Cesko.wiki Irena Gerová
Author
Albert FloresIrena Gerová je česká lingvistka a indoevropeistka, která se specializuje na studium slovanských jazyků, zejména češtiny a staroslověnštiny. Narodila se 27. října 1932 v Praze. Vystudovala češtinu a polonistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení studia začala působit jako vyučující na Katedře indoevropského jazykozpytu a staroslověnského jazyka téže fakulty. V roce 1981 se habilitovala a získala titul docentky. V roce 1992 se stala profesorkou. Byla dlouholetou vedoucí Kabinetu srovnávací jazykovědy a indoevropské jazykovědy. Irena Gerová se zaměřuje na diachronní studium jazyka a zabývá se zejména dějinami slovanských jazyků. Je autorkou četných publikací, mezi které patří kniha "Historická mluvnice češtiny" z roku 2004. Kromě toho publikovala také řadu odborných článků v časopisech či sbornících. Je jednou z předních odbornic na indoevropskou rekonstrukci, což znamená, že se zabývá studiem společného jazyka předků indoevropských jazyků a jeho rekonstrukcí. Zajímá se také o problematiku slovanských jazyků v kontextu indoevropského jazykového systému. Irena Gerová je členkou České akademie věd a umění a mnoha dalších odborných společností v České republice i v zahraničí. Za svou práci obdržela řadu ocenění a je uznávanou autoritou ve svém oboru.
Irena Gerová, rozená Krausová (23. června 1949 Praha - 20. prosince 2006 Praha) byla česká novinářka, spisovatelka a režisérka.
Biografie
V roce 1967 maturovala na Gymnáziu Nad Štolou, v roce 1972 dokončila studium na fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy. V letech 1973-1974 byla redaktorkou v nakladatelství ORBIS a v letech 1975-1990 redaktorkou v kulturní rubrice Svobodného slova. +more Napsala nespočet rozhovorů (mj. s Michailem Baryšnikovem a Milošem Formanem), reportáží a fejetonů. Byla uznávanou divadelní kritičkou. Irena Gerová jako první v roce 1989 ve Svobodném slově v období sametové revoluce přinesla interview s Václavem Havlem, což prolomilo do té doby velkou informační bariéru ve všech médiích.
Po sametové revoluci v roce 1989 spoluzaložila první nezávislou televizi NTV, a. s. +more se svým bratrem Richardem Krausem. Od roku 1990 byla dokumentaristkou na volné noze. Natočila pořady jak pro NTV, tak pro Českou televizi a firmu FEBIO. Pro Ministerstvo zdravotnictví České republiky zpracovala dokumenty o kanisterapii, Alzheimerově chorobě, diabetu, hospicích a vytvořila sadu pohlednic: Piš mi. Piš nám. Pišme siǃ, na nichž fotografie postižených od Lubomíra Kotka doplnila svými básněmi. V roce 1999 uspořádala výstavu Deset let od Sametové revoluce v Městském muzeu v Ústí nad Orlicí. V roce 2000 vydala sérii básní s obrázky Jiřího Vokurky Oči s křídly. Pro Ministerstvo zdravotnictví zpracovala kalendář (brožurku) Žena - něžná skála o statečných ženách v pomáhajících profesích a dále příručku Chlap jako hora o mužích pečujících o druhé (například o těch, kteří si neváhali vzít děti do opatrovnické péče). Fotografie do obou kalendářů vytvořil Přemysl Fialka. Irena Gerová také na volné noze přispívala do časopisů Xantypa, Fénix, Kleopatra, Vesmír a Reflex, aj.
V roce 2000 uvedlo Divadlo Radar její úpravu crazy komedie Někdo to rád horké nazvanou Někdo ji rád horkou. Při úpravě komedie pro amatérský soubor Bez názvu vycházela z Etlíkova scénáře pro Studio Ypsilon Horké to někdo rád, přičemž hlavní zápletku pozměnila. +more V jejím provedení se neucházeli o místo muzikantů v dámské kapele muži, ale naopak se o místo basistky a bubenice v pánské kapele ucházely ženy. Hlavní roli Sugar (známou z filmu Někdo to rád horké v podání Marilyn Monroe) přejmenovala na Cukrblik a ujal se jí tehdy začínající herec Martin Písařík. Hlavní ženskou roli bubenice Jariny hrála její dcera Ester Gerová a role basistky Pepiny se ujala Běla Fuková. Aranžmá pánské kapely a celou hudební spolupráci v divadélku Radar zajišťoval režisérčin muž Michal Gera. Na režii inscenace se Gerová podílela s Luďkem Horkým.
Od roku 2003 byla vážně nemocná, zemřela v roce 2006 v Praze Na Františku.
Krátce po smrti našel její bratr Richard Kraus v pozůstalosti knihu o probublávání Sametové revoluce, nazvanou Ze zábradlí na zábradlí a v roce 2009 ji vydal ve spolupráci s nakladatelstvím Paseka. Reportážně pojatá kniha s pozměněným názvem Vyhrabávačky vyšla k dvacátému výročí Sametové revoluce. +more Irena Gerová v knížce líčí nejen Palachův týden, uvěznění Václava Havla, svou cestu do SSSR, ale hlavně celý průběh sametové revoluce, a to formou deníkových zápisků. Ve Vyhrabávačkách se střídají zážitky z disidentského prostředí s rodinnými příhodami s dcerou Ester a mužem Michalem. V knize jsou kromě přepsaných rozhovorů s Václavem Havlem zveřejněny do té doby nepublikované rozhovory s Václavem Havlem na přiloženém CD. Irena Gerová po sobě zanechala také literární odkaz v podobě několika nepublikovaných básní, esejí, povídek, divadelních a filmových scénářů.
Filmografie
Režie dokumentárních filmů:
Pro NTV, a. s.:
1991 - Causa tank (o natírání a přetírání tanku na růžovo a na zeleno)
1991 - Dneska už jsme dál? (manifestace dva roky po revoluci)
1992 - Kam kráčíš právo? (o hladovce M. Marečka)
1992 - O divadelním uspořádání státu (o festivalu českých a slovenských divadel)
1992-3 Silvestr - Hodina Há (reportáž z Moravsko-Slovenské hranice)
1993 - Trest a zločin (zabití skinheada Pavlem Opočenským v sebeobraně)
1993 - Máte rádi Masaryka? (o bourání a reinstalaci Masarykovy sochy)
Pro ČT:
1997 - Novoroční přípitek Jana Železného
Pro Febio:
1994 - OKO - Pohled na současnost - Můžou za to tři?
1995 - OKO - Pohled na současnost - Novináři pod lupou - esej o tehdejším stavu české žurnalistiky a etice novináře obecně
1995 - Genus - Vlasta Průchová
1996 - V. I. P - Vlivní lidé - Igor Němec
1996 - V. I. P. - Vlivní lidé - Petr Shönfeld
1996 - Josef Hiršal pohledem Ireny Gerové
1998 - z cyklu „Okno k sousedům“ první dokument Žít mezi Čechy
1998 - Jak se žije s inzulínem
1998 - Chůvou na zkušenou
1999 - Jak se stát Čechem
1999 - Když se řekne xenofobie a rasismus
2000 - Zpověď úředníka, jehož osud byl určen zápisem do židovské matriky - Jaroslav Kraus, důchodce
Pro ministerstvo zdravotnictví:
Videokazety vyrobené společností Porges:
1996 - Co je to hospic?
1997 - Umění a mozek, mozek a umění (o malíři Vladimíru Komárkovi a přednostovi Dětské neurologické kliniky 2. LF UK a FN Motol Doc. MUDr. Vladimíru Komárkovi)
1997 - Cukrovka dospělých - čtyři díly
1997 - Cukrovky se nebojíme - čtyři díly
1998 - Pozor, hodný pes! aneb Co je to canisterapie?
1999 - Všichni jsme jenom vážky (nejen o nemoci zvané Alzheimerova)
Bibliografie
Piš mi. Piš nám. +more Pišme si. , série pohlednic ze světa postižených s texty, (ve spolupráci s Lubomírem Kotkem), vydala Agentura Inspíra Ireny Gerové 1998 pro Ministerstvo zdravotnictví * Žena, něžná skála (kalendář o ženách, které pečují o druhé), vydala Agentura Inspíra * Chlap jako hora (kalendář o mužích, kteří pečují o druhé), vydala Agentura Inspíra * Oči s křídly, básně Ireny Gerové s obrázky Jiřího Vokurky, vydala Agentura Inspíra 2000 * GEROVÁ, Irena. Vyhrabávačky, deníkové zápisky a rozhovory z let 1988 a 1989. Praha, Litomyšl : Nakladatelství Paseka, 2009, .
Odkazy
Externí odkazy
Irena Gerová na Febio.cz http://www.febio.cz/tvurci.php?tid=96
Kategorie:Narození 1949 Kategorie:Úmrtí 2006 Kategorie:Čeští novináři Kategorie:České spisovatelky Kategorie:České režisérky Kategorie:Ženy Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v Praze