Inkolát
Author
Albert FloresInkolát (z lat. incola, usedlý obyvatel), někdy také indigenát, byl pojem středoevropského, českého a rakouského stavovského práva a označoval příslušnost mezi plnoprávné domácí šlechtické rody, jakousi středověkou obdobu šlechtického občanství.
Inkolát zařazoval svého nositele mezi „zemskou šlechtu“ v zemích České koruny (kromě obojí Lužice) a v Rakousku; opravňoval mimo jiné k nabývání deskových statků, tj. významných nemovitostí. +more Teprve držitel takového statku byl oprávněn účastnit se zemských sněmů a ucházet se o zemské úřady.
Inkolát se získával narozením nebo výslovným udělením, o němž v Čechách od korunovace Jana Lucemburského roku 1310 až do stavovského povstání roku 1618 rozhodoval výhradně Český zemský sněm. Od Obnoveného zřízení zemského (1627) jej udílel panovník. +more Se zrušením stavovského zřízení v Rakousku roku 1848 ztratil inkolát praktický význam.
Příklady získání českého inkolátu
Český inkolát | |||
---|---|---|---|
Rok získání | Rod | Osobnost | Poznámky |
1623 | Serényiové | ||
1652 | Paarové | ||
1710 | Seilern-Aspangové | ||
1843 | Pallaviciniové |
Příklady získání moravského inkolátu
Rakouský inkolát | |||
---|---|---|---|
Rok získání | Rod | Osobnost | Poznámky |
1593 | Serényiové | František Serényi |
Příklady získání rakouského inkolátu
Rakouský inkolát | |||
---|---|---|---|
Rok získání | Rod | Osobnost | Poznámky |
1808 | Rohanové | Jindřich Ludvík z Rohanu a jeho tři synové, mezi nimi Charles Alain z Rohanu |
Příklady získání uherského indigenátu
Uherský indigenát | |||
---|---|---|---|
Rok získání | Rod | Osobnost | Poznámky |
1803 | Pallaviciniové |
Odkazy
Reference
Literatura
Bohumil Baxa: Inkolát (a indigenát) v zemích koruny české od roku 1749-1848, Bursík a Kohout, Praha 1908