Soprán

Tónový rozsah sopránu Soprán (italsky soprano, z výrazu sopra - nahoře), ve středověku a renesanci označován také jako diskant, je nejvyšší ze všech zpěvních lidských hlasů.

Charakteristika hlasu

Sopránové party jsou nejčastěji zpívány ženami nebo dětmi, v dřívějších dobách také kastráty.

Rozsah sopránu je přibližně malé a-c³, v některých áriích se objevují i tóny vyšší, např. v Mozartově opeře Kouzelná flétna zpívá Královna noci v árii Der Hölle Rache kocht in meinem Herzen až tón f3.

Soprán jako samostatný hlas se vydělil v 16. století. V průběhu 19. století se ustálilo několik typů sopránů:

* lyrický soprán (např. Bohéma: Mimì, Čarostřelec: Agáta, Kouzelná flétna: Pamina, Rusalka: Rusalka), - sladký, půvabný hlas podobný subretnímu sopránu, ale více procítěný * dramatický soprán (Tristan a Isolda: Isolda, Macbeth - lady Macbeth, Andrea Chénier: Maddalena - Umberto Giordano) - plný a emotivní hlas * koloraturní soprán (Lucia di Lammermoor: Lucia, Rigoletto: Gilda, Kouzelná flétna: Královna noci) - lehký hlas, velice pohyblivý zvláště ve vysokých polohách * subretní soprán (Čarostřelec: Anička) - sladký, lehký hlas, používá se zejména v komediích nebo operetách

Mužský soprán

alt=

Po několik staletí probíhaly snahy o zachování chlapeckého hlasu u výjimečně nadaných zpěváků prostřednictvím kastrace. Tímto způsobem vytvoření kastráti byli schopni dále rozvíjet svůj hlas a oproti chlapcům měli o mnoho větší objem plic. +more Ovšem tato metoda je nehumánní a dle současných etických měřítek nepřijatelná a již se neprovádí. Posledním slavným kastrátem byl italský sopranista Alessandro Moreschi (1858-1922), u něhož však ke kastraci došlo již ve velmi raném věku ze zdravotních důvodů.

V současné době existuje několik ojedinělých případů „přirozených kastrátů“. Jedná se většinou o anomálie z důvodu hormonálních příčin, jako je tomu např. +more u sopranisty Radu Mariana, či u jazzového zpěváka Jimmyho Scotta, u nějž se jednalo o genetickou hormonální poruchu.

Vzácnější případ je Michael Maniaci, u něhož také nedošlo k mutaci hlasu, a z neznámých příčin se neobvykle vyvinuly pouze hrtan a hlasivky. Oproti jiným zpěvákům mají omezený rozsah do hloubek. +more Díky použití normálního hrudního hlasu mohou oproti kontratenorům dobře zpívat také tišší party.

Muži, kteří jsou i po mutaci schopni zpívat soprán, jsou obvykle označováni jako kontratenoristé, někdy též jako sopranisté nebo mužské soprány. Ti zpravidla zpívají na bázi hlavového hlasu nebo falzetové techniky, avšak s jiným zvukem, než má chlapecký hlas. +more Zpěváci, jako Angelo Manzotti, si vytvořili vlastní techniku hlasu bez falzetu, která má jasnější zvuk. Tito zpěváci pak mají značný hlasový rozsah: u Arno Rauniga je to přes tři a půl oktávy, u Edsona Cordeira dokonce čtyři oktávy a je schopen zazpívat vyšší tón, než jaký se objevuje v Mozartově árii Královny noci v opeře Kouzelná flétna.

Mezi slavné sopranisty současnosti patří také francouzský zpěvák Philippe Jaroussky.

Odkazy

Reference

Související články

Diva * Primadona * Kastrát

Externí odkazy

[url=http://www. youtube. +morecom/watch. v=wYBXiazv3n4&p=15D64FE12B87A97A&index=0&playnext=1]]Soprán, ukázka - Edita Gruberová - [[Rigoletto[/url]]: „Caro nome“ (Giuseppe Verdi).

Kategorie:Druhy hlasů Kategorie:Hudební terminologie Kategorie:Italská slova a fráze