Hlas

Hlas, přesněji lidský hlas, je zvuk, vznikající modulováním proudu vzduchu kmitajícími hlasivkami. V hudbě výraz hlas použito pro označení melodické linky - partu. U varhan je jako hlas označena skupina píšťal s jednou zvukovou barvou (rejstřík).

Tvorba hlasu - fonace

Tvorbu lidského hlasu vysvětluje tzv. teorie zdroje a filtru, která popisuje vznik hlasu ve dvou stupních. +more V prvním stupni vzniká hrtanový tón modulováním proudu vzduchu vlivem kmitání hlasivek (zdroj). Ve druhém stupni je tento hrtanový tón modifikován v dutinách vokálního traktu, které působí jako rezonátor (filtr), a vzniká tím finální zvuk hlasu. Ten je potom vyzařován z úst (a někdy i z nosu) ven do prostoru.

Zdrojem hlasu je výdechový proud z plic, který je modulován kmitáním hlasivek a dává tak vznik primárnímu hrtanovému tónu. Hlasivky můžeme pomocí svalů přibližovat či oddalovat, kmitání ale není svalová činnost, nýbrž výsledek tlakových poměrů a elastických vlastností hlasivek. +more Hlasivky jsou ve fonačním postavení přiblíženy k sobě a vzduch proudící z plic je rozkmitává. Hlasivky se při jejich kmitavém pohybu pohybují vlivem působení intraglotického tlaku (tj. tlaku v mezihlasivkové štěrbině působícího na hlasivky) a elasticity tkání hlasivek. Při řeči se hlasivky na tvorbě hlasu podílí tak, že buď kmitají a propůjčují hlasu tónové složky (které jsou přítomny např. u samohlásek, sonor, znělých konsonant), a nebo že nekmitají a vytvoří pouze štěrbinu, kterou proniká vzduch generující šum (např. neznělé obstruenty).

Jedinečnost každého lidského hlasu je částečně způsobena odlišnou základní frekvencí (danou především vlastnostmi hlasivek) a z větší míry pak barvou hlasu (frekvenčním spektrem), která vzniká modifikací spektra hrtanového tónu v dutinách vokálního traktu (tj. dutinách dýchacích cest nad hlasivkami). +more Hrtanový tón vznikající při kmitání hlasivek je složený tón s odpovídající harmonickou řadou. Od hrtanového tónu jsou odvozeny všechny tónové složky řeči. Dutiny vokálního traktu poté slouží jako rezonátor, který zesiluje některé svrchní harmonické tóny a tak ovlivňuje barvu hlasu. Oblasti zesílení svrchních harmonických tónů se nazývají formanty. Formanty jsou důležité pro rozlišování samohlásek, ale i některých souhlásek (sonory).

Zvukovou stránku jazyka zkoumá fonetika.

Frekvenční rozsah

Frekvenční rozsah neškoleného hlasu dospělého jedince je jen asi 1,5 oktávy. Lidský hlas se mění s věkem: hlas novorozence má frekvenci přibližně 440 Hz (komorní a, základní tón pro ladění hudebních nástrojů, má tutéž frekvenci). +more V době pohlavního dospívání dochází k mutaci, výška hlasu klesá (viz níže - rozdělení podle výšky).

Složky frekvenčního spektra hlasu dosahují do oblasti kolem 10 kHz. Pro přenos srozumitelné řeči postačuje pásmo výrazně užší. +more Nejdůležitější složky, zajišťující srozumitelnost, leží v oblasti 1-3 kHz. Vyšší frekvence se podílejí především na barvě hlasu.

Mezinárodní telekomunikační unie stanovila pro přenos telefonních hovorů frekvenční rozsahu 300 Hz - 3,4 kHz. Předpokládá se, že nesrozumitelná slova si telefonisté domyslí z kontextu nebo si je vyhláskují.

Dynamický rozsah

Hladina akustického tlaku vytvářeného hlasem je závislá na vzdálenosti od úst, prostředí a úsilí řečníka. Při běžném hovoru je časově průměrovaná hladina akustického tlaku řeči ve vzdálenosti 1 m asi 40 až 60 dB(A), při velmi hlasitém projevu kolem 80 dB(A). +more Pianissimo při operním zpěvu je v hledišti cca 50 dB, fortissimo cca 85 dB. Rekordy při světové soutěži v řevu se pohybují přes +100 dB. Přesná měření ukázala, že špičkové hladiny nejhlasitějších fonací dosahují ve vzdálenosti 30 cm od úst hodnot kolem 130 dB(C).

Hlas v hudbě

Hlas je v hudbě nejčastěji používán jako zpěv. Hlasy v různých výškových polohách mají různé názvy.

Co literatura, to jiné přiřazení názvů hlasů k frekvenčním rozsahům. Zde uvedené hodnoty viz Horová, doplněno Juríkem.

Alternativní hlasové techniky

Kromě klasického zpěvu existuje ještě několik hlasových technik, které se vyvinuly buď jako součást lidové hudby některých národů, nebo v prostředí západní umělé a populární hudby. Patří mezi ně:

* Alikvotní zpěv - technika, pomocí které lze zesílit alikvotní tóny, přirozeně obsažené v hlase a vytvořit iluzi dvojhlasého zpěvu, mezi alikvotní zpěv se zařazuje i hrdelní zpěv * Sprechgesang - technika, která se nachází přibližně napůl cesty mezi řečí a zpěvem. Využil ji například Arnold Schoenberg ve své skladbě Pierrot Lunaire * Rap - rytmická recitace. +more Důraz je kladen hlavně na text, výslovnost, frázování a rytmus, spíše než na vytváření tónů * Beatbox - nápodoba zvuků bicích nástrojů a perkusí pomocí hlasu * Scat - improvizovaný jazzový zpěv beze slov nebo s nesmyslným textem * Growling - z anglického growl = mručet, vrčet. Technika velmi hlubokého mručení, řevu, která se vyvinula jako součást death metalové hudby * Jódlování - technika, která je součástí lidové hudby v Alpských zemích, převážně v Rakousku a Švýcarsku. Je založena na velkých a rychlých intervalových skocích, které jsou navíc doprovázeny změnou hlasového rejstříku. Nižší tón je zpíván prsním rejstříkem a vyšší pak falzetem * Brumendo - zpěv bez artikulace, se zavřenými ústy (zvuk "m" nebo "hm"). * Screaming - hrdelní řev,používaný hlavně v metalu a příbuzných stylech, zpívají se s ním buď celé písně nebo jen úseky. * Scream - jednorázové zařvání používané hlavně v rocku a metalu. Může být vysoké, nízké nebo střední. Může být krátké nebo také velice dlouhé, může se při něm měnit tonina ale na rozdíl od screamingu se nezpívají žádná slova.

Poruchy hlasu

Jakákoliv patologická změna hlasu (chrapot, přeskakování, změna výšky atd.) - dysfonie * šepot - hlasivky nekmitají - afonie * ztráta vyvinuté řeči při poškození mozku - afázie * ztráta po fyzickém nebo psychickém traumatu - mutismus , němota * vysoký hlas při i po pubertě - puberphonie

Poruchami hlasu se zabývá foniatrie, specializovaná disciplína otorinolaryngologie neboli ORL - „ušní, nosní, krční“, nápravou poruch řeči pak logopedie.

Odkazy

Reference

Literatura

Burghauser,J. ; Špelda, A. +more: „Akustické základy orchestrace“, Panton, Praha, 1967 * Jurík, M. a kol. : „Malá encyklopédia hudby“, Obzor, Bratislava, 1969 * Cocteau, Jean: „Lidský hlas“ (Voix humaine), Adolf Synek (překlad Jan Kučera), edice Omnia, Praha, 1932.

Související články

Výslovnost

Externí odkazy

[url=http://www. vocalist. +moreorg. uk/vocal_range_key. html]Vocal Range - Finding Your Keys. [/url] * [url=https://web. archive. org/web/20050104132010/http://www. amu. cz/library/horova/nastroje1. htm]Horová, I. , PhDr. : „Úvod do teorie a dějin hudby“, AMU[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20070225231455/http://www. orl. cz/www. orl. cz/diagnozy/foniatrie/2/kopie/Sram2003. pdf]Šram,F. ,doc. MUDr. CSc. a kol. :"Poruchy hlasu"[/url] * [url=http://www. orl. cz/]ORL. CZ - informace, články, diskuse[/url] * [url=http://www. ncvs. org/]The National Center for Voice and Speech[/url].

Kategorie:Akustika Kategorie:Fonetika Kategorie:Zpěv Kategorie:Hudební terminologie