Inkolát

Inkolát (z lat. incola, usedlý obyvatel), někdy také indigenát, byl pojem středoevropského, českého a rakouského stavovského práva a označoval příslušnost mezi plnoprávné domácí šlechtické rody, jakousi středověkou obdobu šlechtického občanství.

Inkolát zařazoval svého nositele mezi „zemskou šlechtu“ v zemích České koruny (kromě obojí Lužice) a v Rakousku; opravňoval mimo jiné k nabývání deskových statků, tj. významných nemovitostí. +more Teprve držitel takového statku byl oprávněn účastnit se zemských sněmů a ucházet se o zemské úřady.

Inkolát se získával narozením nebo výslovným udělením, o němž v Čechách od korunovace Jana Lucemburského roku 1310 až do stavovského povstání roku 1618 rozhodoval výhradně Český zemský sněm. Od Obnoveného zřízení zemského (1627) jej udílel panovník. +more Se zrušením stavovského zřízení v Rakousku roku 1848 ztratil inkolát praktický význam.

Příklady získání českého inkolátu

Příklady získání moravského inkolátu

Příklady získání rakouského inkolátu

Příklady získání uherského indigenátu

Odkazy

Reference

Literatura

Bohumil Baxa: Inkolát (a indigenát) v zemích koruny české od roku 1749-1848, Bursík a Kohout, Praha 1908

Související články

Šlechta * Zemské desky

Externí odkazy

Kategorie:Právní dějiny