí střevíček a připíjí z něj stromům, zvěři, hlupákům, šelmám zlým a nakonec nebesům. Gabrielli pak hosty žádá, aby se vzdálili, protože Mistr ještě musí do své milánské opery složit krátkou baletní hudbu. Jako poslední zůstává Myslivečkův žák, Angličan Eduard Barry, a chce sledovat skladatele při práci. Mysliveček s ním vlídně hovoří: neušlo mu, že Barry je zamilován do slavné sopranistky. Mladík se odchází projít do parku, Mysliveček se uchyluje do pracovny skládat.
Sál zaplní služebnictvo pod vedením Václava Drna a uklízí po společnosti. Na všeobecnou žádost zpívá Drn humornou písničku o českém mlynáři, který měl čtyři sta mlýnů a jen jednu ženu. +more Odrhovačka vyruší Mistra z práce a ten posílá služebnictvo pryč.
Vrací se signorina Gabrielli, údajně pro zapomenutý náramek, ale brzy vyznává skladateli vášnivou lásku a žádá jej, aby se s ní oženil. Mysliveček se jí tento nápad snaží vymluvit, je přece stár a nemocen, pro neúspěch své minulé opery zadlužen po uši a navíc zpěvačku miluje mladý a majetný Barry. +more Temperamentní a žárlivá Gabrielli však vidí jen jedno možné vysvětlení Myslivečkova chladu, totiž že je zamilován do kněžny Emy Turínské. Zatímco zvenčí doléhá zvuk zvonů ohlašujících svítání a zpěv vesnických trhovců vjíždějících do města, Gabrielli naposledy prosí o Mistrovu náklonnost. Mysliveček jí vypráví o nevěstě, kterou měl jako mladík v Praze. Ta ale krátce před svatbou zemřela, dříve však jej donutila odpřisáhnout, že se nikdy neožení. Gabrielli je znechucena hloupou pověrou a dává skladateli ultimátum: neslíbí-li jí manželství, postará se, aby jeho milánská opera propadla. Poslední scéně zaražen přihlíží Barry. Zpěvačka znovu připomíná svou výhrůžku a odchází. Mysliveček se s ní dvorně loučí a posílá Barryho, aby ji doprovodil.
2. dějství
(Zákulisí divadla alla Scala v Miláně roku 1780) Vrcholí přípravy na začátek premiérového představení: sluhové rozsvěcují lustry, režisér provádí inspekci sboru, hlavní tenor se rozezpívává. Režisér sděluje Myslivečkovi, že signorina Gabrielli je churava, přesto se však uvolila dnes zpívat. +more V záloze však bude připravena signorina Cuzzoni, která roli umí a měla ji po premiéře tak jako tak převzít. Myslivečkovi přichází předem gratulovat kolega skladatel Sebattini, ale ten jej s gratulací odkazuje až na konec představení. Mysliveček povzbuzuje zpěváka Tosiho a s nadšením vítá Gabrielli: už se bál, že nebude zpívat a opera najisto propadne. Ale zpěvačka opakuje, že bude zpívat jen za cenu sňatku s ním. Tomuto vydírání Mysliveček nehodlá ustoupit, a tak Gabrielli ze sebe strhá kostýmní ozdoby a odchází. Na scénu musí Cuzzoni.
Mysliveček je nešťasten: slečna Cuzzoni je dobrá pro veselá a hravé role, pro vážnou úlohu Armidy však nemá nadání srovnatelné s Gabrielli. V tušení katastrofy vítá dopis ze vzdálené vlasti, který mu přináší Drn, a těší se, že se opět navrátí do Čech. +more Sebattini přináší Myslivečkovi očekávanou zprávu: opera byla vysyčena a zcela propadla. Současně nenalézá dosti ostrých slov pro Gabrielli, které klade neúspěch za vinu. Mysliveček se staví na obranu zpěvačky a vyzývá Sebattiniho na souboj. Po tomto výstupu duševně i tělesně vyčerpán klesá v pláči na židli a Drn běží pro povoz, aby ho odvezl z divadla.
3. dějství
(Římský palác Myslivečkův, rok 1781) Palác předluženého skladatele se prodává v dražbě, všechno zařízení již bylo rozprodáno. Kupec Landoni od bankéře Nelliho kupuje vše, co zbylo, i okenní rámy. +more Dosavadní majitel leží v jedné ze zadních místností na slámě, raněn po milánském souboji. V prázdných prostorách se usídlila chátra z ulice. Dívka Marietta našla někde opuštěné housle a za doprovodu tuláka Vittoria zpívá píseň o hnědém pavoukovi, který snědl svou milou a nakonec i sám sebe. Ani Barrymu se bezdomovce nepodaří vystrnadit, ustupují teprve, když Drn přivádí raněného a nemocného Myslivečka. rn a Barry o něj pečují, zatímco do oken zaznívají hlasy pouličních zpěváků notujících Gabriellinu árii z Armidy. Přichází Gabrielli a v slzách prosí skladatele o odpuštění. Ten jí žehná a s myšlenkami na rodnou zemi a na Prahu umírá.
Nahrávka
Stanislav Suda: Il divino Boemo (výňatky), 1985, zpívají (Mysliveček) René Tuček, (Barry) Vojtěch Kocián, (Gabrielli) Helena Buldrová, dirigent Josef Chaloupka, PANTON 81160472